Název
PARODIA PENICILLATA Fechs. et v. d. Steeg var. NIVOSA Fechs.
 

Taxon
Parodia penicillata Fechser et v. d. Steeg var. nivosa Fechser in Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 460, 1966
Druhové jméno označuje rostlinu se štětečkovitými trny v mladých areolách; varieta je pojmenována podle toho, že její trny jsou sněhobílé.

 

Popis
Tělo
přes 200 mm dlouhé, 80 mm v průměru, s řepovitě zúženou bází, kratší než var.penicillata, ale rovněž často rostoucí ve visuté poloze, modrozelené; žebra spirálovitá, rozdělená do bradavek v poměru 15:25; bradavky až 9 mm široké, 6 mm dlouhé; areoly kulaté, asi 3-4 mm velké, světle hnědožluté. Trny neohebné, štětinovité, v počtu přes 40, nerozlišitelné v okrajové a středové; asi 10 středních je poněkud silnějších, zbývající jsou jemnější; všechny trny čistě bílé, střední se světle žlutohnědou, zesílenou bází, až přes 40 mm dlouhé; vnější kratší, ale rovněž nejméně 20 mm dlouhé; na bázi rostliny jsou trny husté a často hnědé; u mladých areol jsou všechny trny vzpřímené do hustého úzkého štětečku.
Květ
červený, 30-40 mm dlouhý, až 40 mm v průměru.
Plod
blanitý.
Semena
asi 0,5-0,75 mm velká, tmavohnědá, lesklá, s prodlouženou světlou strofiolou.

 

Variety
P.penicillata Fechs. et v. d. Steeg
var.penicillata bývá delší (až 300 mm) a širší (až 120 mm), epidermis svěže zelená. Bradavky větší (7-10 mm v průměru, 10 mm vysoké). Trny jsou žluté nebo žlutobílé; květ větší, až 50 mm vysoký, 40 mm v průměru.
var.fulviceps Backeb. je menší, kulatá, tmavozelená; bradavky jsou někdy na bázi víceméně spojeny. Trny tužší, 5 i více středových zpočátku světle či tmavě hnědých, někdy červenohnědých, nejdelší bývají ohnuty k temeni. Květ stejně veliký jako u var.penicillata. Odlišný habitus a především odchylky v semenu vedly Brandta k tomu, že poslední varietu v r.1978 překombinoval na samostatný druh: P.fulviceps (Backeb.) Brandt. Všechny rostliny okruhu P.penicillata vykazují velkou variabilitu v hustotě a barvě otrnění, ve velikosti a hustotě bradavek, jakož i ve velikosti a barvě květu. Weskamp pozoroval květy až 100 mm široké! Fechser uvádí, že u všech variet najdeme květy s oranžově červenými až krvavě červenými tóny. Ve sbírkách byla pozorována i var.nivosa, která každým rokem vykvétá v tónu fialovém.

 

Výskyt
Nálezce Fechser jako obvykle neudal místo, kde rostliny sbíral. Omezil se na všeobecný údaj - severní Argentina, Salta. Podle Weskampa se tak stalo v r.1965. U var.penicillata, kterou nalezl o šest let dříve, byl Fechser jen o málo určitější: Cafayate, prov. Salta. Tyto rostliny byly znovu sbírány Rauschem (R 707) a Herzogem (DH 132) ve strži asi 6 km od Cafayate (Pinturas Rupestres). Rostliny se žlutými a bílými trny tam rostou na stejném stanovišti a byly mezitím již značně zdecimovány. Spolu s nimi se na stejném místě vyskytuje i P.dichroacantha. V okolí jsou ještě další stanoviště P.penicillata, ale podle přesvědčení Herzoga, který v Cafayate žije, nebyla tato na přelomu padesátých a šedesátých let pro Fechsera přístupná. V jiné strži na jih od Cafayate nalezl Herzog výlučně žlutotrnnou populaci P.penicillata (DH 130). Existují rovněž oddělené populace rostlin čistě bělotrnných: DH 131, severně od Cafayate; DH 179 - Ovejeria, západně od San Carlos, a DH 179/A ze západních strží Yacochuyas. DH 131 a zejména DH 179 mají trny stříbřitější než běžná var.nivosa. Je tedy zřejmé, že existují jak mikropopulace oddělených variet, tak lokality, kde se var.penicillata mísí s var.nivosa. Na základě výsevů Fechserových semen upozorňuje i Weskamp, že vzešlé rostliny nebyly v barvě trnů homogenní. Byla vyslovena domněnka, že Fechser z obchodních důvodů své nálezy roztřídil na žlutotrné a bělotrné. Proti tomu však mluví dvě skutečnosti. Předně v původním popisu P.penicillata var.penicillata z r.1960 udávají autoři barvu trnů jako žlutou, žlutobílou, až téměř bezbarvou; za druhé Fechser ohlásil objev své var.nivosa až v r.1965. Holotyp popsané var.nivosa tedy spíše pochází z později objevené homogenní populace. Pozdější i současné zkušenosti ukazují, že kontrolované výsevy zůstávají bělotrné.

 

Pěstování
Je to jedna z nejsnáze pěstovatelných parodií a také množení ze semen nečiní v porovnání s ostatními zástupci rodu větších potíží. Lze ji proto doporučit i do těch nejmenších sbírek, třeba na okenním parapetu.

 

Poznámky
Informace není k dispozici.

 

Literatura
Andreae W., Kakt. und and. Sukk., 21 : 61, 1970
Brandt F., Kaktusz Világ, 2 : 38, 1978
Deibel G., Kakt. und and. Sukk., 17 : 26, 1966
Fechser H., v. d. Steeg M. G., Succulenta, 39 : 77-78, 1960
Hummel U., osobní korespondence, 1986
Schütz B., Kaktusy 72, 8 : 96-97, 1972
Weskamp W., Stachelpost, 6 : 155-156, 1970
Weskamp W., Kakt. und and. Sukk., 24 : 102-104, 1973

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Foto: Snímek pořídil Karel Crkal ve vlastní sbírce.
Snímek semen (archív autor): Willy Verheulpen a Jean Lathouwers (Belgie).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a sest