Název
ECHINOCEREUS BRANDEGEEI (J. Coulter) K. Sch.
 

Taxon
Echinocereus brandegeei (J. Coulter) K. Schumann, Gesamtbeschr. Kakt., p. 290, 1897
Cereus brandegeei J. Coulter, ("brandegei") Contrib. U. S. Nat. Herb., 3: 389, 1896
Cereus sanborgianus J. Coulter, Contrib. U.S. Nat: Herb., 3: 391, 1896
Cereus mamillatus Engelmann in. Coulter, Contrib. U. S. Nat. Herb., 3: 405, 1896
Jméno druhu bylo zvoleno na počest paní Katherine Brandegee, manželky H. T. Brandegee. Oba patřili v předminulém, 19. století, k průkopníkům studia kaktusů jižní Kalifornie.

 

Popis
Rostlina trsovitá až polštářovitá, trsy často až 2 m široké; stonek válcovitý, zprvu vzpřímený, později poléhavý, často 1 m dlouhý a 60 mm široký, velmi proměnlivý v tvaru a rozměrech, pokožka svěže zelené barvy, žeber 8-10, rozpadlých do hranatých bradavičnatých hrbolců, někdy spirálovitě, někdy přímo uspořádaných. Areoly kruhovité, asi 4-5 mm velké, 10-30 mm od sebe vzdálené, zprvu vlnaté, záhy lysé. Okrajové trny jehlovité, v počtu 10-18, až 20 mm dlouhé. rozmanité délky i barvy. špinavě bílé, jasně žluté. načervenalé až hnědé. někdy černající. Středové trny 4, postavené do kříže, až 100-130 mm dlouhé, zploštělé, ostře hranaté, dřevité, šavlovité.
Květ
široce nálevkovitý asi 65 mm dlouhý a 70 mm široký, květní trubka asi 32 mm dlouhá. silná a masitá, pod okvětím zaškrcen, s areolami nesoucími 10-12 trnů. až 9 mm dlouhých, žlutobílé barvy; okvětní lístky asi 35 mm dlouhé, ve dvou řadách, vnitřní užší než vnější. kopinaté, špičaté až zašpičatělé, na okrajích a vrcholech světle až sytě růžové, ve středu a na bázi oranžově červené nebo růžově červené; prašníky asi 1 mm velké žluté, nitky tyčinek jasně červené až purpurové; blizna asi 8 mm dlouhá, s 11-12 laloky, světle zelená až bílá.
Plod
Kulovitý, asi 30 mm velký otrněný, červený.
Semena
široce vejčitá, asi 1 mm velká, s bradavičnatou testou.

 

Variety
Echinocereus brandegeei je podle pozorování mnoha botaniků a jiných specialistů neobyčejně proměnlivou rostlinou, vyskytující se na téměř 600 km dlouhém areálu. Zřejmě však nemá smysl členit taxon do podřízených skupin. Příslušnost k tomuto druhu je dána barvou květu, která je určujícím znakem, druh má dvoubarevné okvětní lístky.

 

Výskyt
Autor sběru, T. S. Brandegee udal naleziště typové rostliny mezi El Campo Alemand a San Gregorio, Baja Kalifornia, Mexico. Dnes chápeme výskyt forem (jsou jich tam statisíce) na jihu poloostrova Baja California za základní, odsud se zřejmě rozšířily směrem na sever. Je možné je nalézt i v nejsušších oblastech poloostrova (Sonorská poušť) a na přilehlých ostrovech Kalifornského zálivu. Roste od pobřeží až asi po nadmořskou výšku 1200 m na kamenitých, skalnatých a písčitých podkladech.

 

Pěstování
je bez zvláštních nároků rostlinám vyhovuje standardní substrát, nepravidelná zálivka a plné slunce. Během jarních a letních měsíců je vhodné pěstování pod širým nebem. V každém případě je vhodné pěstovat tvrdě, pomalu, hospodárně. Zimujeme nejlépe na světle, ale lze využít i tmavých míst, nejlépe při teplotách okolo 10°C, podle mých zkušeností toleruje i občasný pokles teplot k bodu mrazu (po seschnutí a scvrknutí). Květy (poupata) nasazuje poměrně pozdě, většinou až v letních měsících, kdy již ostatní druhy rodu odkvetly. Obecně však kvete vzácně.
Vegetativní množení zakořeňováním odřezaných částí stonků je snadné, mnohem výhodnější a rychlejší, než množení výsevem semen. To však také nečiní potíže, semena si udržují klíčivost mnoho let. Dospělost. tj. schopnost kvést však vyžaduje mnohaleté čekání.
Foto Pavel Pavlíček ve vlastní sbírce. Rostlina. asi 15letá, pochází z výsevu semen ze sběrů Stevena Bracka.

 

Poznámky
Tento druh není obtížně určitelný, zvláště pokud můžeme vidět květy. Tvary a rozměry stonku a neobyčejně rozlehlý areál rozšíření, proměnlivost ve stavbě a rozměrech otrnění, umožňují interpretaci: od malých zakrslých jedinců rostoucích ve skalních spárách, až po metrové polštáře, s trny které mají délku od několika milimetrů až po 10 cm. Podle tvrzení odborníků lze tento druh spolehlivě určit podle dvojbarevných okvětních lístků, které mají konce růžové, ale bázi oranžově až ohnivě červenou. Květní lůžko pak jasně zelené. Pro určení jsou také příznačné šavlovitě zploštělé středové, nejrůznějším směrem orientované trny na výrazně ohraničeném plochém hrbolci. Jak se zdá. tento druh plynule přechází do druhu Echinocereus engelmannii, ten se pak vyskytuje severněji a dále na pak směrem na východ na kontinentu ve státech Sonora. Chíhuahua a v USA. V jižní částí areálu rozšíření (poloostrov Baja California) pak roste sympatricky s E. ferrerianus. Tady je však další potíž. protože i to je proměnlivý druh a někteří jedinci tohoto taxonu mají rovněž květy občas s oranžovými bázemi okvětních lístků.

 

Literatura
Bravo-Hollis H., Las Cactáceas de México. 2: 65-66, 1991
Blum W., Lange M., Rischer W. et Rutow J., Echinocereus, Turnhout, p. 59-61, 1998
Romer Ch. R.. Echinocereus brandegeei (J. Coulter) Schumann. Kakt. und and. Sukk., Karteikarten. 44: 5, 1993
Taylor N. P., The genus Echinocereus, p. 35-37, 1985

 

Autoři
Foto Pavel Pavlíček ve vlastní sbírce. Rostlina. asi 15letá, pochází z výsevu semen ze sběrů Stevena Bracka.
Text Jan Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a osm