Název
SULCOREBUTIA POLYMORPHA (Cárd.) Backeb.
 

Taxon
Sulcorebutia polymorpha (Cárdenas) Backeberg, Das Kakteenlexikon, p. 416, 1966
Rebutia polymorpha Cárd., Kakt. und and. Sukk., 16: 115, 1965
Weingartia polymorpha (Cárd.) Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 2: 70, 1977
Sulcorebutia steinbachii (Werd.) Backeb. var. polymorpha (Cárd.) Pilbeam, Sulcorebutia and
Weingartia, A collector's guide, p. 80,1985
Druh byl pojmenován podle mimořádné proměnlivosti v mnoha znacích, polymorphus znamená mnohotvárný.

 

Popis
Stonek odnožující, příležitostně také jednotlivý, 20-40 mm vysoký, až 50 mm široký, přecházející do řepovitého, až 150 mm dlouhého kořene, někdy ale také bez řepovitého kořene, pokožka šedozelená až tmavě zelená, někdy s červeným nádechem; žeber 10-15, rozložená do okrouhlých až sekerovitých hrbolů; areoly podlouhlé až oválné, 3-6 mm dlouhé, 1,5-2 mm široké, šedě plstnaté až téměř holé. Tmy odstávající, ale také hřebenovitě přilehlé k tělu; okrajových trnů 10-14, až 10 mm dlouhé, nahnědlé až tmavě hnědé s tmavší bází, někdy také celé černé; středový trn 1-7, tenké, píchavé, nahoru ohnuté, 10-30 mm dlouhé, nahnědlé, tmavě hnědé nebo černé.
Květy
20-40 mm dlouhé, 25-45 mm široké; vnější okvětní lístky světle fialově červené nebo červené, vnitřní okvětní lístky světle fialově červené, někdy s bílou bází nebo červené a dole více nebo méně oranžové až žluté; nitky bílé, dole růžové; čnělka bílá, na bázi často růžová, se 7-8 bílými rameny blizny; poupata hnědá, zelená až načervenale hnědá, vznikající z hlubších až na boku stojících areol.
Plod
nazelenalý, olivově zelený nebo načervenalý, 6-8 mm široký, s olivově zelenými nebo hnědými šupinami; v paždí spodních šupin jemné bílé vlasy.
Semena
1,2-1,5 mm dlouhá, 0,8-1,3 mm široká.

 

Variety
Žádné variety ani formy popsány nebyly, přesto se jedná o taxon s velmi širokou variabilitou v mnoha znacích. Podle svědectví nálezců a sběratelů se jedná o snad nejvíce proměnlivou populaci v mnoha znacích, což bylo vyjádřeno i ve jménu druhu. Prvotní popis byl vytvořen podle typu ze sběru Cárd.6141, jako S. polymorpha byly označeny i sběry Kr691 , WR255, HS226 a RV316.
Mezi novějšími nálezy existuje řada dalších položek, které zřejmě také patří do tohoto okruhu: JD277, WF63, G14, G84, GI02, EK7136a, FK163, EM338, JK43, JK45, PM156, Rie9 (označené jako S. polymorpha), EH8268, EH8270, HE331, RH1147 (označené jako S. steinbachii / polymorpha), případně LH26 (označený S. polymorpha ?) nebo PM157 (označený S. polymorpha / tiraquensis).

 

Výskyt
Sulcorebutia polymorpha pochází z provincie Arani (Bolívie, departament Cochabamba), jako naleziště typu bylo uvedeno v blízkosti Tiraque, v nadmořské výšce 3200 m. I všechny ostatní nálezy pocházej! z této oblasti, jako místo je nejčastěji uvedeno Cochabamba - Santa Cruz, Cochabamba - Epizana, u Kairani (nebo také Kayrani případně Kayarani), v nadmořských výškách 3200-3400 m (krajní hodnoty uvedené u nálezů jsou 2950-3700 m). Areál rozšíření druhu se nachází v okolí silnice z Cochabamba do Santa Cruz, mezi Rancho Zapata a Lopez Mendoza, kam zasahuje i areál S. tiraquensis.

