Název
ASTROPHYTUM NIVEUM (Kayser)W. Haage et Sadovský
 

Taxon
Astrophytum niveum (Kayser) W. Haage et Sadovský, Kakt. und and. Sukk., 8: 137, 1957
Echinocactus capricornis A. Dietr. var. niveus Kayser, Kakteenkunde, 2: 32, 1933
Astrophytum capricorne (A. Dietr.) Br. et R. var. niveum (Kayser) Okumura, Shaboten, 4: 174, 1933
Astrophytum crassispinum (H. Möller) W. Haage et Sadovský, Kakt. und and. Sukk., 8: 137, 1957
Echinocactus capricornis A. Dietr. var. crassispinus H. Möller, Zeitschr. Sukkulentenk., 2: 129, 1926
Jméno "niveus? znamená sněžný, zasněžený a vztahuje se k hustému bílému pokryvu stonku, který je tvořen drobnými, k pokožce přirostlými šupinkami, tzv. vločkováním.

 

Popis
Stonek jednotlivý, v mládí kulovitý, později krátce válcovitý, až 300 mm vysoký a 180 mm široký; žebra přímá až mírně sprirálovitě stočená, až 20-30 mm vysokými, s plochými hranami, pokožka tmavozelená, porostlá hustými moučně bílými vločkami (známe i bezvločkové, holé rostliny). Areoly oválné, až 8 mm dlouhé s šedavou až rezavou plstí. Trny v počtu 5-7, nerozlišené na okrajové a středové, dřevité, pevné, pružné, až 70 mm dlouhé a 2-3 mm silné, široce rozložené, směrem nahoru stočené až zkroucené, hranaté až zploštělé, zprvu černé, později šednoucí, na hrotu ostře špičaté.
Květ
široce nálevkovitý, až 70 mm široký a dlouhý, okvětní lístky široce kopinaté, až lopatkovité, celokrajné, na koncích často třepenité až cípaté, žluté s červenou bází, květní lůžko a trubka pokryté blanitými, ostře špičatými šupinami hnědočerné barvy, blizna žlutá, nitky tyčinek bělavě žluté s tmavší, často až načervenalou bází.
Plod
hruškovitý až vejčitý, suchomázdřitý, porostlý blanitými špičatými šupinami černé barvy.
Semena
přilbovitého tvaru asi 2,5 mm velká s křehkou hnědočernou až černou testou a výrazně vystouplým okrajem hila.

 

Variety
Astrophytum niveum bylo v minulosti předmětem různých taxonomických návrhů, a tak se setkáme jak s přiřazením k druhu A. capricorne jako variety či poddruhu, tak známe pojetí jako samostatného druhu. Naleziště tohoto taxonu jsou vzdálená desítky kilometrů od nejbližších lokalit A. capricorne, a snad právě toto je hlavním důvodem pro odlišení A. niveum na úrovni samostatného druhu.
Na nalezišti byly také nalezeny populace bez bílých vloček, jejich stonky jsou tmavozelené, lesklé, často s bronzovým nádechem. Nebyly však dosud odlišeny (klasifikovány) jako samostatný taxon. Svého času studoval areál rozšíření druhu rakouský znalec Hainz Swoboda, který říkal: "navštívil jsem také populaci sněhobílé formy A. niveum, na místě poblíž železnice, asi 40 km východně od Cuatrocienegas. Když jsem stoupal dále vpravo od kolejí do kopců, zjistil jsem smíšený výskyt stříbřitých a nudálních forem, a po dalším stoupání se stříbřité formy přestaly vyskytovat úplně a započal se výskyt jen holé nudální formy s velmi hustými tvrdými, vesměs tmavošedými trny. Jsem přesvědčen o tom, že i když populace těchto dvou forem se v určitým místech mísí, tato krásná, nudální a hustě vytrněná forma si zaslouží své samostatné místo na taxonomickém žebříčku skupiny kolem A. capricorne."

 

Výskyt
Původní údaje o výskytu byly značně rozporuplné, údaje o výskytu ve státě Chihuahua jsou zcela zřejmě chybné. Jako areál výskytu dnes známe oblast v severní části státu Coahuila, Mexiko, v okolí města Cuatrocienegas. Směrem na západ odtud se táhnou dlouhé hřebeny hor porostlé suchou (xeromorfní) vegetací. Vesměs se jedná o třetihorní vápencové, zkrasovatělé a zmramorovatělé horniny. Rostliny sídlí v kapsách a ve štěrbinách skal, objevují se velmi řídce roztroušeně, ojediněle, až vzácně, většinou na příkrých svazích. Společně se vyskytují zejména Agave lechuguilla, Euphorbia antisyphilitica, Fouquieria splendes, Ariocarpus fissuratus, Coryphantha poselgeriana, C. werdermannii, Echinomastus mariposensis, Ferocactus (Hamatocactus) hamatacanthus, Grusonia bradtiana, Opuntia leptocaulis, Thelocactus bicolor, Lophophora williamsii, Mammillaria aff. meiacantha, M. pottsii, M. lenta, M. candida aj. V zimních měsících jsou často mírné ranní mrazíky, roční úhrn srážek se pohybuje okolo 300-350 mm.

