Název
NOTOCACTUS CRASSIGIBBUS Ritt.
 

Taxon
Notocactus crassigibbus Ritter, Succulenta, 49: 108-109, 1970
Parodia crassigibba (Ritter) N. P. Taylor, Bradleya, 5: 91-94, 1987
Pojmenování bylo použito přiléhavě, protože "crassigibbus"znamená "s tlustými hrboly".

 

Popis
Stonek ploše kulovitý, později kulovitý, tmavě zelený, jednotlivý, v květuschopné velikosti 50-160 mm široký; žeber 10-15, velmi tupá, s mohutnými kulovitými hrboly; areoly v zářezech mezi hrboly, zpočátku kruhovité, později širší než delší, s bílou vlnou, 2-8 mm široké, meziareolová vzdálenost 8-15 mm. Trny ohebné, většinou zprohýbané nebo prohnuté, světle hnědé, později šedé; okrajových trnů 7-10, přilehlé, 10-25 mm dlouhé; středový trn většinou 1, často přilehlý, 15-30 mm dlouhý.
Květy
50-60 mm dlouhé, přibližně stejně tak široké; květní lůžko 9 mm dlouhé, 7 mm široké, zelené, se šupinami, vlnou a štětinami; květní trubka nálevkovitá, 15 mm dlouhá, nahoře 20 mm široká; tyčinky světle zlatožluté, 10 mm dlouhé; prašníky krokusově žluté; čnělka světle žlutá, 25 mm dlouhá, 11 tmavě purpurových ramen blizny; okvětní lístky světle sírově žluté, poněkud kopinaté.
Plod
soudkovitý, zelený, s hustou bílou vlnou.
Semeno
asi 1,3 mm dlouhé a široké.

 

Variety
Notocactus crassigibbus byl sbírán mnoha sběrateli, proto známe celou řadu jejich polních čísel, vztahujících se k tomuto taxonu. I když je známo rovněž několik jmen variet či forem, žádná z nich nebyla platně popsána (f. difformis, var. gracilior, var. grandiflorus, f. minor, f. polyacanthus). Jak je z uvedených jmen zřejmé, je druh proměnlivý např. v počtu žeber a v otrnění. Za všechna polní čísla uveďme alespoň Ritterovo číslo pro typové rostliny - FR 1394,

 

Výskyt
Jako naleziště typu uvádí F. Ritter Lavras. Nalezišť Notocactus crassigibbus je známo nyní již více, oblast jeho rozšíření se nalézá v okolí měst Cacapava - Lavras (Rio Grande do Sul, Brazílie). Druh byl objeven L. Horstem. Notocactus crassigibbus bývá na nalezištích doprovázen dalšími zástupci rodu Notocactus (např. N. ottonis, longispinus, sellowii), Frailea (např. F.horstii) nebo Gymnocalycium (G. denudatum).

 

Pěstování
Rostliny se pěstují velmi dobře, spolehlivě rostou a brzy na jaře pravidelně každý rok kvetou. Starší rostliny mívají tak velkou násadu květů, že tělo pod nimi není vůbec vidět. Roubování není nutné, protože i malé semenáčky vykazují dobrý růst. Notocactus crassigibbus je cizosprašný, takže ke sprášení potřebujeme dvě různé rostliny. Sprašování bývá velmi úspěšné, ze zralých plodů získáme až několik set semen. Pro zdárné generativní množení jsou tak zajištěny všechny předpoklady.
V době vegetace potřebují rostliny k dobrému růstu umístění na slunečném místě, pravidelnou zálivku, mírně kyselý substrát, v zimě potom sucho a teplotu kolem 5-8 °C.
Autor textu Stanislav Stuchlík fotografoval kulturní rostlinu ve své sbírce, rostlinu v přírodě v okolí Cacapava, Rio Grande do Sul, Brazílie (STU 139 = WG 104).

 

Poznámky
Notocactus crassigibbus se vyskytuje ve sbírkách již dosti dlouhou dobu, během které měl možnost se dostatečně rozšířit. Jeho vzhled zpočátku způsobil, že byl považován za příslušníka rodu Gymnocalycium, ale poupata s hnědou vlnou a květ ukázaly příslušnost k rodu Notocactus. Blízce příbuzné a podobné jsou Notocactus uebelmannianus a Notocactus arachnitis, někdy je podobnost taková, že je problematické rostliny správně zařadit.
První popis udává šířku květu asi 50-60 mm. Sám jsem viděl největší průměr květu 140 mm, v literatuře nalezneme dokonce údaj o šířce 160 mm. Je to v rodu Notocactus bezkonkurenčně největší květ. Rovněž délka květu je značně proměnlivá, oproti údaji z prvního popisu (50-60 mm) nalezneme v literatuře údaj o délce květu 100 mm. I pro tuto velikost svých květů je druh oblíbený mezi sběrateli, a to nejen mezi notofily.

 

Literatura
Büchner G., Franssen H., Hovens J. et Kőnigs G., Ein Beitrag zum Studium des Artenkomplexes um Notocactus uebelmannianus (Havlíček), p. 9-14, 1984
Hofacker A., Notocactus crassigibbus F. Ritter, Kakt. und and. Sukk., 43: append. 27, 1992
Neduchal J., Notocactus-Bilanz 1998, p. 7, 1999 Ritter F., Kakteen in Südamerika, 1: 187, 1979
Slaba R., Atlas - Notocactus crassigibbus Ritt., Kaktusy, 30: 118-119, 1994
Stuchlík S., Rod Notocactus - monografie, p. 41-42, 1993

 

Autoři
Autor textu Stanislav Stuchlík fotografoval kulturní rostlinu ve své sbírce, rostlinu v přírodě v okolí Cacapava, Rio Grande do Sul, Brazílie (STU 139 = WG 104).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a osm