Název
SULCOREBUTIA MENTOSA Ritter var. FLAVISSIMA (Rausch) Šída comb. et stat. DOV.
 

Taxon
Sulcorebutia mentosa Ritter var. flavissima (Rausch) Šída comb. et stat. nov.
Sulcorebutia flavissima Rausch, Kakt.und and.Sukk., 21: 105,1970
Weingartia flavissima (Rausch) Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 4: 69, 1979
Weingartia flavida Brandt, De luetz. Cact., 2: 3, 1981
Rostlina byla pojmenována podle svého celkového vzhledu, odvozeného od otrnění, flavissimus znamená nejvíce žlutý.

 

Popis
Stonek jednotlivý, ploše kulovitý (v kultuře po dosažení 60-70 mm šířky někdy vytvářející trsy), 25 mm vysoký a 60 mm široký, pokožka jasně zelená; žeber až 18, spirálovitá; areoly asi 8 mm dlouhé, s krémově bílou vlnou. Okrajových trnů asi 24, až 20 mm dlouhé, paprskovitě ohnuté ke stonku, jasně žluté; středové trny 2-5, asi 20 mm dlouhé, silnější než okrajové, odstávající od těla, umístěné v horní části areoly, rovněž jasně žluté.
Květy
35 mm dlouhé, 40-50 mm široké; okvětní plátky kopisťovité, často s jemnou špičkou, tmavě až světle fialově červené, se světlejšími středními proužky, někdy celé až téměř bílé; květní lůžko a trubka růžové s tmavšími šupinami; jícen, tyčinky, čnělka a blizna bílé.
Plod
kulovitý, 7 -10 mm široký, načervenale hnědý se světlejšími šupinami.
Semena
asi 1,2 mm dlouhá a 0,8 mm široká, testa matně černá, hilum okrouhlé, tmavé.

 

Variety
Jedná se o světlou varietu S. mentosa, rozdíly je možné pozorovat hlavně v odstínu vybarvení trnů, ale i květů. Často jsou znaky těchto odchylek i vzájemně svázané - rostliny se světlejšími trny mívají rovněž světlejší odstín pokožky a někdy i květů. Typ byl vybrán ze sběru WR277, jako S. flavissima byly označeny i sběry L338 a HS48, mezi novějšími sběry lze nalézt mnoho položek, které jsou označeny jako S. mentosa (žluté trny), které odpovídají S. mentosa var. flavissima: KA58, KA184, KA187, KA188, KA192, JD224, G18a, HE87, RH404, RH779, US128, HS104a, VS 360, 363; LH 714, 715, 1070, 1103; SE 123, 124.

 

Výskyt
Jako místo nálezu rostlin, ze kterých pocházel typ použitý v prvotním popisu W. Rauschem, bylo uvedeno blízko Orkho Abuelo, mezi Aiquile a Mizque (Bolívie, departament Cochabamba), v nadmořské výšce 2500 m, stejné informace byly připojeny také u dalších dvou sběrů (2600 m, 2400 m). Podle názoru některých autoru tato varieta nevytváří nikde vlastní populaci, ale vyskytuje se spolu s tmavými formami S. mentosa var. mentosa v celém areálu druhu v okolí města Aiquile, jako místa původu uvedených novějších sběrů nalezneme: Aiquile 2400 m, Aiquile - Mizque, 2600 m, východně od Aiquile, 2400 m, severně od Aiquile, 2400 m, 12 km západně od Aiquile, jižní okraj města Aiquile, 2400 m, Aiquile - Villa Grenado, 2500 m, Aiquile - Mizque, 2500 m, Aiquile - Villa Grenado, 2600 m, Aiquile - Mizque, 2500 m, Aiquile - Rodeo, 2500-2800 m nad mořem. V posledních letech byla jednotlivá stanoviště opakovaně navštívena a pozorována. Dnes je známo několik stanovišť, kde rostou pouze žlutotrnné rostliny var. flavissima, na několika pouze tmavotrnné var. mentosa. na některých stanovištích nalezneme obě odchylky společně. Je známo i stanoviště, kde jsou trny od téměř bílých až po hnědočerné. Situace je podobná, jako u S. mentosa var. swobodae (Augustin) Augustin. Také u tohoto taxonu je v posledních letech potvrzen výskyt populaci čistě žlutých (HS 27, 27a), ale častěji barevně variabilních, v odstínech od světle žluté, přes kávově hnědou, rezavou až po téměř černé rostliny. S. mentosa var. swobodae je ovšem výrazně drobnější, než S. mentosa var. mentosa a S. mentosa var. flavissima.

