Název
TURBINICARPUS JAUERNIGII Frank
 

Taxon
Turbinicarpus jauernigii Frank, Succulenta, 72: 113-114, 1993
Turbinicarpus lophophoroides (Werd.) Buxb. et Backeb. subsp. jauernigii (Frank) Battaia et Zanovello, Piante Grasse, 15: 81, 1995
Pediocactus lophophoroides var. jauernigii (Frank) Halda, Acta Mus. Richnov., Sect. Nat., 5: 21, 1998
Druh byl pojmenován podle svého nálezce Johana Jauerniga. (*11.6.1937), kaktusáře z Villachu, specialisty na rody Turbinicarpus a Mammillaria.

 

Popis
Tělo
Stonek polokulovitě stlačený, až 60 mm široký a 30 mm vysoký, s mohutným řepovitým kořenem; epidermis tmavě šedozelená, někdy s modravým nádechem, pokryta světlejšími matně šedými vločkami. Žebra málo zřetelná, rozdělená do plochých, až 15 mm vysokých bradavek s malými oválnými areolami, v mládí pokrytými bělavou plstí, později olysalými. Trn v areole nejčastěji jediný, vzácně 2-3, vyrůstající z dolní části areoly, vztyčený, směrem k temeni prohnutý, 5-10 mm dlouhý, u báze šedavý, směrem ke špici tmavší, jemně vroubkovaný.
Květy
vyrůstají z temene, široce nálevkovité, 25 mm dlouhé a až 20 mm široké; vnější okvětní plátky kopinaté, krémově žluté barvy se žlutohnědým středním proužkem, vnitřní okvětní plátky kopinaté, krémově žluté barvy se žlutohnědým středním proužkem; nitky bílé až růžové, prašníky žluté, čnělka růžová, blizna krémově žlutá se 4-6 bělavými bliznovými laloky.
Plod
malý, za zralosti podélně pukající.
Semena
podlouhlá, 1,2 x 0,7 mm, mikropyle velká, kulatá, s vyčnívajícím převislým okrajem; testa černá, s okrouhlými a bradavkovitě vyčnívajícími buňkami, které se směrem k mikropyle zmenšují; buňky testy silně stlačené.

 

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

 

Výskyt
Typová lokalita byla určena podle místa, kde rostliny sbíral v roce 1991 Jauernig - severně od Las Palomas ve státě San Luis Potosí, Mexiko, poblíž jedné z hlavních mexických silnic. Skoupé informace o výskytu hovoří o nejméně dvou lokalitách v okolí této vesnice, která se nachází severozápadně od města Ciudad del Maiz. Jde o rovinatou oblast, porostlou zakrslými stromy a keři, ze které vyčnívají nízké vápencové kopce, na jejichž vrcholcích se ve škvírách a spárách, vyplněných výživným substrátem řídce vyskytuje. Doprovodnou kaktusovou flóru tvoří Ariocarpus retusus, Astrophytum myriostigma, Coryphantha palmeri, Echinocactus platyacanthus, Ferocactus pilosus, drobnější forma Leuchtenbergia princips, Mammillaria candida, M. microthele, M. surculosa, Neolloydia conoidea, Opuntia imbricata, O. microdasys, Thelocactus tulensis s extrémně dlouhými papírovitými trny a další.

 

Pěstování
Pěstování T. jauernigii se nijak výrazněji neliší od pěstování ostatních zástupců rodu a je snazší, než např. pěstování blízce se vyskytujícího T. lophophoroides. Doporučit lze hrubý minerální substrát, nárazovitou zálivku a intenzivní sluneční osvětlení, ve kterém se vybarvuje atraktivními šedavými odstíny epidermis. Při tvrdším pěstování narůstá sice pomaleji, ale rostliny zachovávají přirozený plochý růst. Rozhodně nelze doporučit roubování, které časem setře charakteristické znaky - tj. drobný, solitérní stonek a tmavou barvu epidermis. Zimní teploty kolem 10 stupňů. Květuschopnosti dosahují rostliny již třetím rokem po výsevu ve velikosti 2 cm.