 

Pěstování
Jedná se o citlivější druh s vyššími nároky na plné oslunění, umístění v teple a opatrnou nepravidelnou zálivku, a to jen v teplých měsících vegetace. Volíme jílovito-písčitý, případně drťový substrát bez vyššího obsahu humusu nejlépe o neutrálním pH. Růst je poměrně pomalý, přesto ve vhodných podmínkách jsou rostliny květuschopné již ve velikosti ca. 5 cm, což může být během 5-6 let. Roubování není vhodné, pomalejší pravokořenná kultura je jistě přirozenější a rostliny vypadají mnohem lépe, zejména vytvářejí silné otrnění. Množení výsevem semen nečiní potíže, jako u ostatních druhů rodu Astrophytum je nutná opatrná zálivka, větrání, a případné ošetření fungicidy. Semena nejlépe klíčí ihned po dozrání, případně následující vegetační období, poměrně záhy ztrácejí životnost a po 3 letech již klíčí sporadicky. Obdobím kvetení je konec jara a celé léto, kdy se květy objevují v několika opakovaných vlnách, většinou synchronně, tj. na více rostlinách ve stejný čas najednou.
Foto Libor Kunte na nalezišti asi 8 km východně od Cuatro Cienegas, foto kulturní rostliny Pavel Pavlíček.

 

Poznámky
Astrophytum niveum bylo dlouhá léta považováno za záhadnou a málo známou rostlinu, ovšem celkem zbytečně, protože Viereck již v první polovině 20. století poskytl dostatek informací o tom, jak rostliny vypadají a také kde rostou. Velký zmatek způsobili následní autoři, především C. Backeberg, ale i jiní, kteří svoje spekulace jen sotva mohli doložit něčím více, než vlastními představami a několika rostlinkami, které se jim dostaly do rukou.
Od sedmdesátých let 20. století známe výskyt a rozšíření tohoto taxonu velmi dobře. V několika horských pásmech v okolí Cuatrocienegas, jsou dokumentovány početné nálezy. Dnes se jedná o oblast obtížně přístupnou, už proto, že je vyhlášena za Národní park, i proto, že se jedná o oplocené plochy, jejichž majitelé často narušení soukromého pozemku vnímají s určitou nelibostí. Řada výprav však areál - alespoň v okolí komunikací - dostatečně propátrala. nutno ale dodat, že zbývají řady nepřístupných horských hřebenů a údolí, které díky své vzdálenosti od silnic nejsou zdokumentovány vůbec.
A. niveum je charakteristické masivními žebry s výraznými hranami, silným dřevitým otrněním, a výskytem v izolované oblasti hor okolo Cuatrocienegas. Tam existují populace robustních, hustě bíle vločkovaných rostlin. Ty se objevují zejména směrem na severovýchod od Cuatrocienegas.
Historická jména, zejména jméno A. crassispinum, A. capricorne cv. crassispinoides aj. je obtížné identifikovat. Podle našich dnešních náhledů bylo v minulosti importováno velké množství rostlin, u kterých se hledaly sebemenší odchylky od standardu, jen proto, aby je bylo možné obchodně využít. Pěstitelské firmy se proto předháněly v množství nabízených variet a forem, mnoho jmen z toho ovšem bylo zbytečných. Často se citují práce A. Sadovského z Brna, skutečností ovšem je, že bohužel nikdy neměl příležitost vidět rostliny v přírodě na vlastní oči a pozorovat jejich velkou proměnlivost, přizpůsobivost a populační dynamiku. Proto snad je možné označit výsledky současných moderních studií v terénu za více opodstatněné.
Pozn. P. Pavlíček: Asi 17 km východně od Cuatrocienegas, při silnici směr Monclova, před hradbou kopců, které silnici přetínají, je odbočka doprava na San Juan de Boquillas. Zde, asi 3 km za vesnicí, při úbočí příkrých svahů, rostou zajímavé rostliny rodu Astrophytum. Semena z těchto rostlin u nás byla v nedávné minulosti nabízena jako A. crassispinum s čistě žlutým květem. Tyto rostliny jsou však představám, jak by mělo legendární Möllerovo A. crassispinum vypadat, značně vzdálené. Jsou to rostliny vločkované až řídce vločkované, s tenkými ohebnými trny a s květy, které jsou sice mnohdy čistě žluté, ale občas se vyskytují i květy s jícnem zabarveným do červena. S těmito rostlinami jsem se několikrát setkal a podle mého názoru se jedná o rostliny, které mají blíže k A. capricorne subsp. senilis, než k A. niveum (crassispinum).
Našimi cestovateli jsou registrovány nálezy A. niveum pod těmito akronymy a čísly:
Chvastek - CH 563, 725 m n.m.; Horáček LH 407; Lux LX 279, LX 833; Kaplan MK 30-112; Zacha MZ 131, MZ 511; Pavlíček PP 397, PP 398, PP 524, PP 527, PP 528 (nedální forma); Staník RS 1148

 

Literatura
Anonymus, Kurzberichte, Kakt. und and. Sukk., 9: 81, 1958
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2672-2673, 1961
Baumann H., Ungleiche Zwillinge von Astrophytum capricorne var. niveum fa. nudum, Kakt. und and. Sukk., 43: 187-191, 1992
Bernhard U., et Hoock H., Die Astrophyten von Cuatro Cienegas Kakt. und and. Sukk., 37: 142-144, 1986
Bravo-Hollis H. et et Sánchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 2: 98-100, 1991
Haage W. et Sadovský O., Kakteen-Sterne, die Astrophyten, p. 51-59, 1957
Haage W. et Sadovský O., Revision in der Gattung Astrophytum, Kakt. und and. Sukk., 8: 137-138, 1957
Sadovský O. et Schütz B., Die Gattung Astrophytum, 1979
Schütz B., Astrophytum capricorne, niveum a crassispinum, Kaktusy 71, 7: 79-82, 1971
Schütz B., Astrophytum senile a aureum, Kaktusy 71, 7: 99-102, 1971

 

Autoři
Foto Libor Kunte na nalezišti asi 8 km východně od Cuatro Cienegas, foto kulturní rostliny Pavel Pavlíček.
Text Jan Říha a Pavel Pavlíček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a tri