Název
SULCOREBUTIA PASOPAYANA (F. Brandt) Gertel
 

Taxon
Sulcorebutia pasopayana (F. Brandt) Gertel, Kakt. und and. Sukk., 42: 176, 1991
Weingartia pasopayana F. Brandt, Kakt. Orchid.-Rundschau, 9: 53, 1984
Jméno S. pasopayana je odvozeno od jejího naleziště v blízkosti města Pasopaya.

 

Popis
Stonek většinou odnožující, jen vzácně jednotlivý, kulovitý, 10-30 mm široký, přecházející do vícekrát děleného, až 130 mm dlouhého řepovitého kořene; pokožka šedozelená až tmavě zelená, při oslunění přecházející do fialově červené. Areoly velmi úzké, 2-5 mm dlouhé a 0,5-0,8 mm široké. Trny jen okrajové, v počtu 6-12, hřebenovitě přilehlé, 4-6 mm dlouhé, tmavě až světle hnědé, se zesílenou, ponejvíce tmavší bází.
Květy
Poupata tmavě zelená až načervenale hnědá, vznikající z nejspodnějších areol, často až pod úrovní země; květy početné, 25-35 mm dlouhé a stejně široko otevřené; vnější okvětní lístky světle až tmavě karmínově červené, na vnější straně často nazelenalé až olivově zelené, vnitřní okvětní lístky sytě karmínově červené, někdy velmi tmavé, na bázi často oranžově červené až žluté; nitky tmavě fialově červené; čnělka a blizna se 4-5 zelenými rameny.
Plod
kulovitý, nahnědlý až olivově zelený, asi 6 mm široký, se stejně zbarvenými, ponejvíce poněkud tmavšími šupinami; pod nejspodnějšími šupinami několik jemných bílých vlasů.
Semena
hnědočerná, 1,3-1,5 mm dlouhá a 1,2-1,4 mm široká.

 

Variety
Variety ani formy nebyly popsány, druh je známý z dosti omezené oblasti, kde je poměrně jednotný. Dosavadní sběry tohoto druhu se nijak podstatně neliší, existující rozdíly jsou často více důsledkem podmínek kultury. Týkají se zejména zabarvení pokožky a délky a barvy trnů, poněkud proměnlivé je i vybarvení květů.

 

Výskyt
Typ druhu byl vybrán ze sběru A. Laua (L 387). Tento sběr pochází z blízkosti Pasopaya ve směru na Presto. Místo nálezu W. Rausche bylo uvedeno severně od Presto, u silnice do Pasopaya. Ze stejného prostoru pocházejí i sběry Ericha Haugga, Ernsta Markuse a Willi Gertela. Jako oblast výskytu je uváděn prostor mezi Presto a Pasopaya (Bolívie, provincie Zudanez, departament Chuquisaca), v nadmořské výšce mezi 3000 a 3200 m.
Poznámky k terénnímu pozorování - Václav Šeda: Kvetoucí rostlina na snímku má sběrové číslo WR 593 a má o poznání větší hlavičky, než rostliny označené Lauovým číslem nálezu L387. Rostliny i ve sbírce rostou velmi zvolna. hojně odnožují a nepříliš ochotně kvetou velmi tmavými karmínově červenými, typickými květy.
Na stanovišti u cesty do Pasopaya, v nadmořské výšce kolem 3200 m, na kamenité loučce, sloužící jako pastvina pro koně, jsem měl možnost pozorovat velké množství rostlin tohoto zajímavého taxonu. Velikost jednotlivých hlaviček jen ojediněle přesahovala 1 cm, trsy měly několik desítek, možná i stovek hlaviček, rostoucích téměř v rovině s terénem. Přestože celé stanoviště bylo značně erodováno a poškozeno kopyty koní, populace rostlin nebyla výrazně poškozena ani okusem, ani pošlapáním. Rostliny jsou na stanovišti hojné, ale ve sbírkách asi zůstanou z výše uvedených důvodů ještě dlouho vzácné. Podél cesty mezi Pasopaya a Presto byly pozorovány populace evidované pod čísly LH 800 či SE 180.

 

Pěstování
Sulcorebutia pasopayana se svými nároky na pěstování nijak neliší od ostatních trsovitě rostoucích sulkorebucií s řepovitými kořeny, jako jsou např. S. tarabucoensis a S. rauschii, které jsou se S. pasopayana zřejmě nejblíže příbuzné. Snadno se množí vegetativně, odnože jsou s mateční rostlinou často spojené jen úzkým krčkem a většinou již nejmenší odnože vytvářejí vlastní kořeny a po oddělení mohou hned dále růst. U malých rostlin je zpočátku růst velmi pomalý, neboť se přednostně vytváří mohutný řepovitý kořen. Generativní množení naráží, stejně jako u většiny příbuzných druhů na zcela minimální nabídku semen.

 

Poznámky
Rostliny S. pasopayana byly dlouho přiřazovány k S. pulchra, jejíž oblast rozšíření se nalézá nejblíže areálu S. pasopayana směrem na západ, ačkoliv prvotní popis S. pulchra s rostlinami S. pasopayana nesouhlasí v mnoha bodech. Další problémy vyplynuly ze skutečnosti, že Rauschův sběr S. pasopayana WR 593 byl zřejmě v kultuře opakovaně zaměňován se sběrem WR 599 (S. perplexiflora) ze zcela odlišné oblasti, S. pasopayana vytváří na stanovišti malé skupinky kulovitých stonků, velikých sotva 1 cm, které jsou v období sucha většinou zcela zatažené do země a bez květů jsou velmi těžko k nalezení.
Charakteristickým znakem pro S. pasopayana jsou její sytě červené květy, jejichž barva patří k nejtmavší z celého rodu, se zelenou čnělkou a tmavě fialovými nitkami.

 

Literatura
Augustin A., Gertel W., Hentzchel G., Sulcorebutia, Kakteenzwerge der boliviaruschen Anden, p.115, 2000
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, A collector's guide, p. 68 et 122, 1985

 

Autoři
Text Otakar Šída, foto ve sbírce i na nalezišti Václav Šeda.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a jedna