Název
FRAILEA CASTANEA Backeb. subsp. CASTANEA
 

Taxon
Frailea castanea Backeberg in Backeberg et Knuth, Kaktus-ABC, p. 248, 415, 1935
Frailea asterioides Werderm., Fedde Repert. Spec. Nov. Regni Vegetab., 42: 6, 1937
Fraile aasterioides Werderm. var. backebergii Ritter, Kakteen in Südamerika, 1: 210, 1979
Jméno castanea znamená kaštanově hnědý a je vztaženo k barvě epidermis, která bývá až čokoládově hnědá.

 

Popis
Stonek jednotlivý, ploše oblý, až 45 mm široký a 10-20 mm vysoký, polovina bývá většinou skryta v zemi; epidermis matná, čokoládově hnědá až tmavozelená; temeno vpadlé, bez vlny; kořen kuželovitý. Žeber 12-13(-15), mírně vyklenutá, oddělená plochou, vzácně výrazněji prohloubenou rýhou, až 10 mm široká, 1-2 mm vysoká, v okolí areol mohou být ploše vystouplá; areoly oválné, asi 2 mm dlouhé a stejně tak široké. Trnů 7-11, nepatrné, všechny ke stonku rostliny ohnuté, občas 1 mírně od těla odstávající, asi 1-3 mm dlouhý, všechny zpočátku leskle hnědé se světlejšími hroty, brzo matně černohnědé až matně černé, drsné.
Květy
vyrůstají poblíž vrcholu, často kleistogamické, při plném rozvití nálevkovité, 30 mm dlouhé a široké, leskle zlatožluté; vnější okvětní lístky lopatkovité, s celistvým okrajem, až 11-12 mm dlouhé a 4 mm široké, leskle zlatožluté, protažené do tenkého hnědého hrotu; vnitřní lopatkovité, až 13 mm dlouhé, 4 mm široké, zahrocené, leskle zlatožluté; trubka nálevkovitá, 8-9 mm dlouhá, vně pokrytá šedobílými vlasy a hnědými štětinami, štětiny až 5-6 mm dlouhé; prašníky nažloutlé; čnělka 17 mm dlouhá a 0,8 mm silná, nazelenalá; bliznových laloků 8, dolů ohnuté, 3,5 mm dlouhé, bílé.
Plod
ploše kulovitý, zpočátku nažloutle zelený, později nahnědle červený a na bázi růžový, 13 mm široký a 9 mm dlouhý, výše je pokrytý areolami s hnědými štětinami a šedobílou vlnou.
Semena
člunkovitá, kaštanově hnědá, lesklá, se síťovitou kresbou, 2 mm široká a 3 mm dlouhá, se silně vpadlým hilem, perisperm chybí.

 

Variety
Proměnlivost jednotlivých populací u rostlin rodu Frailea je známa, F. castanea není výjimkou, rostliny z různých stanovišť jsou vždy mírně odlišné. Odlišnosti se projevují hlavně v počtu a tvaru žeber, barvě plsti na areolách a délce trnů. Rostliny uvnitř jednotlivých populací jsou poměrně homogenní. F. Ritter ve své knize Kakteen in Südamerika popsal dvě variety Frailea asterioides var. backebergii Ritter a var. harmoniana Ritter. V současném pojetí je ta první shodná s Frailea castanea Backeb., druhá byla přeřazena jako Frailea castanea subsp. harmoniana (Ritter) P. J. Braun et Esteves Pereira. Obě popsané variety výrazně nepřekračují variabilitu Frailea castanea Backeb., tak jak ji známe v současnosti v jejím celém areálu rozšíření.

 

Výskyt
Prailea castanea Backeb. se vyskytuje na velkém areálu v severní Uruguayi a v jihozápadní oblasti Rio Grande do Sul (Brazílie). západní hranící rozšíření je řeka Rio Uruguay. Nejjižněji se patrně vyskytuje v oblasti Arapey, department Salto, Uruguay. Z uvedených údajů se zcela vymyká izolovaná populace, která byla nalezena v argentinském státě Missiones, v poříčí Rio Uruguay u Santa Ana. V území výskytu roste ostrůvkovitě. mezi jednotlivými lokalitami (dílčími arelami) jsou mezery desítky až stovky kilometrů.
Na stanovištích roste spíše na naplaveninách, záleží na oblasti výskytu, zda se jedná o jílovité nebo písčité půdy. Doprovodnou flórou jsou řídké křoviny a tráva. Na stanovištích je hojná, ale je těžko k nalezení, roste velmi skrytě a její zbarvení napomáhá k dokonalému zamaskování. V období nedostatku vody klesá množství vody v těle rostlin, rostliny se zatahují pod zem a jsou překryty pískem a prachem. Největším nebezpečím pro rostliny jsou požáry zakládané za účelem obnoveni travního porostu a pastevectví.

 

Pěstování
Prailea castanea se pěstuje stejně jako ostatní Fraileje. Pěstujeme ji v mírně kyselé a velmi propustné zemi. musíme dát pozor na to, že celý kořen až ke krčku je v zemi. Nádoba, ve které je rostlina zasazena by neměla příliš omezovat její kořeny. Pro zdárný růst vyžaduje dostatek vody, příznivě působí i mlžení rostlin. Dává přednost polostínu. Ve vrcholném létě je třeba dát pozor na letní stagnaci, kdy rostliny nerostou a nevhodná zálivka způsobuje hnilobu kořenů. Přezimování při teplotách okolo 10° C. Čerstvá semena klíčí během dvou dnů. V prvních měsících po výsevu jsou klíčenci značně choulostiví a dochází k větším ztrátám.

