Název
SULCOREBUTIA ALBISSIMA (F. Brandt) Pilbeam
 

Taxon
Sulcorebutia albissima (F. Brandt) Pilbeam, Sulcorebutia and Weingartia, A collector's quide, p. 37, 1985
Weingartia albissima F. Brandt, Kakt. Orch. Rundschau, 5: 1, 1980
Sulcorebutia albida Knize nom.nud.
Jméno S. albissima je odvozeno od vzhledu otrnění, albissimus znamená jasně bílý, nejbělejší, což se týká barvy trnů typové rostliny, i když barva otrnění druhu celkově kolísá od bílé až po tmavě hnědou.

 

Popis
Tělo
Stonek jednotlivý až odnožující, ploše kulovitý, až 30 mm vysoký a 60 mm široký, přecházející do silného, až 150 mm dlouhého řepovitého kořene, odsazeného od těla více nebo méně silným zaškrcením; pokožka nahnědle až namodrale zelená. Žeber až 17, spirálovitě uspořádaná, rozložená do plochých hrbolů; areoly podlouhlé, až 6 mm dlouhé a 2 mm široké, bíle vlnaté. Okrajových trnů až 25, hřebenovitě uspořádané, poněkud roztažené nebo také odstávající, 8-10 mm dlouhé; středové trny 0-3, až 15 mm dlouhé; všechny trny bílé, nahnědlé až tmavě hnědé, více nebo méně drsné.
Květy
Poupata nahnědlá až načervenale hnědá, vznikající z hlubších, starších areol. Květy až 45 mm dlouhé a 50 mm široké, nevonné; květní lůžko načervenale zelené, s nazelenalými až nahnědlými šupinami, v paždí nejspodnější šupin jemné bílé vlasy; vnější okvětní lístky světle fialové, vnitřní okvětní lístky světle fialové, dole často světlejší až téměř bílé, hedvábně lesklé; nitky nažloutlé; čnělka a blizna se 3-4 rameny nažloutlé.
Plod
kulovitý, načervenale hnědý, 5-6 mm široký.
Semena
1,2-1,4 mm dlouhá a 1,1-1,2 mm široká, hnědočerná.

 

Variety
Variety ani formy nebyly popsány, zřetelné rozdíly však existují jak mezi sběry, které byly k tomuto jménu přiřazeny, tak i mezi různými liniemi v rámci jednotlivých sběrů. Tyto rozdíly se týkají hlavně otrnění, zejména barvy, ale i délky a uspořádání. Další rozdíly lze nalézt i v sytosti barvy květů. K tomuto druhu byly přiřazena celá řada sběrů, ke sběru KK1567, ze kterého byl zřejmě vybrán typ druhu, bylo původně přiřazeno jméno Sulcorebutia albida, dalšími blízkými sběry jsou KK1808 a KK 1809, označené původně jako S. albida var. robustispina a S. albida var. riograndensis. K S. albissima jsou přiřazovány sběry z různých lokalit v okolí Aiquile, G64, G210, G212, HS13, HS24, HS100, HS100a, HS100b, HS106, JD247, JK39, KA169.

 

Výskyt
Sulcorebutia albissima se vyskytuje v okolí města Aiquile (Bolívie, provincie Mizque, departament Cochabamba) v nadmořské výšce 2400-2500 m. Některé sběry pocházejí z oddělených nalezišť v oblasti (HS13 severně, G64, G212, HS24 a HS106 západně, HS100, HS100a a HS100b severovýchodně od Aiquile).

 

Pěstování
Sulcorebutia albissima patří mezi sulkorebucie s dosti velkým tělem, většinou jen málo odnožující, takže vegetativní množení není jednoduché. Generativní množení je omezené malou nabídkou semen. Svými nároky se tento druh neliší od jiných druhů sulkorebucií s velkými řepovitými kořeny, tomu je zapotřebí přizpůsobit jak nádoby, tak i substrát pro zasazení rostlin a frekvenci zálivky.

 

Poznámky
První nálezy z příbuzenstva Sulcorebutia albissima pocházejí od Karla Knížete, jeho sběr KK1567 z konce sedmdesátých let byl pak začátkem osmdesátých let rozšiřován pod jménem S. albida. První rostliny od Knížete byly čistě bíle otrněné, což bylo použito při stanovení jména pro tento mimořádně pěkný druh, ačkoliv již od Knížete byly šířeny také odlišně otrněné rostliny. Nálezy dalších sběratelů pak ukázaly, že čistě bíle otrněné rostliny jsou spíše výjimkou, a v některých sběrech můžeme vidět i zcela tmavě hnědé formy (HS24, G64). Všechny populace S. albissima jsou charakteristické svými lesklými, světle fialovými, poměrně velkými květy. Podobné květy patří i k příbuzenskému okruhu S. mentosa, který však má hladké trny na rozdíl od drsných trnů S. albissima.

 

Literatura
Augustin A., Gertel W., Hentzchel G., Sulcorebutia, Kakteenzwerge der bolivianischen Anden, p.57, 2000

 

Autoři
Text Otakar Šída. Foto Pavel Pavlíček ve sbírce Václava Šedy ve Vysokém Mýtu. Rostlina na prvním obr. představuje rostlinu z populace, která roste severozápadně od Aiquile v Bolívii, asi 2400 m n.m. (SE 122), rostlina na druhém obr. pochází se semen označených katalogovým jménem - jako var. riograndensis KK 1809.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a osm