Název
NOTOCACTUS RUOFFII Gerloff
 

Taxon
Notocactus ruoffii Gerloff, Internoto, 14: 115-119, 1993
Heinz Werner Ruoff-Vetsch (1946-1994) byl švýcarský pěstitel kaktusů, který objevil rostlinu po něm popsanou u Tranqueras (Uruguay).

 

Popis
Stonek odnožující, nahoře svěže zelený, na bázi načervenalý, až 45 mm široký a až 70 mm dlouhý, válcovitý až kuželovitý; žeber 11-12, až 11 mm široká a 7 mm hluboká; areoly až 2 mm široké, s bělavou vlnou, meziareolová vzdálenost 5 mm. Středové trny 3-4, dolní nejdelší a nejsilnější, až 15 mm dlouhý, červenohnědý, další trny 5-12 mm dlouhé; okrajových trnů kolem 8, nažloutlé s hnědým hrotem, 5-8 mm dlouhé.
Květy
50-55 mm dlouhé, 55-62 mm široké, nálevkovité; květní lůžko 6 mm dlouhé i široké; květní trubka 16 mm dlouhá, nálevkovitá, dole 6 mm, nahoře 13 mm široká; nitky 7-12 mm dlouhé, zlatožluté; prašníky světle žluté; čnělka bělavá, 10 ramen blizny; okvětní lístky kopinaté, 29 mm dlouhé, 6 mm široké, citrónově žluté, lesklé.
Plod
zpočátku tmavě zelený, později nažloutle hnědý až červenohnědý.
Semeno
čepicovité, tmavě čevenohnědé, 0,9 mm dlouhé, 0,8 mm široké.

 

Variety
Žádné variety ani formy nebyly popsány a nejsou ani známy. Je známo jen jediné sběrové číslo Heinze Ruoffa HR 88.

 

Výskyt
Druh byl nalezen na kamenitém kopci u Tranqueras (dept. Rivera, Uruguay) na jeho východním svahu, kde rostl v trávě vysoké někdy po kolena, někdy až po bok. Nalezeny byly dvě rostliny. Dodnes není známé žádné další naleziště. Společně s Notocactus ruoffiii rostou na nalezišti další druhy kaktusů - Notocactus herteri, N. minimus var. tenuicylindricus, N.ottonis, N. sellowii, z dalších rostlin např. Sinningia cardinalis, Dyckia sp. a Passiflora sp. Všechny druhy kaktusů kvetou ve stejnou dobu, přesto nebyly nalezeny žádné hybridy mezi nimi.

 

Pěstování
Protože je stále ještě ve sbírkách málo rostlin, pěstuje se pro jistotu (a také pro rychlejší dosažení květuschopnosti) Notocactus ruoffii obvykle roubovaný na některou z běžně používaných podnoží (Echinopsis eyriesii cv., Eriocereus jusbertii cv.). Pěstování na vlastních kořenech je ale také možné. Druh je cizosprašný, množení se proto častěji provádí vegetativně odnožemi, které se na rostlině v menším počtu vytvářejí, než semeny. Nároky rostlin na pěstování jsou obvyklé jako je tomu u dalších rostlin rodu Notocactus - pravidelná zálivka v průběhu sezóny, suché zimování spíše chladnější než teplé (kolem 5-8 °C).
Rostlina HR 88 na obrázku autora textu, kterým je Stanislav Stuchlík, pochází z jeho sbírky.

 

Poznámky
Objevitel H. Ruoff nalezl rostliny 14. dubna 1982, když společně s Petrem Schlosserem (synem známého znalce uruguayských kaktusů Hugo Schlossera) navštívil jejich naleziště. Domníval se tehdy, že se jedná o formu Notocactus ottonis. Vzhledem k odlišným znakům (tvar těla, odnožování od spodku rostlin i z kořenů, cizosprašnost, jiná semena) byly rostliny popsány jako nový druh.
Svými fylogenetickými znaky zaujímá Notocactus ruoffii postavení mezi N. ottonis a N.minimus. Rostlin ve sbírkách mnoho není, druh je většinou množen odnožemi. Také díky tomu mají rostliny velmi jednotný vzhled.
V přírodě už nebyly rostliny vícekrát sbírány, ačkoli bylo podniknuto několik výprav na naleziště typu. Pokud ještě vůbec rostliny existují, jejich hledání ve vysoké trávě je velmi obtížné.

 

Literatura
Gerloff N., Notocactus ruoffii Gerloff spec. nov., Minimus, 25: 13-17, 1994
Gerloff N., Die Pflanzengemeinschaft um Notocactus ruoffii N. Gerloff, Internoto, 16: 70, 1995
Herm K. et Uebelmann W, Was wachst sonst noch am Standort von Notocactus ruoffii N. Gerloff, Internoto, 16: 97-100, 1995
Ruoff H., Notocactus ottonis f. Tranqueras HR 88, Internoto, 10: 89-91, 1989

 

Autoři
Rostlina HR 88 na obrázku autora textu, kterým je Stanislav Stuchlík, pochází z jeho sbírky.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a osm