Název
FLORIBUNDA PUSILLIFLORA Ritter
 

Taxon
Floribunda pusilliflora Ritter, Kakteen in Südamerika, 1: 58-60, 1979
Pilosocereus pusilliflorus (Ritter) P. J. Braun, Bradleya, 6: 90, 1989
Cipocereus pusilliflorus (Ritter) D. C. Zappi et N. P. Taylor, Bradleya, 9: 86, 1991
Rodové jméno Floribunda znamená "květnatá", "s hojnými květy"; "pusilliflorus" je z latiny a znamená "s drobnými květy". Název dobře charakterizuje rostlinu s početnými, ale malými květy.

 

Popis
Stonek odnožující, jednotlivé články 300-400 mm dlouhé, 40-50 mm široké, namodrale zelené; žeber v mládi 8-10, později 14-18, velmi tupá; areoly asi 2 mm široké, se světle hnědou, později šednoucí vlnou, meziareolová vzdálenost 3-4 mm. Trny jehlicovité, rovné; okrajových trnů 10-12, rozestřené, hnědé, dlouhé 3-6 mm; středové trny 2-4, nikdy do kříže, poněkud silnější, odstávající, nejdelší 10-20 mm.
Květy
velmi početné, aktinomorfní, rovné, asi 16 mm dlouhé; květní lůžko holé, purpurové; květní trubka uvnitř bílá, vně purpurová; nitky bílé; prašníky žluté; čnělka bílá, 9 mm dlouhá, s nažloutlou bliznou; okvětní lístky velmi malé, bílé.
Plod
bobule, široký 6-13 mm, načervenalý.
Semeno
černé, 1,3 mm dlouhé, 1 mm široké, 0,5 mm tlusté.

 

Variety
Žádné variety ani formy nebyly popsány. Určitá proměnlivost se v populaci omezuje zejména na rozdíly v počtu a délce trnů.

 

Výskyt
Ritter popsal Floribunda pusilliflora jako nejvzácnější rostlinu Brazílie. Druh se nacházel jen na jediném malém nalezišti u Monte Azul (stát Minas Gerais, Brazílie), kde rostl na světlinách křovinatého lesa, v čisté listovce. Od doby popisu až podnes nebyly objeveny další lokality, navíc je toto jediné známé naleziště kriticky ohroženo kácením lesů. Společně s Floribunda pusilliflora se na nalezišti vyskytují kaktusy rodů Leocereus, Melocactus, Micranthocereus, Mirabella a další cereusovité kaktusy.

 

Pěstování
Druh je možné poměrně jednoduše vypěstovat ze semen. Pro další zdárný růst získaných semenáčů je vhodné jejich roubováni např. na Eriocereus jusbertii. Na této podnoži dosáhnou rostliny v průběhu několika let květuschopného stavu. V létě můžeme rostliny zalévat, občas i přihnojit. V zimě by neměla teplota klesnout pod 10°C.
Rostlinu na obrázku fotografoval Stanislav Stuchlík ve sbírce O. Chloupka.

 

Poznámky
Floribunda pusilliflora byla objevena Ritterem v roce 1964, ale popsána byla teprve v roce 1979 po dalších sběrech Buininga a Horsta. A. F. H. Buining dodal Ritterovi poznámky o květu a fotografie, takže ten mohl popsat nejen nový druh, ale zároveň také nový rod. Do Evropy se dostal druh poprvé pod polním číslem HU 400 (Horst - Uebelmann), Ritterovy sběry mají jeho číslo FR 1232. Dalšími známými sběry jsou sběry Brauna pod jeho číslem 380.
V rodu Floribunda byl ještě popsán druh Floribunda bahiensis P. J. Braun et Esteves Pereira 1993, který bylo rok později přeřazen jako Arrojadoa bahiensis (P. J. Braun et Esteves Pereira) N. P. Taylor et Eggli 1994.
Postavení rodu Floribunda v taxonomickém systému je dodnes sporné. Např. P. J. Braun jej sice převedl v roce 1988 do rodu Pilosocereus (podrod Floribunda), ale v současnosti opět uznává samostatný rod Floribunda. Krátké, rovné a úzké květy druhu svědčí o tom, že jeho opylovači jsou kolibříci.

 

Literatura
Braun P. J., Pilosocereus pusilliflorus (Ritter) P. J. Braun, Kakt. und and. Sukk., 42: append. 29, 1991
Braun P. J., Brazílie a její sloupovité kaktusy - 70 let po Werdermannovi, Kaktusy - speciál, 1, 39: 33, 2003

 

Autoři
Rostlinu na obrázku fotografoval Stanislav Stuchlík ve sbírce O. Chloupka.
Text Stanislav Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a deset