Taxon
Mammillaria senilis Loddiges ex Salm-Dyck, Cact. Hort. Dyck, 8: 82, 1850
Cactussenilis (Lodd. ex Salm-Dyck) Kuntze, Rev. Gen. Pl., 1: 261, 1891
Mammillaria senilis Lodd. ex Salm-Dyck v. diguetii F. A. C. Weber, Bull. Mus. Hist. Nat. Paris, p. 383, 1904
Mamillopsis diguetii (F. A. C. Weber) Br. et R., The Cactaceae, 4: 20, 1923
Mamillopsis senilis (Lodd. ex Salm-Dyck) Br. et R., The Cactaceae, 4: 19, 1923
Mammillaria diguetii (F. A: C. Weber) Hunt, Journ. Mam. Soc., 11: 59, 1971
Mammillaria senilis var. hasseloffii (Ehrenberg) Salm-Dyck, Cact. Hort. Dyck, 8: 82, 1850
Rostlina byla pojmenována podle svého vzhledu. Protože je celá zahalená do bílých trnů, autor popisu vybral jméno senilis - stařecký.

Popis
Stonek odnožující, jednotlivé hlavy kulovité až krátce válcovité, až 150 mm vysoké, asi 60 mm široké. Bradavky kuželovité, tupé, 3-4 mm dlouhé; axily štětinaté a pýřité. Středových trnů 4-6, bílých, horní a dolní háčkovité, se žlutými hroty; okrajové trny velmi početné, 30-40, až 20 mm dlouhé, poněkud slabší než středové, bílé.
Květy
jsou zygomorfního tvaru, až 70 mm dlouhé a 40 mm široké, červené, s přímou šupinatou trubkou; šupiny na květní trubce okrouhlé, tupé; okvětní lístky podlouhlé tupé, s pilovitými okraji; tyčinky a čnělka vzpřímené, dlouze vyčnívající z trubky.
Plod
velký, oválný, bělozelené až červenavé barvy.
Semena
asi 1 mm velká, kulovitá, černá.

Variety
Druh je poměrně uniformní. Jistá proměnlivost existuje v barvě květů, které mohou být buď v odstínech barvy červené, někdy dokonce s proužkem uprostřed okvětních plátků, nebo i běložluté (krémově bílé). V řadě komerčních nabídek je citována M. senilis f. albiflora nebo M. senilis bělokvětá forma, jedná se ovšem spíše o selektivně propěstovaný kultivar. Tomu ale odporuje fakt, že Steven Brack nabízí rostliny SB 497 od Topia. Dgo., které kvetou bíle. Není však jisté, je-li to na lokalitě ojedinělý - tzv. recesivní znak, nebo zda jde o charakteristický rys populace. Nutno dodat, že bělokvěté rostliny po vzájemném sprášení plodí opět potomstvo s bílým květem. To by potvrzovalo teorii skutečné odchylky, neboť recesivní genetická výbava by křížení musela prohrávat a ve výsevu by se nutně musely nacházet i červeně kvetoucí rostliny. V žádné publikaci se však dosud neobjevil popis pozorování bělokvěté rostliny v přírodě.

Výskyt
Mammillaria senilis se vyskytuje ostrůvkovitě v mexickém pohoří Sierra Madre Occidental, což je nejmohutnější horský masiv na území Mexika. Je tvořen vyvřelinami, převážně žulou. Od severu na jih prochází tento masiv několika státy. M. senilis je tak trochu cestovatel, pozorovat ji můžeme ve státech: Chihuahua. Durango (centrum rozšíření), Jalisco, Nyarit, Sinaloa a Zacatecas. Nelézt ji není těžké, roste většinou v mechu, nalepená na skalnatých výchozech borovicových lesů. Lze ji nalézt jak ve stínu, tak i na plném slunci. Tvoří většinou trsy, které ve výjimečných případech mohou dosáhnout i více jak sto hlav. Vystupuje velmi vysoko nad hranici 2400-3000 m, a není proto výjimkou, že rostliny jsou po určité období zapadány sněhem a na lokalitě padají teploty i k -10 °C. Doprovodnou vegetaci tvoří nejčastěji Echinocereus polyacanthus, Mammillaria densispina či droboučká tělíčka Graptopetalum.