 

Poznámky
V roce 1935 C. Backeberg popsal rostlinu nasbíranou Mueller-Melchersem v severní Uruguayi jako Frailea castanea Backeb., popis byl velmi krátký a neurčitý, ale platný. V roce 1936 zaslali do Evropy O. Marsoner a H. Blossfeld rostliny, ty E. Werdermann popisuje jako Frailea asterioides Werderm. Werdermann byl přesvědčen, že jeho rostlina je odlišná od Backebergovy Frailea castanea. V roce 1951 C. Backeberg ztotožníl Frailea asterioides Werderm. se svou Frailea castanea Backeb. Od té doby se k problematice vyjádřila řada kaktusářských autorit, např. H. Krainz. a F. Ritter. jejich názor se mnohdy odvíjí od vztahu k C. Backebergovi. Námitky proti jménu Frailea castanea Backeb. jsou většinou založeny na nedostatcích v popisu. argumentace směšuje nomenklatorickou a taxonomickou problematiku, argumentuje ne úplně správným výkladem pravidel botanické nomenklatury. Detailnější rozbor přesahuje zaměření této publikace. zájemce odkazuji na níže uvedenou literaturu. Co se týče jména Frailea castanea Backeb., není důvod pro odmítnutí jeho platnosti. Jméno je validní a nelze ho jednoduše opominout, podmínka latinského popisu byla splněna a neexistuji formální důvody k odmítnutí jména. Názory uvedených autorit se zabývaly hlavně otázkou. které jméno by se pro rostlinu mělo používat. považuji Backebergovu i Werdermannovu rostlinu za stejný druh. Zcela jiný názor má K. H. Prestlé, který Frailea castanea Backeb. a Frailea asterioides Werderm. nepovažuje za jeden druh. Werdermannův popis pokládá za oprávněný, Backebergovo jméno přiřazuje na základě úvah nad detaily popisu k rostlinám nalezeným H. Schlosserem v roce 1972 v severní Uruguayi. Tyto Schlosserovy protáhlé, hustě otrněné rostliny řadím do příbuzenstva Frailea perumbilicata Ritter. Tímto Prestlé vytvořil situaci. kdy pro jedno jméno máme dvě zcela odlišné rostliny. V časopise Succulenta 1987 uveřejnil kombinaci Frailea castanea (Backeb.) Prestlé, jméno v tomto tvaru je z nomenklatorického hlediska nesmysl, nic se nikam nepřevádí a nemění se ani rank. Prestlé neměl emendovat popis Frailea castanea Backeb., ale Schlosserovu zásadně odlišnou rostlinu ztotožnit s nějakou rostlinou již dříve popsanou. nebo ji popsat jako nový druh pod jiným jménem anebo zařadit jí jako subtaxon pod Frailea castanea Backeb. Protože popis v podstatných částech následuje, jedná se zde o polovičatý popis pod starým jménem. Popisuje ale naprosto jiný taxon než je Frailea castanea sensu Backeberg.

 

Literatura
Backeberg C. et Knuth F. M., Kaktus-ABC, p. 248, 415, 1935
Backeberg C., Die Cactaceae. 3: 1664, 1665, 1959
Berka L., Opravdový konec příběhu Frailea castanea? Kaktusy, 29: 5-9, 1993
Berka L., Nomenklatorické zamyšlení: Frailea asterioides - castanea. co je co, jak to je (jak to bylo) a co s tím? Zpravodaj Frailea. 28: 9-15, 2002
Braun P. J. et Esteves Pereira E., Nieuwe combinaties en namen voor cactussen uit Brazilie, Bolivia en Paraguay, Succulenta, 74: 130-136, 1995
Buining A. F. H.. Frailea asterioides Werd. en Frailea phaeodisca (Speg.) Speg., Succulenta. 53: 136-141, 161-164, 1974
Buining A. F. H.. Frailea asterioides Werd., Ashingtonia, 1: 52-54, 1974
Gerloff N., Neues uber die Verbreitung von Frailea asterioides Werdermann, Kakt. und and. Sukk., 43: 268-271, 1992
Hofacker A., "Eine unendliche Geschichte" oder "Nochmals zu Frailea castanea Backeberg und Frailea asterioides Werdermann", Mitteilungsblatt Frailea, 2: 57-61, 1997
Krainz H., Die Kakteen: Frailea asterioides, I.Xll. CVIe, 1959
Prestlé K. H., Frailea castanea. Succulenta. 57: 83-85, 1978 et 58: 111-117, 1979
Prestlé K. H., Frailea castanea (Backbg.) Prestlé contra Frailea asterioides Werdermann und die damit zusammenhangenden Probleme in der Einteilung dieser Arten. Mitteilungsblatt Frailea. 2: 4-11, 1997
Prestlé K. H., Die Gattung Frailea Br. et R., p. 204-220, 1997 Ritter F., Kakteen in Südamerika, 1: 209-211, 1979
Schlosser H., Frailea asterioides Werdermann. Kakt. und and. Sukk., 37: 58-59, 1986
Werdermann E., Frailea asterioides Werd. spec. nov., Fedde Repert. Spec. Nov. Regní Vegetab., 62: 6-7, 1937
Werdermann E., Aus den Sammelergebnissen der Reisen von H. Blossfeld und O. Marsoner durch Südamerika III, Kakteenkunde II: 161-165, 1937

 

Autoři
Text Lubomír Berka.
Foto Petr Pavelka ve své sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a devet