Název
REBUTIA FUSCA Ritter
 

Taxon
Rebutia fusca Ritter, Kakt. und and. Sukk., 28: 78, 1977
Jméno R. fusca je odvozeno od celkového vzhledu rostlin, fuscus znamená hnědý, tmavý, což se týká hlavně otrnění, ale i tmavé pokožky, jejíž barva je doplněna přilehlými hnědými tmy.

 

Popis
Stonek jednotlivý nebo málo odnožující, poněkud protáhlý, 20-40 mm široký, s kratším řepovitým kořenem; pokožka zelená, na spodní straně hrbolů tmavší. Žeber 13-17, asi 1,5-3 mm vysoká, silně až zcela rozložená v ploché hrboly; areoly 1-1,5 mm dlouhé, úzké, s nahnědlou plstí, 3-4 mm vzdálené. Okrajových trnů 8-14, hřebenovitě postavené, stranou směřující, 1,5-3 mm dlouhé, červenohnědé, někdy více žluté, se zesílenou, červenohnědou patou; středové tmy 1-2, tlustší, odstávající, stejně dlouhé, rezavě červené až černé.
Květy
vyrůstají z dolní poloviny stonku, postranní, 28-34 mm dlouhé; květní lůžko 2-3 mm dlouhé a široké, s 1 mm dlouhými šupinami; květní trubka 9-15 mm dlouhá, dolních 5-8 mm srostlá s čnělkou, nad tím nálevkovitá, na vrcholu 5-7 mm široká, uvnitř bílá, vně červenohnědá, s malým množstvím vlny, bez vlasových štětin; okvětní lístky intenzivně rumělkové až šarlatově červené, někdy až karmínové, 12-20 mm dlouhé, 5-8 mm široké, kopisťovité až obkopinaté, nahoře zaokrouhlené; nitky bílé, 8-15 mm dlouhé, nasazené v celé volné části trubky, prašníky žluté; čnělka a blizna bledě nazelenalé, ramen blizny 4-5, asi 1-1,5 mm dlouhá.
Plod
kulovitý, načervenalý, asi 6 mm široký.
Semena
hnědočerná, 1,2 x 1,0 mm velká, téměř hladká.

 

Variety
Variety ani formy nebyly popsány, druh je známý z omezeného areálu, kde vykazuje jen velmi nepatrné rozdíly. F. Ritter uvádí, že objevil tento druh na společném stanovišti s R. vulpina, aniž by zde mohl nalézt nějaké hybridy mezi oběma druhy. Druh byl popsán podle sběru FR 940, který pocházel již z roku 1959. Jako R. fusca byl označen také sběr WR 946 a z novější doby sběr V. Šedy SE 71, ze kterého pocházejí vyobrazené rostliny.

 

Výskyt
Typové místo bylo F. Ritterem uvedeno západně od Tarija (Bolívie, provincie Mendez, departament Tarija), ve vysokých nadmořských polohách, společně s R. vulpina. Jedná se o oblast průsmyku východně od Cuesta de Sama.
Poznámky k terénnímu pozorování - Václav Šeda: Stanoviště Rebutia fusca na vrcholu stoupání cesty z Iscayachí do Tarija, v nadmořské výšce 3950 m, jsem měl možnost navštívit dvakrát. Jednak v době květu na počátku jara a pak uprostřed nejbujnější vegetace v době dešťů. Vzhled rostlin se zcela zásadně lišil. Zatím co v době dešťů bylo v každé štěrbině mezi kameny vidět desítky malých hlaviček, které se zásadně nelišily od rostlin známých ze sbírky, tak v časném jaru, kdy jsem rostliny fotografoval, byla tělíčka hluboko zatažená a jen největší jedinci, ve vysoké sluneční expozici, měli velmi tmavou barvu. V skutku přiléhavé druhové jméno můžete ovšem ocenit jen na přirozeném stanovišti v době sucha.
Na stejném stanovišti rostou velmi hojně i Sulcorebutia tarijensis a nepříliš početné, čokoládově hnědé Lobivia chrysochete.

 

Pěstování
Rebutia fusca neklade proti jiným druhům rodu Rebutia na pěstování nijak mimořádné požadavky. V kultuře poněkud více odnožuje a stonky jsou více protáhlé. Trsy ale zůstávají malé a narůstají jen velmi pomalu i při častějším přesazování. I když řepovité kořeny nenarůstají až do takového rozsahu jako u některých jiných příbuzenských okruhů, přesto je vhodná určitá obezřetnost v zálivce a opatrnost v období klidu. Růst je na vlastních kořenech celkově pomalejší než u většiny druhů rodu.

 

Poznámky
Ve sbírkách bývá někdy jako R. fusca označena i R. vulpina, ta je ale celkově pichlavější a spíše kulovitého vzrůstu. R. fusca je typická svým celkově hnědým vzhledem, který je dán hlavně otrněním, pro tento druh charakteristickým. Trny jsou krátké a těsně přiléhající k tělu, takže při uchopení do prstů se stonky proti většině druhů rodu Rebutia zdají měkké, nepíchavé.

 

Literatura
Pilbeam J., Rebutia, p. 45, 1997
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 614, 1980

 

Autoři
Text Otakar Šída, foto Václav Šeda ve vlastní sbírce (studijní číslo SE 71, odpovídající populacím u Abra de Sama, 3950 m n.m. Snímek z přírody Václav Šeda.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a dve