Pěstování
Mammillaria senilis je velice hezký druh. jehož pěstování je poněkud obtížnější než u ostatních druhů mamilárií. Jako rostlina z vyšších horských poloh nejlépe prospívá v dobře větraném pařeništi nebo i ve volné kultuře. Rostliny ve skleníku přes léto většinou trpí vysokými teplotami. Ideální teplota pro vegetaci je 20-25 °C. Při teplotách nad 30 °C stagnují, a ve skleníkové kultuře jsou tyto teploty po větší část sezóny. Rostliny je pak nutné držet zcela na sucho, jinak by mohlo dojít k hnilobě kořenového systému. Zálivku obnovíme až při nižších teplotách. Substrát vyhovuje minerální. stanoviště mírně přistíněné. Přezimování chladné a světlé, při teplotách do 10 °C. Při teplejším přezimování rostliny neochotně nasazuji poupata.
Foto ve vlastní sbírce Miloš Záruba. Text Miloš Záruba a Jaroslav Šnicer. Foto v přírodě v Durangu pořídil Pavel Pavlíček.

Poznámky
Podle řazení D. R. Hunta patří tento druh do samostatného podrodu Mamillopsis. Schütz v časopise Kaktusy 78 píše, že rod Mamillopsis oproti jiným mamiláriím vykazuje rozdíly v kvetení, květ údajně nevykvétá jako jiné mamilárie z axily, ale z rýžky nad areolou. U mých rostlin však žádné rýžky nad areolou nepozoruji, navíc plod vyrůstá zcela jasně z axily, stejně jako u ostatních mamilárií. Květ je ovšem na první pohled odlišný od jiných mamilárií, snad právě to bylo důvodem, proč v roce 1874 Morren uvnitř rodu Mammillaria ustavil sekci Mamillopsis, právě pro jediný druh - M. senilis. Loddiges (?) o 24 let později usoudil, že je třeba sekci Mamillopsis navrhnout jako samostatný rod, a svůj názor v roce 1898 publikoval v Bois. Dict. Hort. Zřejmě z hlediska formálních pochybení publikaci ve své práci opravují nebo doplňují v roce 1923 Britton a Rose ( The Cactaceae, 4: 19, 1923).
Tento návrh byl široce přijat a dodnes jí někteří autoři přednostně užívají. Rod Mamillopsis nalezneme citován v komerčních nabídkách a samozřejmě i na jmenovkách ve většině amatérských sbírek.
Se zařazením do rodu Mammillaria lze souhlasit. Odlišný tvar květu je v tomto případě jen adaptací na podmínky prostředí. Převažující typ opylovače totiž představují motýlí, kterým tvar květu vyhovuje.

Literatura
Craig R. T., The Mammillaria handbook, p. 349, 1945
Habermann V., Mamillopsis senilis (Lod.) Web. - bělokvětá forma, Kaktusy 81, 17: 119-120, 1981
Hunt D. R., A new review of Mammillaria Names - S-Z, Bradleya, 5: 21, 1987
Mottram R., Mammillaria index, p. 84, 1980
Pilbeam J., The odder Mammillarias, Cact. Succ. J. (US), 69: 195?201, 1997
Pilbeam J., Mammillaria, The Cactus file handbook, 6: 269-270, 1999
Pilbeam J., Mammillaria a colector's guide, p. 125, 1985
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, Monographie, 1: 68-69, 1991
Schütz B., Mamillopsis senilis, Kaktusy 78, 14: 31-32, 1978

Autoři
Foto ve vlastní sbírce Miloš Záruba. Text Miloš Záruba a Jaroslav Šnicer. Foto v přírodě v Durangu pořídil Pavel Pavlíček.