Název
NOTOCACTUS MEGAPOTAMICUS (Osten) Herter var. ALACRIPORTANUS Ritter
 

Taxon
Notocactus megapotamicus (Osten) Herter var. alacriportanus Ritter, Kakteen in Südamerika., 1: 175, 1979
Jméno "alacriportanus" je odvozeno od místa nálezu, kterým je Porto Alegre ve státu Rio Grande do Sul, Brazílie.

 

Popis
Stonek kulovitý, tmavě zelený, až 90 mm široký; žeber 11-14, asi 5- 8 mm vysoká a 13-20 mm široká; areoly kruhovité, 2-4 mm široké, s bílou vlnou, později holé, meziareolová vzdálenost 8-10 mm. Trny tenké, jehlovité, 4-10 mm dlouhé; okrajových trnů 8-10; středové trny 1-4, asi 8-10 mm dlouhé, hnědé, později šedohnědé.
Květy
asi 35 mm dlouhé a široké; perikarp zelený, pokryt světle šedou vlnou a světle hnědými štětinami; receptakulum 13 mm dlouhé; okvětní lístky 13-18 mm dlouhé, sytě sírově žluté barvy; nektarium oranžově žluté; čnělka světle žlutá, 14 -15 mm dlouhá, s 10 rubínově červenými rameny blizny; nitky a prašníky žluté.
Plod
s šedou vlnou a hnědými štětinami.
Semena
černá, matná.

 

Variety
Notocactus megapotamicus patří v rámci rodu Notocactus k variabilním rostlinám, proto známe více variet a forem. Z popsaných je to var. crucicentrus, flavispinus, horstii, multicolorispinus, vulgatus, a f. multiflorus.

 

Výskyt
Ve shodě s pojmenováním je naleziště typové rostliny (FR 1026) jeden z kopců u Porto Alegre. Nálezcem byl F. Ritter v roce 1959. Podle jeho sdělení je oblast rozšíření variety směrem na severovýchod od naleziště typu.
Sběr Notocactus megapotamicus var. alacriportanus FR 1026 nezůstal ojedinělým nálezem variety. Sbírali ji také F. Stockinger (FS 273 - Vila Conceicao, FS 373 - Vila Nova), N. Gerloff(Gf7 - Terezopolis. Gf 90a - Itapua) a W. R. Abraham (WRA 164 - Porto Alegre). Všechna naleziště jsou ve státu Rio Grande do Sul, Brazílie.

 

Pěstování
Notocactus megapotamicus var. alacriportanus patří do řady Paucispini a jako další zástupci této tady ani on nepatří k problémovým rostlinám. Pokud mu dopřejeme dostatečně slunné stanoviště, pravidelnou zálivku během sezóny a sucho spolu s chladem během zimování, nejsou s jeho udržením ve sbírce těžkosti.
Autorem snímku i textu je Stanislav Stuchlík. Na obrázku je rostlina WRA 164 z jeho sbírky.

 

Poznámky
Zatímco rostliny kolem N. megapotamicus mívají žluté čnělky (nanejvýš s bliznou poněkud zbarvenou do červena), má var. alacriportanus bliznu rubínově červenou. U Ritterových prvních popisů rostlin rodu Notocactus se obvykle kromě jeho polního čísla objevuje také odpovídající HU číslo, ale v případě var. alacriportanus tomu tak není.

 

Literatura
Gerloff N., Notocactus 7 - Paucispini Blätter, p. 41, 1987
Gerloff N., Neduchal T. et Stuchlík S., Notokakteen - Gesamtdarstellung aller Notokakteen, p. 55, 1995
Neduchal T., Notocactus-Bilanz 1998, p. 14, 1999
Stuchlík S., Rod Notocactus - monografie, p. 82-83, 1993

 

Autoři
Autorem snímku i textu je Stanislav Stuchlík. Na obrázku je rostlina WRA 164 z jeho sbírky.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a sest