Název
PARODIA PSEUDOSTUEMERI Backeb.
 

Taxon
Parodia pseudostuemeri Backeberg, Descriptiones cactacearum novarum, 3 : 11, 1963
Parodia setosa Backeb., Descriptiones cactacearum novarum, 3 : 12, 1963
Předpona "pseudo-" v botanických názvech má význam "nepravý", "falešný", "vyhlížející jako..."; druhové jméno tedy označuje rostlinu podobnou P.stuemeri, "nepravou" P.stuemeri.

 

Popis
Tělo
jednotlivé, modrozelené, nejprve polokulovité, později až 250 mm vysoké, asi 10 mm široké; temeno špinavě bíle vlnaté. Asi 21 splývavých žeber je mezi areolami zúženo; areoly od sebe vzdáleny asi 10 mm, zprvu vlnaté, brzy holé. Okrajových trnů 25-35, lehce propletených, šedobílých, až 8 mm dlouhých, jemně štětinovitých, ohebných, rovných či ohnutých, zčásti poněkud odstávajících; čtyři středové trny postaveny do kříže, až 11 mm dlouhé, jehlicovité, zprvu fialově šedé, později tmavé, s tmavou ztlustlou bází.
Květ
červený, 25 mm vysoký a stejně široký.
Plod
s tvrdou slupkou.
Semena
černá.

 

Variety
Backeberg popsal P.pseudostuemeri zprvu bez znalosti květu a teprve ve svém lexikonu označil květ jako červený. Rostliny však kvetou spíše tmavočerveně až karmínově. Jsou poměrně uniformní a nebyly popsány variety ani formy. Jsou ovšem proměnlivé v počtu žeber a v délce trnů; okrajové trny bývají u starých rostlin 12-15 mm dlouhé, hlavní středový trn mívá 20-25 mm. Také vybarvení trnů kolísá.

 

Výskyt
Rostlina byla objevena sběrači D.Muhrové u Molle Punco, prov. Jujuy (čti: Chuchuj) v severní Argentině. Na trh ji pod katalogovým číslem U 2084 uvedla firma Uhlig a v našich sbírkách se rychle rozšířila. Lau nalezl tyto rostliny u Volcan, 2700 m, prov. Jujuy (L 538). V udávané oblasti roste také nejbližší příbuzná popisovaného druhu - P.schuetziana. Rostliny označované jako P.setosa nalezli manželé Piltzovi v Quebrada de Humahuaca, 2100 m (P 171). Ve stejné oblasti provincie Jujuy roste také nejstarší druh celého okruhu:
P.tilcarensis. Nejnovější (1986) sbíral rostliny kolem Tumbaya Käsinger.
P.pseudostuemeri nalezl západně od Volcan, ve výši 2180 m na výběžcích hory Banso (FK 34). Rostliny zatím označené jako P.setosa objevil ve stejné nadmořské výšce (2170 m) severovýchodně od Tumbaya (FK 33) a na štěrkopískových svazích jižně od Tumbaya (2100 m; FK 39). Volcan se nachází 7 km jižně a Mollebunco asi ve stejné vzdálenosti severně od města Tumbaya; všechna tato místa leží v Quebrada de Humahuaca. Veškeré dosavadní nálezy P.pseudostuemeri a P.setosa byly tedy učiněny v jediné oblasti o poloměru asi 10-15 km.

 

Pěstování
P.pseudostuemeri potřebuje slunce a teplo, aby se dostala do vegetace. Nemáme-li vytápěný skleník, s jarní zálivkou nespěcháme. Zalít o čtrnáct dní později je menší chyba než o tři dny dříve. Od konce února ovšem mlžíme za každého slunného dne, ale jen tolik, aby rostliny do večera oschly. Vydatnou zálivku této i podobným rostlinám dopřejeme až po "zmrzlých" - kolem poloviny května.

 

Poznámky
Backeberg popsal současně s P.pseudostuemeri a ve stejném spěchu také další druh - P.setosa, rovněž v době, kdy mu ještě nebyly známy květy. Prohlédneme-li si obrázky obou rostlin, uveřejněné v jeho lexikonu, sotva zaznamenáme podstatnější rozdíly. P.setosa pochází ze stejného zdroje (D. Muhrová) a z téže oblasti (Tumbaya). Má se od P.pseudostuemeri lišit hlavně větším počtem žeber (až 35), jakož i větším počtem okrajových trnů (i přes 40), které jsou delší (do 20 mm). Sečteme-li však žebra na Backebergově snímku, nenajdeme rozdílu od P.pseudostuemeri. Jestliže 3-4 "vedlejší" středové trny u P.pseudostuemeri počítáme k odstávajícím okrajovým, pak se obě rostliny neliší ani počtem trnů. Délka trnů je variabilní a starší rostliny mají zpravidla trny delší než je uvedeno v popise. Zbývá tedy otázka, jak P.setosa kvete. Backeberg zůstal odpověď dlužen. V našich sbírkách kvetou rostliny pod touto etiketou tmavočerveně až karmínově a jsou od P.pseudostuemeri neodlišitelné. Také Brandt a Haage potvrzují karmínové květy P.setosa. A tak nezbývá, než chvatně a nedostatečně popsanou P.setosa ztotožnit s P.pseudostuemeri. P.pseudostuemeri je u nás zcela běžně zaměňována za vzácnou P.stuemeri (Werd.) Backeb., která je však řidší, má květ tmavě žlutý a roste ve zcela jiné oblasti - v provincii Salta.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 347, 350, 712, 716, 1966
Brandt F. H., Frankfurter Kakt.-Freund, 4 : 13, 1978
Haage W., Kakteen von A bis Z., p. 577, 1983
Jelínek J., Kaktusy 66, 2 : 17-23, 1966
Jelínek J., Kaktusy 80, 16 : 12-14, 1980
Mauch W., Stachelpost, 6 : 150, 1970

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Foto: Snímek pořídil Karel Crkal.
Kulturní rostliny na snímku vypěstoval autor fotografie.
Snímek semen (archív autor): Willy Verheulpen a Jean Lathouwers (Belgie).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a jedna