Název
REBUTIA ALBIPILOSA Ritter
 

Taxon
Rebutia albipilosa Ritter, Taxon, 12: 29, 1963
Aylostera albipilosa (Ritter) Backeb., Descr. Cact. Nov., 3: 5, 1963
Jméno R. albipilosa je odvozeno od vzhledu otrnění, albipilosus znamená bíle chlupatý, bělovlasý.

 

Popis
Tělo
Stonek polokulovitý, ve stáří protáhlý, 40-50 mm široký, dole později poněkud odnožující, bez řepovitého kořene, temeno snížené, ve stáří ponejvíce neotrněné; pokožka tmavě zelená. Žebra silně rozložená do okrouhlých až podlouhlých hrbolů o délce a šířce 2-4 mm a výšce 2 mm, někdy zřetelná, spirálovitá, v počtu 21-25. Areoly bílé, okrouhlé až krátce oválné, 1-2 mm dlouhé, 4-6 mm od sebe vzdálené, na hrbolech vyvýšené. Trnů 25-35, vlasově jemné, bílé, lesklé, měkké, odstávající, někdy poněkud prohnuté, těžko rozlišitelné na středové a okrajové, 10--40 mm dlouhé, při silnějším oslunění poněkud hrubší a přímější a středové s červenohnědými konci.
Květy
postranní, otevřené více dní od rána do odpoledne, nevonící, 35-45 mm dlouhé, 25-30 mm široké; květní lůžko 7 mm dlouhé, 3 mm široké, nazelenale červenohnědé, s malým množstvím nepatrných bílých areol se špičatými úzkými nazelenalými šupinami, krátkou vlnou a měkkými bílými štětinami, dole téměř holé; květní trubka 25 mm dlouhá, dole asi 15 mm srostlá s čnělkou, úzká, výše nálevkovitě se rozšiřující, až 4 mm široká, uvnitř bělavá, vně nahnědle červená, s malým množstvím poněkud odstávajících, načervenalých, úzkých, špičatých, holých šupin; okvětní lístky široce rozevřené, kopisťovité, dole zúžené, nahoře zaokrouhlené nebo krátce zašpičatělé, 9-12 mm dlouhé, 2-6 mm široké, oranžově až řeřichově červené; nitky bílé, asi 7 mm dlouhé, vzpřímené, téměř stejně dlouhé, v horní části trubky rovnoměrně nasazené až k okraji, prašníky malé, okrouhlé, citrónově žluté; čnělka bílá, volná část 15-18 mm dlouhá, včetně 4 bílých, 4-5 mm dlouhých ramen blizny ve výšce horních prašníků nebo nad nimi.
Plod
oválný, 6-9 mm dlouhý a 5-7 mm široký, nahoru zúžený, tmavě nazelenale červený.
Semena
protáhlá, asi 1,2 x 0,8-0,6 mm velká, matně černá, s velkým bílým bazálním hilem.

 

Variety
Variety ani formy nebyly popsány, druh je s určitostí známý jen z velmi malé oblasti. Kromě sběru, podle kterého byl popsán (FR 754), byl jako R. albipilosa označen také sběr KK 839. Přiřazení sběrů W. Rausche (WR 784a, 858) k tomuto druhu vyvolává v souvislosti s místem jejich původu značné pochybnosti.

 

Výskyt
Jako místo, kde byl sbírán typ, F. Ritter uvedl Narvaez (Bolívie, provincie O'Connor, departament Tarija). K. Kníže jako místo svého nálezu KK 839 uvedl Tarcia (Bolívie, departament Tarija) v nadmořské výšce 2800 m. Druh je tedy známý jen ze dvou lokalit, pravděpodobnost nálezu na dalších lokalitách v této oblasti je však pravděpodobná.

 

Pěstování
S pěstováním Rebutia albipilosa jsou vzhledem k jejímu malému zastoupení v kultuře jen omezené zkušenosti. Podle mých zjištění po ztrátě kořenů vytváří nové jen neochotně, při nedostatečném osvětlení silně redukuje otrnění a prodlužuje stonky. Květy jsou cizosprašné nebo snad jen podmíněně samosprašné, bez sprášení cizím pylem květy se většinou žádná semena nevyvinou, což je asi také jedním z důvodů malého rozšíření tohoto mimořádně pěkného druhu ve sbírkách.

 

Poznámky
Jedná se o krásný, svým dlouhým měkkým bílým otrněním velmi charakteristický druh. V kultuře však bývá velmi často chybně identifikován, protože pod tímto jménem byly opakovaně nabízeny zcela odlišné rostliny, zejména R. albiareolata a světlé formy R. pseudodeminuta, ale také formy z okruhu R. vallegrandensis. Přitom je nápadný a s jinými druhy rebucií opravdu nezaměnitelný jak svým otrněním tak květy s dlouhou úzkou trubkou. Podle F. Rittera patří tento druh do jeho řady 8 s typovým druhem R. flavistyla, kam jsou přiřazeny ještě druhy R. pulvinosa, R. albiflora a R. muscula. Všechny tyto druhy mají sice jemné otrnění, většinou ale podstatně kratší, tvarem květů se však značně liší. I když jsou jejich naleziště poměrně blízká, patří podle mého názoru do různých příbuzenských skupin. Blízce příbuzným druhem s R. albipilosa je snad jen R. flavistyla.

 

Literatura
Pilbeam J., Rebutia, p. 18, 1997
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 617, 1980

 

Autoři
Text Otakar Šída, foto Pavel Pavlíček ve sbírce Václava Šedy ve Vysokém Mýtu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Pavel Urbánek (2008-06-30 08:14:21)
Rostliny jsou cizosprašné, po opylení cizím pylem dávají poměrně málo semen v plodu, nahrazují to bohatým kvetením. Dáte-li je s flavistylami vedle sebe, pak je podobnost nasnadě. Délkou trubky jsou tyto dva taxony velmi nápadné.
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a osm