 

Pěstování
Nároky na pěstování se varieta flavissima nijak neliší od ostatních rostlin druhu. Vegetativní rozmnožování je obtížné pro omezenou tvorbu odnoží, odnože navíc špatně zakořeňují. Množení ze semen je v posledních letech díky bohaté nabídce semen hojně využíváno, semena relativně dobře klíčí a semenáče během několika let dospívají do květuschopné velikosti. Generativní množení navíc lépe umožní sledovat variační šíři druhu. Rostliny v době vegetace vyžadují dostatek světla a čerstvého vzduchu, nárazovou zálivku. V době vegetačního klidu raději úplné sucho a teploty pod 10 °C, to jsou základní podmínky pro úspěšný růst a pravidelnou tvorbu květů.
Foto kulturní rostliny Pavel Pavlíček ve sbírce Václava Šedy, foto bíle kvetoucí rostliny WR 277 Václav Šeda ve sbírce p. Luboše Jírovského z Ostrova nad Ohří. Foto rostliny na lokalitě u Aiquile v Bolívii Václav Šeda (SE 123).

 

Poznámky
Okruh S. mentosa i jeho variety var. flavissima a var. swobodae představují mimořádně atraktivní, ve sbírkách dekorativní, nápadné a bohatě kvetoucí rostliny. Původní sběry, rozšířené v našich sbírkách pod L 338 a L 981, později i jako sběry W. Rausche WR 276 a WR 277, představovaly typické zástupce a nikdo nepochybovalo jejich druhové samostatnosti. Nejprve terénní průzkumy H. Swobody a později i rakouských a německých specialistů, přinesly první pochybnosti o oprávněnosti samostatných druhů a později i variet. V posledních letech se studiem populací S. mentosa zabývaly i opakované cesty českých specialistů, které potvrdily jak populace jednobarevné, tak i velmi barevně variabilní.
Opakované výsevy semen jak z tmavé, nominátní variety, tak ze žlutotrnné var. flavissima, nebo var. swobodae v době, kdy se objevily ve sbírkách, přinášely vždy homogenní populace, tmavých, nebo žlutých rostlin. Některé polní sběry, např. HS 104, nebo SE 123A, vykazují ve výsevech menší, nebo větší podíl odlišně zbarvených jedinců. Bude tedy třeba dál okruh S. mentosa sledovat jak v přírodě, tak při studiu materiálu s udaným původem.
V každém případě se jedná o velmi pěkné a nápadné rostliny a nic nebrání tomu je udržet i pod samostatným jménem na úrovni variety.

 

Literatura
Augustin K., Gertel W. et Hentzchel G., Sulcorebutia, Kakteenzwerge der bolivianíschen Anden, p. 110, 2000
Backeberg C. et Haage W., Das Kakteenlexikon, p. 506, 1977
Brinkmann K.H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 31, 1976
Hájek F., Sulcorebutia mentosa Ritter, Atlas kaktusů 1986, 1: 41, 1987
Klikar J., Sulcorebutia flavissima Rausch, Kaktusy, 24: 4, 1988
Lindner P., Přehled rodu Sulcorebutia Backeberg emend. Brederoo et Donald, Aztekia (mimořádné číslo), p. 77, 1982
Odehnal J. et Slaba R., Rod Sulcorebutia - poznámky pod čarou, Kaktusy 37, speciál 2, 2001
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, A collector's guide, p. 49, 1985

 

Autoři
Foto kulturní rostliny Pavel Pavlíček ve sbírce Václava Šedy, foto bíle kvetoucí rostliny WR 277 Václav Šeda ve sbírce p. Luboše Jírovského z Ostrova nad Ohří. Foto rostliny na lokalitě u Aiquile v Bolívii Václav Šeda (SE 123).
Text Otakar Šída, poznámky Václav Šeda.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a jedna