Název
FRAILEA PERUMBILICATA Ritter
 

Taxon
Frailea perumbilicata Ritter, Succulenta, 49: 125, 184-185, 1970
Frailea castanea (Backeb.) Prestlé var. perumbilicata (Ritter) Prestlé, Die Gattung Frailea Br. et R., p. 213-214, 1997
Perumbilicatus v doslovném překladu znamená velmi pupkovitý, v přeneseném smyslu u této rostliny vystihuje žebra rozpadlá na velké a ploché hrboly.

 

Popis
Stonek kulovitý, jednotlivý, 20-30 mm široký, šedozelený nebo nažloutle zelený, se silně vpadlým otrněným temenem; žeber 16-19, skoro úplně zploštělá a rozdělená do řady srovnaných hrbolků. Areoly světle hnědé, šednou, asi 0,7 mm dlouhé a 0,4 mm široké, 2-3 mm od sebe vzdálené. Trny tmavohnědé, trochu ohnuté, jehlovité, napůl odstávají; okrajových trnů 6-10, asi 2-3 mm dlouhé; středový trn většinou chybí nebo jeden výrazně se nelišící od okrajových, více odstávající a hnědší.
Květy
34-40 mm dlouhé, stejně tak široké, bez vůně; okvětní lístky 18 mm dlouhé, 4 mm široké, obráceně kopinaté, sírově žluté, vnější na spodní straně trochu červenohnědé; květní lůžko dole miskovité a zelené, výše nálevkovité a žluté, 7 mm dlouhé a široké, vně zelené, pokryté bílou vlnou, tmavočervenými štětinami a malými červenými šupinami; nektarová žláza a nektar chybí; tyčinky světle žluté, 6-12 mm dlouhé, spodní delší, inserce na bázi čnělky až 2 mm pod okraj; prašníky zlatožluté; čnělka světle citrónově žlutá, v nejspodnějších 2 mm srostlá s trubkou, bez blizny 14 mm dlouhá; laloky blizny 7-10, dokola rozložené, 5 mm dlouhé, stejné barvy jako čnělka.
Plod
obráceně kuželovitý, 8 mm dlouhý, dole 6 mm široký, červenohnědý, naspodu holý, výše pokrytý červenými úzkými šupinkami a tmavočervenými štětinami a bílou vlnou.
Semena
čapkovitá, 2 mm dlouhá, 2,5 mm široká, tmavohnědá, lesklá, hladká.

 

Variety
Kromě nominátní variety je popsána Frailea perumbilicata var. spinosior Ritter. Jméno spinosior v překladu znamená trnitější. Od F. perumbilicata se liší menším počtem (14-18) žeber, s areolami 1,5-2 mm od sebe vzdálenými. Okrajových trnů je 8-11, světlejších, přilehlejších, 1-3 středové. Její typové stanoviště bylo jižně od var. perumbilicata. Množství forem habitu od var. spinosior je enormě vysoké, jak ukázaly hlavně nálezy Prestlého. Rozdíly na jednotlivých stanovištích jsou především ve zbarvení trnů, které jsou od hnědé a červenohnědé až po nažloutlé a bílé. Přechod mezi var. perumbilicata a var. spinosior je plynulý. Myslím si, že var. spinosior nemá opodstatnění.

 

Výskyt
V původním popise je stanoviště umístěno mezi Livramento a Passo da Guarda, Rio Grande do Sul, Brazilie. Z podrobných záznamů je známo, že Ritter Frailea perumbilicata sbíral na třech stanovištích v této oblasti. Všechny sběry byly označeny polním číslem FR 1385. V současné době víme, že se její ostrůvkovitá stanoviště nacházejí v areálu podél uruguaysko-brazilské hranice v oblasti Santana do Livramento a Rivera. Jako většina kaktusů těchto oblasti obsazuje skalnaté výchozy, kamenitá pole, kde nejsou ohrožené zemědělským využitím krajiny. Největším nebezpečím pro kaktusy jsou požáry zakládané za účelem obnovení travního porostu a pastva koz a ovcí.