 

Pěstování
Sulcorebutia polymorpha je vysokohorská rostlina, i když pochází z poněkud nižších poloh (kolem 3200 m), než některé formy z okruhu S. steinbachii. Podmínky na stanovišti se více blíží podmínkám v místě růstu S. tiraquensis. Světlé stanoviště s dostatkem čerstvého vzduchu, dostatečná nárazová zálivka a vyšší vzdušná vlhkost během vegetace jsou stejně důležité jako chladnější a suché stanoviště v období vegetačního klidu. Trsovité klony lze snadno množit vegetativně z odnoží. Semena, která se v posledních letech objevila v nabídkách, dobře klíči a semenáče rychle dorůstají do květuschopnosti. Podobně jako všechny rostliny se silnými řepovitými kořeny vyžadují větší opatrnost se zálivkou, důležitá je dostatečná propustnost substrátu. Dobře rostou, pokud je praktikována opatrná zálivka spodem a dobrá drenáž kolem kořenového krčku, naproti tomu zálivka v době letní stagnace vede často k rychlému zániku rostliny.

 

Poznámky
Sulcorebutia polymorpha je chápána různými autory značně odlišně. Z části byla hodnocena jako samostatný druh, tak také byla prvotně popsána M. Cárdenasem, i když jako Rebutia, jindy byla spojována na infraspecifické úrovni se S. steinbachii nebo S. tiraquensis, tvoří však samostatnou populaci na území, které je součásti areálu S. tiraquensis. Důvodem nejistoty v jejím hodnocení je její mimořádná variabilita v celé řadě znaků, kterou zmiňuje již M. Cárdenas v prvotním popisu, ale také skutečnost, že od prvopočátku se do sbírek jako S. polymorpha rozšířily odlišné rostliny (většinou S. steinbachii), a tento zmatek často trvá dodnes. V 70. letech minulého století se objevily v nabídkách kaktusářských firem i rostliny kvetoucí čistě žlutým květem, fy. DeHerdt distribuovala rostliny s krásným fialovým a plným květem.
Charakter populace S. polymorpha od Kayarani, jak byl zachycen už v prvotním popisu, byl potvrzen i novými průzkumy. Rostou tam vedle sebe odnožující rostliny i rostliny až do stáří soliterní, se světle zelenou i olivově zelenou až téměř fialovou pokožkou, rostliny ploché s velkými hrboly i kulovité s drobnými hrboly, s tvrdými, hrubými, odstávajícími tmy i se štětinovitými, zčásti k tělu ohnutými tmy, s květy fialově červenými i červenožlutými až žlutými květy. Některé mají silný řepovitý kořen, jiné jen malou řepičku v mládí, která později mizí. Toto mimořádné množství vytvářených forem je určitě podmíněno životními podmínkami naleziště, nelze však vyloučit ani hybridní původ této populace. Mnoha autory je S. polymorpha chápána také jako přechodná populace mezi S. steinbachii a S. tiraquensis, tento názor vyjádřil dokonce již M. Cárdenas. V přírodě pozorované rostliny u Kayarani, 3200 m n.m., plně odpovídají popisu. Toto stanoviště není přl1iš rozsáhlé, je v blízkosti lidských sídel a je vypásáno stády koz. Podmínky na stanovišti jsou podobné, jako na západ u Lopez Mendoza a východně u Epizana, kde rostou populace S. tiraquensis. Květy této populace jsou dílem růžovofialové, dílem žluté s červenými okraji. Opakovanými výsevy bylo potvrzeno, že barva květu není dědičná a potomci rostlin s čistě fialovými květy kvetou rozdílně, oběma uvedenými typy zbarvení květů.
Studijní čísla: VS 541 (Rancho Zapata), VS 378 a SE 130 (Kayarani) nebo LH 994, 1078 a 1158 ze stejných oblasti.

 

Literatura
Augustin K., Gertel W., Hentzchel G., Sulcorebutia, Kakteenzwerge der bolivianischen Anden, p. 117, 2000
Brinkmann K. H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 41, 1976
Cárdenas M., Neue und interessante Kakteen aus Bolivien - Rebutia polymorpha Cárd. spec. nov., Kakt. und and. Sukk., 16: 115, 1965
Lindner P., Přehled rodu Sulcorebutia Backeberg emend. Brederoo et Donald, Aztekia (mimořádné číslo), p. 85, 1982
Odehnal J., Slaba R., Rod Sulcorebutia - poznámky pod čarou, Kaktusy 37/ speciál 2, 2001
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, A collector's guide, p. 69, 1985

 

Autoři
Text Otakar Šída, poznámky doplnil Václav Šeda, snímek Josef Odehnal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a pet