Název
NOTOCACTUS CLAVICEPS (Ritt.) Krainz
 

Taxon
Notocactus claviceps (Ritter) Krainz. Stadtische Sukkulentensammlung, Katalog, Zürich. ed. 2, p. 89, 1967
Eriocactus claviceps Ritt., Succulenta, 45: 115-116, 1966
Parodia claviceps (Ritt.) Brandt. Kakt.- und Orchid.-Rundschau, 7: 62, 1982
Parodia schumanniana (Nic.) F. H. Brandt subsp. claviceps (Ritt.) Hofacker et Braun, Cactaceae Consensus Initiatives, 6: 12, 1998
Pojmenování je z latiny a znamená "s kyjovitou hlavou".

 

Popis
Stonek zelený, často odnožující, kyjovitý, až 0,25 m široký a až 1 m dlouhý; temeno šikmé, skloněné ke světlu; žeber 23-30, trojúhelníkovitého průřezu; areoly s bílou vlnou, až 3 mm široké, kruhovité, meziareolová vzdálenost 3-8 mm. Trny jehlovité, měkké, světle žluté; okrajových trnů 5-8, často zohýbané, nejspodnější nejdelší, 20-50 mm dlouhý; středové trny obvykle 1-3, nejspodnější nejdelší.
Květy
až 60 mm široké, 55 mm dlouhé; květní lůžko žluté, s hustou nažloutle bílou vlnou a šupinami, 12 mm dlouhé, až 15 mm široké; květní trubka nálevkovitá, 20 mm dlouhá, až 25 mm široká; nitky 10-22 mm dlouhé, bledě sírově žluté; prašníky tmavě zlatožluté; čnělka bledě sírově žlutá, 25 mm dlouhá, 12 ramen blizny poněkud sytější barvy; okvětní lístky 22 mm dlouhé, nahoře 13-15 mm široké, bledě sírově žluté.
Plod
kulovitý, s nažloutle bílou vlnou a šupinami.
Semena
zvonkovitá, téměř černá, 1-1,2 mm dlouhá, 0,8 mm široká, 0,6 mm tlustá; testa s jemnými hrbolky.

 

Variety
Rostliny z původní lokality mají Ritterovo číslo FR 1283. Notocactus claviceps byl pozorován a sbírán jen několika málo sběrateli, jak o tom svědčí jen malý počet polních čísel, vztahujících se k tomuto taxonu: HU 16, HU 500 (L. Horst - W. Uebelmann), DV 126 (D. van Vliet), FS 205 a, b (F. Stockinger). Variety ani formy Notocactus claviceps nebyly popsány.

 

Výskyt
Naleziště typu je Julio Castilhos (Rio Grande do Sul, Brazílie), kde byly rostliny v roce 1963 sbírány Ritterem a Horstem. Podle údajů Buininga se populace vyskytují na velmi nepřístupných místech, kde rostou v troše humusu a při nízké hodnotě pH. Na svislé skále mívají obvykle dýmkovitý tvar. Později bylo Stockingerem objeveno ještě jedno naleziště východně od lokality typu. I zde rostly rostliny na skalních stěnách, které obklopovaly protékající řeku. Část rostlin z této lokality se od původních rostlin odlišovala v některých znacích, přičemž nejnápadnějším a nejdůležitějším rozdílem byla barva otrnění. Vedle rostlin s otrněním, odpovídajícím typu, se vyskytovaly také rostliny s hnědými trny. Rostliny rostly vedle sebe a kvetly také ve stejnou dobu. Byla pozorována dokonce i jedna odnožující stará rostlina, která měla stonky obojí barvy.

 

Pěstování
Ve sbírkách patří Notocactus claviceps k rostlinám, které se pěstují bez zvláštních problémů, proto je také dosti rozšířen. Jeho největší nevýhodou je poměrně pozdní nástup květuschopnosti, ke kterému dochází. až když rostliny dosáhnou velikosti kolem 7-8 cm (výška i šířka). I když může dosáhnout výšky až jeden metr, jeho růst je tak pozvolný, že větších velikosti dosáhne ve sbírce jen sotva za života svého majitele. Způsob pěstování v průběhu vegetace je obdobný jako u dalších notokaktusů (výživnější zemina, možnost přihnojení, pravidelná zálivka). V zimě je ale vhodnější poněkud teplejší zimování (10-12 °C) vzhledem k jeho původu. Jinak se na jeho epidermis mohou objevit nehezké černé skvrny, které mohou způsobit až zkázu rostliny.
Rostlinu ve své sbírce fotografoval Vladislav Zatloukal, text napsal Stanislav Stuchlík.

 

Poznámky
Notocactus claviceps je ve sbírkách poměrně často pěstován. Tak jako ostatní příbuzné druhy, i on má sešikmené temeno, které je obráceno ke sluncí. Je to způsobeno koncentrací růstového hormonu na odvrácené straně temene. Obvykle je Notocactus claviceps považován za samostatný druh, ale bylo provedeno také jeho přiřazení (jako Parodia) k Notocactus schumannianus, který roste v Paraguayi. Podle Ritterova členění patří Notocactus claviceps do okruhu blízce příbuzných druhů kolem Notocactus leninghausii.

 

Literatura
Hofacker A., Notocactus daviceps (F. Ritter) Krainz, Kakt. und and. Sukk., 48: append. 18, 1997
Neduchal I., Notocactus-Bilanz 1998, p. 5-6, 1999
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 1: 154-155, 1979
Stockinger F., Am Standort von Notocactus daviceps (F. Ritter) Krainz, Internoto, 11: 149-153, 1990
Stuchlík S., Rod Notocactus Frič - sekce Eriocactus, Kaktusy - specíál 2, 34: 10-11, 1998

 

Autoři
Rostlinu ve své sbírce fotografoval Vladislav Zatloukal, text napsal Stanislav Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a pet