 

Pěstování
Frailea perumbilicata se pěstuje stejně jako ostatní fraileje. Nádoba, ve které je rostlina zasazena by neměla příliš omezovat její kořeny. Pro zdárný růst vyžaduje dostatek vody, příznivě působí i mlžení rostlin. Dává přednost polostínu. Přezimováni při teplotách okolo 10°C. Výsev je bez obtíží.

 

Poznámky
Upozorňuji na platnou kombinaci K. H. Prestlého Frailea castanea (Backeb.) Prestlé var. perumbilicata (Ritter) Prestlé, ve které se odráží dlouholetý spor o platné jméno pro diskovitou, velmi charakteristickou rostlinu z jihu Brazílie a severu Uruguaye, která byla popsána v roce 1935 Backebergem jako F. castanea a v roce 1937 Werdermannem jako F. asterioides. Do sporu, který se tohoto příspěvku netýká, nešťastně zasáhl Prestlé a problém posunul zcela jinam. A to tak, že jako F. castanea definoval naprosto rozdílnou rostlinu, kterou v roce 1972 nasbíral Schlosser v severní Uruguayi. Tato rostlina byla šířena pod provizorním jménem F. obscura (SCHL 61). Prestlého závěr je jednoznačný, existují obě rostliny, jak F. castanea, tak F.asteriaides a obě jsou naprosto rozdílné. V časopise Succulenta 1987 provedl kombinaci F.castanea (Backeb.) Prestlé, která je z nomenklatorického hlediska nesmyslem, nic se nikam nepřevádí a nemění se ani úroveň zařazení. Prestlé neměl emendovat popis F.castanea, ale Schlosserovu zásadně odlišnou rostlinu ztotožnit s nějakou rostlinou již dříve popsanou, nebo ji popsat jako nový druh pod nějakým jiným jménem, anebo zařadit ji jako subtaxon pod F.castanea. Protože popis v podstatných částech následuje, jedná se zde o polovičatý popis pod starým jménem. Pravděpodobně se ale jedná o naprosto jiný taxon než je F.castanea sensu Backeberg. Tento problém by se tohoto příspěvku nedotýkal, kdyby K. H. Prestlé platně nepřekombinoval Ritterovu F.perumbilicata pod F.castanea jako její varietu: F. castanea (Backeb.) Prestlé var. perumbilicata (Ritter) Prestlé. Varietu spinosiar převedl do stupně subvariety: F.castanea (Backeb.) Prestlé var. perumbilicata (Ritter) Prestlé subvar. spinosior (Ritter) Prestlé. Pokud by někdo v budoucnosti došel k tomu, že tato kombinace má pro F. perumbilicata smysl, jméno lze použít, ale bez "kombinace" F.castanea od Prestlého. Totéž platí i o subvar. spinosior (Ritter). Jsem přesvědčen, že Prestlého castanea je jednoznačně rostlina z okruhu Frailea perumbilicata a doplňuje variační šíři taxonu.

 

Literatura
Eggli U., Munoz & Leuenberger, The Ritter collections, Englera, 16: 543-544, 1995
Gerloff N., Frailea - Rio Grande do Sul specielle Frailea arter, Kaktus NKS (Dánsko), 29: 85-87, 1994
Prestlé K. H., Frailea castanea (Backeberg) Prestlé, Succulenta, 57: 83-84, 1987
Prestlé K. H., Die Gattung Frailea Br. et R., p. 211-216, 1997
Prestlé K. H., Frailea castanea (Backbg.) Prestlé contra Frailea asterioides Werdermann und die damit zusammenhangenden Probleme in der Einteilung der Arten, Mitteilungsblatt Frailea, 2: 4-11, 1997
Ritter F., Succulenta, 49: 125, 184-185, 1970
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 1: 206-207, 1979

 

Autoři
Text Lubomír Berka, foto kulturní rostliny FR 1385 Miroslav Veverka, rostlina pochází ze sbírky autora textu. Foto Gf 915 na stanovišti u letiště Livramento pořídil N. Gerloff v roce 2000.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a ctyri