Název
NOTOCACTUS NIGRISPINUS (K. Sch.) Buin. ex Rowley
 

Taxon
Notocactus nigrispinus (K. Schumann) Buining ex Rowley, Repert. Pl. Succ. 21, Regn. Veget. 84, p. 10, 1972
Echinocactus nigrispinus K. Sch., Monatsschr. Kakt.-kunde, 9: 44-45, 1899
Malacocarpus nigrispinus (K. Sch.) Br. et R., The Cactaceae, 3, p. 190, 1922
Eriocactus nigrispinus (K. Sch.) Ritter, Kakteen in Südamerika, p 256, 1979
Parodia nigrispina (K. Sch.) Brandt, Kakt.- Orch.-Rundschau, 7: 61, 1982
Notocactus schumannianus f. nigrispinus (K. Sch.) Neduchal, Internoto, 18: 111-112, 1997
"Nigrispinus" je z latiny a znamená "černotrnný".

 

Popis
Stonek nejprve stlačeně kulovitý, později sloupkovitého tvaru; temeno prohloubené, se stříbřitými trny, později s bílou vlnou; žeber více než 20, oddělena ostrými rýhami, poměrně špičatá, až 10 mm vysoká, se zářezy; areoly kruhovité, 2-3 mm široké, s vlnou. Trnů 9-10, nové tmavohnědé až černé, později matně stříbřité, ohnuté až stočené, málo píchavé.
Květy
dlouhé 3,5 cm, kanárkově žluté; okvětní lístky 25-30 mm dlouhé, vnitřní kopinaté, vnější kopisťovité; tyčinky dlouhé 22 mm; 10 ramen blizny.
Plod
25 mm dlouhý a 15 mm široký, pokrytý bílou vlnou a žlutými nebo červenými trny.
Semena
1 mm dlouhá, černá, matná.

 

Variety
Variety ani formy Notocactus nigrispinus nebyly popsány. Do blízkého příbuzenstva patří Notocactus schumannianus a několik dalších taxonů (Notocactus ampliocostatus, grossei s varietou aureispinus). Někteří autoři pohlížejí na tyto taxony jako na samostatné druhy, jiní jen jako na variety či formy Notocactus schumannianus.

 

Výskyt
Notocactus nigrispinus je znám z Paraguaye. kde je jeho výskyt omezen jen na velmi úzkou oblast v Cordillera de los Altos. Vyskytuje se tu na třech nalezištích nepříliš od sebe vzdálených (Tobati, Chololo-i, Yhaguy Guazu), na kterých rostou rostliny v relativně malých a rozptýlených populacích. Pravděpodobně jsou to jen zbytky kdysi rozšířené suchomilné vegetace, která byla zničena činnosti člověka (pastevectví, mýcení). Rostliny z různých nalezišť jsou od sebe sotva k rozeznání.
Podnebí na nalezištích je teplé a vlhké, vyskytují se zde lišejníky, mechy a trávy. Naleziště u Chololo-i je vyvýšeno asi o deset metru nad úroveň okolního terénu, Notocactus nigrispinus (největší zjištěný jedinec byl asi 50 cm vysoký) zde roste jednotlivě na plošinách z pískovce. Jako doprovodná vegetace jsou přítomni zástupci rodu Aechmea, Dyckia, Tillandsia. Z kaktusů se nedaleko vyskytuje Gymnocalycium fleischerianum. U Tobati roste Notocactus nigrispinus ve štěrbinách na skalní stěně, rostliny jsou vysoké až asi 40 cm, široké až asi 20 cm, ve stáří odnožují.
Naleziště byla navštívena několika sběrateli, kteří dali rostlinám svá polní čísla: A. Arzberger (AA 21, 37, 43, 84, 92), L. Horst - W. Uebelmann (HU 306), L. Bercht (LB 98, 108), D. Metzing (M 44), J. Piltz (P 454).

 

Pěstování
Rostliny je možné vypěstovat ze semen, která jsou sice drobná, ale při opatrném pěstování z nich můžeme získat přírůstky do sbírky. Pro urychlení růstu je vhodné naroubováni semenáčků např. na Eriocereus jusbertii cv. V zimě se doporučuje poněkud vyšší teplota než pro další notokaktusy - neměla by klesnout pod 10 °C. Jinak hrozí, že se na pokožce rostlin objeví černé skvrny, které nejenže jsou neestetické, ale mohou způsobit i jejich zkázu.
Rostlina HU 306 na obrázku autora textu, kterým je Stanislav Stuchlík, pochází ze sbírky K. L. Horsta (Arroio da Seca, Brazílie).

 

Poznámky
Notocactus nigrispinus - stejně tak jako další příbuzné taxony ať již z Paraguaye či Brazílie - je znám ve sbírkách spíše pod jménem Eriocactus. Poprvé sbíral rostliny Grosse, podle jeho údajů rostly výhradně na termitích hnízdech v oblasti pískovců. Druh poprvé popsal K. Schumann pod rodovým jménem Echinocactus, později doplnil popis Buining. S údaji Buininga ale polemizuje Ritter, který se domnívá, že Buining nebyl na původním nalezišti Grosseho.

 

Literatura
Buining A. F. H., Succulenta, 49: 172-181, 1970
Metzing D., Rod Notocactus v Paraguayi, Minimus, 24: 4-22, 1993
Metzing D., Cactaceae in Paraguay; specte. ecologia e minaccia di estinzione, Piante Grasse Speciále, 13: 5-63, 1993
Metzing D., Die Eriokakteen Paraguays, Internoto, 18: 91-96, 1997
Stuchllk S., Rod Eriocactus Backeberg - dokončení, Kaktusy 81, 17: 51-58, 70, 1981
Stuchlík S., Rod Notocactus Frič 1928 - sekce Eriocactus, Kaktusy - speciál 2, 34: 24-25, 1998

 

Autoři
Rostlina HU 306 na obrázku autora textu, kterým je Stanislav Stuchlík, pochází ze sbírky K. L. Horsta (Arroio da Seca, Brazílie).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a sest