 

Poznámky
G. Frank popsal taxon jako samostatný druh v roce 1993. Dva roky nato došlo k přeřazení na úroveň poddruhu T. lophophoroides, od kterého se zřetelně odlišuje stavbou květu, odlišný je i charakter jejich stanovišť. T. jauernigii vyhledává jako většina ostatních turbinikarpusů především skalní spáry, zatímco T. lophophoroides osídluje ploché travnaté terény. Oba druhy se však vyskytují jen několik málo kilometrů od sebe. Specialisty bývá řazen do komplexu okolo T. lophophoroides, do kterého náleží také T. hoferi, T. laui a T. swobodae. Vzhledem k charakteru květů, které se nikdy neotevírají, není vyloučeno, že se jedná o přechodový taxon mezi okruhy T. schmiedickeanus a T. lophophoroides. Málo prozkoumaná východní část státu San Luis Potosí, ohraničená přibližně body Huisache - Cerritos - Rio Verde - Ciudad del Maiz, je bohatá na výskyt turbinikarpusů. Vyskytují se zde mimo jiné T. lophophoroides, T. laui, T. jauernigii, T. bonatzii a T. rioverdensis. Budoucí určení jejich vzájemných vztahů a příbuznosti je závislé na systematickém průzkumu této oblasti a jeho pečlivém vyhodnocení.
V juvenilním stadiu jsou semenáče otrněny 7-10 světlými okrajovými trny, paprskovitě rozprostřenými, které v období dospívání opadávají.
T. jauernigii je dobře odlišitelným taxonem. Pro svůj plochý růst a tmavou barvu epidermis bude jistě i nadále vyhledávaným zástupcem rodu. Kvete často v několika vlnách, především však v podzimním období, květy se jednotlivě objevují i v průběhu zimy a předjaří.
Rod Turbinicarpus je jako celek zahrnut v příloze č. 1 mezinárodní úmluvy CITES, tzn. mezi druhy kriticky ohroženými vyhynutím. Je to pochopitelné, okolo roku 1995 byly populace velmi decimovány sběrem a počet rostlin se zdál být omezen už jen na rostliny nevzhledné nebo zarostlé ve spárách skal tak, že bez poškození nešly vydobýt. Nyní (2002) T. jauernigii již ovšem ohrožen rozhodně není. S nasycením trhu kulturními rostlinami i semeny se snížil tlak "sběratelů" na nulu. Rostliny navíc obývají vesměs kamenité stráně, které nejsou vhodné pro hospodářskou a dokonce ani ne pasteveckou činnost. Navíc - jednotlivé populace jsou dostatečně husté a i v kultuře je druh zastoupen dostatečně. Dá se říci, že v případ tohoto druhu je rozhodně zářným příkladem, kdy je činností pěstitelů (a to zejména českých kaktusářů) druh rozšířen natolik, že sběr v přírodě je naprosto zbytečný. A nutno dodat, že tento případ zdaleka není jediný.

 

Literatura
Anderson, E. F., The cactus camily, p. 667, 2001
Battaia L., Zanovello C., Due storie singolari e una nueva combinazione: T. lophophoroides subsp. jauernigii (Frank) Battaia et Zanovello comb. et stat. nov., Piante Grasse, 15: 7-81, 1995
Říha J., Co je nového v literatuře, Kaktusy, 31: 121-122, 1995
Slaba R., Turbinicarpus jauernigii Frank - nový druh severního Mexika, Kaktusy, 32: 27-29, 1996
Šnicer J., Mexiko, Mexiko... 1., Cactaceae etc., 5: 70-71, 1995
Zachar M., Staník R., Lux A., Dráb I., Rod Turbinicarpus, p. 90, 1996
Zachar M., Verduzco J., Po dvoch rokoch v Mexiku, Cactaceae etc., 4: 119-123, 1993

 

Autoři
Text Vladislav Šedivý a Vladislav Zatloukal, foto kulturní rostliny V. Zatloukal ve vlastní sbírce, foto rostliny na nalezišti Pavel Pavlíček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a tri