Taxon
Matucana variabilis Rauh et Backeberg, Descr. Cact. Nov., p. 19, 1956
Matucana variabilis var. fuscata Rauh et Backeb. Descr. Cact. Nov., p. 20, 1956
Borzicactus variabilis (Rauh et Backeb.) Donald Nat. Cact. Suc. J., 25: 72, 1970
Jméno variabilis lze přeložit jako proměnlivý, variabilní a vztahuje se, jak tvrdí autoři druhu, na rozdílný vzhled mladých a dospělých jedinců. Pro varietu fuscata udávají navíc rozdílnou barvu temene a bočních partií.

Popis
Stonek zprvu kulovitý, později protáhlý, často s fajfkovitě prohnutou dolní částí stonku, asi 100 mm široký a až 0,5 m dlouhý, žeber 20-23, hrbolatých, asi 9-15 mm vysokých, oblých, areoly kruhovité až oválné. Okrajové trny zprvu jemné, bílé, později silné, dřevité, asi 8-15 mm dlouhé, hnědočervené, šednoucí; středové trny stěží rozlišitelné od okrajových, zprvu chybějí, později většinou 2-3, až 40 mm dlouhé, silné, dřevité, tmavší než okrajové.
Květ
zygomorfní (jednosouměrný), asi 60-70 mm dlouhý, okvětní lístky v dolní části srostlé, nahoře jazykovité, nazpět ohrnuté, celokrajné, karmínově červené.
Plod
vřetenovitý, asi 15 mm dlouhý.
Semena
asi 1 x 1,3 mm velká, matně šedočerná.

Variety
Současně s druhem byla popsána var. fuscata Rauh et Backeb. Jejich rozlišování zřejmě nemá smysl, protože u obou byly udány stejná naleziště, jedná se tedy jen o výběr odlišných jedinců z jediné populace.

Výskyt
Matucana variabilis roste v Peru, nedaleko hlavního města, asi 10 km severně od Churin, ve výškách okolo 2500 m n.m., na kamenitých stráních a útesovitých skalách, často v trávě, mechu a mezi jinými nízkými bylinami, dřevitými šalvějemi Salvia sp.) a druhy Thevetia peruviana, Nicotiana sp. aj. Rostliny ve sbírkách pocházejí hlavně ze sběrů A. Laua, byly šířeny pod sběrovým číslem L 179.

Pěstování
Jedná se o snadno pěstovatelný kaktus. Podobně jako jiné horské druhy stejného rodu (případně jiné horské rody) dobře snáší zimní teploty okolo 5 stupňů C, i poklesy k 0 °C, naopak teploty nad 12 °C nejsou vhodné. Rostliny mohou snadno zahájit růst a dochází pak k etiolizaci vrcholů. V růstovém, zejména pak v letním období, je vhodné umístění v podmínkách se zaručeným dobrým větráním (otevřené přístřešky, pařníky apod.). Vyhovuje běžný kaktusový substrát s pH na slabě kyselé straně (přídavek rašeliny atp.). Množení výsevem semen vyžaduje standardní postupy pro horské rody, tj. zejména nižší teploty při klíčení - max. do 20 °C.
Na snímku Rudolfa Šubíka je rostlina pěstovaná ve sbírce Karla Knížete v Cieneguilla v Peru. Text Jan Říha.

Poznámky
Matucana variabilis byla popsána podle rostlin, které sbírala v polovině 60. let expedice německých botaniků. Z tohoto materiálu bylo rozlišeno a popsáno asi 10 taxonů, několik nepochybně patřících do skupiny M. hayneyi. Do této skupiny patří i zde komentovaný taxon. Dnešní pohled na celou skupinu je poněkud odlišný a většina současných taxonomů mnoho druhů nerespektuje a jména zařazuje jako synonyma. Matukány tohoto okruhu najdeme v Peru na obrovském areálu, v mnoha údolích stoupajících od Pacifiku do vnitrozemí. Zachování určitých, byť malých odlišujících znaků jednotlivých populací má svoje zdůvodnění. V přírodě se totiž tyto populace nemísí, jednotlivé lokality oddělují nezřídka vysoké hory a poměrně rozlehlé oblasti, kde podobné taxony nerostou. Tak snad teprve budoucnost a podrobné studium dokáží zhodnotit skutečné rozdíly mezi jednotlivými populacemi (taxony). Naleziště udané pro M. variabilis v roce 1956, je dnes poměrně hustě obydleno, přesto lze podobné rostliny nalézt výše v údolí Churin, a to až do nadmořské výše 3100 m.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2:1081-1083, 1959
Bregman R., The genus Matucana, p. 42, 47, 50-51, 1996

Autoři
Na snímku Rudolfa Šubíka je rostlina pěstovaná ve sbírce Karla Knížete v Cieneguilla v Peru. Text Jan Říha.