Název
NOTOCACTUS CONCINNUS (Monv.) Backeb. var. CONCINNUS
 

Taxon
Notocactus concinnus (Monville) Berger ex Backeberg, Die Cactaceae, 3: 1648, 1959
Echinocactus concinnus Monv., Hort. Univ., 1: 222, 1839
Parodia concinna (Monv.) N. P. Taylor, Bradleya, 5: 93, 1987
"Concinnus" je z latiny a znamená "něžný", "jemný".

 

Popis
Tělo
Stonek plochý až polokulovitý, až 100 mm široký; žeber asi 18, až 2 mm vysoká, rozdělena v bradavky; areoly eliptické, s krátkou vlnou, meziareolová vzdálenost 5-7 mm. Okrajové trny 10-12, rovné nebo zakřivené, 5-7 mm dlouhé, málo píchavé, bledě žluté s tmavšími špičkami; středové trny obvykle 4, do kříže, dolní nejdelší, až 17 mm, nažloutlý, na bázi načervenale hnědý, další 3 menší, asi 10 mm dlouhé.
Květy
až 60 mm dlouhé a 70 mm široké; vnější okvětní lístky kopinaté, vně karmínové s tmavším středním proužkem; vnitřní okvětní lístky bledě žluté; květní lůžko s červenými šupinkami a vlnou; lůžko květní 9-11 mm dlouhé, bledě zelené, s červenými šupinkami, hnědými až růžovými štětinami a dlouhou bílou vlnou; tyčinky poloviční délky květů; vnější nitky sírově žluté, vnitřní karmínově červené; čnělka dole karmínově červená, nahoře sírově žlutá, blizna s 10 červenými rameny.
Plod
s vlnou.
Semeno
1 mm dlouhé, černé, čepicovité.

 

Variety
Notocactus concinnus var. concinnus je typová varieta vedle již dnes velkého množství dalších variet, z nichž byly platně popsány var. aceguensis, var. gibberulus, var. joadii a var. rubrigemmatus. Existují ještě další nepopsané variety či formy buď jen pod polními čísly různých sběratelů anebo pod různými katalogovými jmény - var. ballenarensis, var. durispinus, var. elegans, var. fimbriatiflorus, f. nigrispinus, f. olimarensis, var. parviflorus, var. piriapolisensis, var. polancoensis, f. pororensis, f. quervosensis, f. yerbalitoensis, a také různá sběrová čísla. Velký výčet jmen variet či forem svědčí o tom, že Notocactus concinnus je značně proměnlivý taxon. Byl sbírán více sběrateli - W.-R. Abraham (WRA 143, 147), W. Gemmrich (WG 320, 402), K. Herm - I. Horst (H 58, 65, 68), A. Hofacker (AH 165, 174), L. Horst - W. Uebelmann (HU 1365, 1440, 1447, 1451), K. H. Prestlé (PR 75), W. Rausch (WR 348, 349), H. Ruoff (HR 62), F. Stockinger (FS 505, 509, 716), S. Stuchlík (STU 83, 95), D. J. Van Vliet (DV 9).

 

Výskyt
Oblast rozšíření Notocactus concinnus var. concinnus je značně rozsáhlá, protože zahrnuje celou Uruguay od Montevideo až po severní hranice a částečně také jižní Brazílii (stát Rio Grande do Sul). Jako naleziště typu lze považovat Montevideo (Uruguay), v jehož okolí sbíral F. Sellow první rostliny. Do Evropy se od něj dostaly poprvé rostliny v roce 1838. Rovněž A. V. Frič sbíral rostliny na jednom kopci nad Montevideem, ale jako pravou vlast Notocactus concinnus var. concinnus označil mys Punta Ballena, který je vzdálen poněkud více od Montevidea.

 

Pěstování
N. concinnus patří v kultuře k bezproblémovým rostlinám. Semena se vytvářejí samoopylením v hojném počtu, takže generativní množení je dobře zajištěno. Vyklíčené semenáčky nejsou choulostivé, dobře rostou, takže z nich poměrně brzy můžeme získat kvetoucí rostliny. Také větší rostliny dobře rostou, pokud jim dopřejeme podmínky, které vyhovují i dalším rostlinám rodu Notocactus - výživnější, mírně kyselou půdu, pravidelnou zálivku (ale ne rozbahněný substrát), v zimě chladnější a suché zimování. Zcela malé semenáčky v prvním roce po výsevu můžeme občas přes zimu opatrně mírně zalít, potom ale je třeba je ponechat na poněkud teplejším stanovišti. Roubování není nutné.
Autorem obrázků i textu je Stanislav Stuchlík, rostlina z jeho sbírky je vypěstovaná ze semen ze sběrů Rausche pod polním číslem R 348. Obrázek rostliny z přírody byl pořízen u Aceguá (STU 95 = WG 402, Rio Grande do Sul, Brazílie).

 

Poznámky
Notocactus concinnus var. concinnus patří k nejhojněji zastoupeným zástupcům rodu Notocactus ve sbírkách, protože je znám již dlouhou dobu, navíc se velice snadno pěstuje. Pravidelně vykvétá poměrně brzy na jaře velkými žlutými květy, jejichž poupata jsou před rozkvětem karmínově červená. Může tak lehce vzniknout mylný dojem, že i po rozevření bude květ stejné barvy. Na rozšíření variety má zásluhu také A. V. Frič, z jehož sběrů byly namnoženy a rozšířeny rostliny do mnoha sbírek. Jejich potomci, dobře odpovídají prvnímu popisu, byli a jsou dodnes u nás hojně rozšířeni. Oproti tomu v zahraničí byly ještě poměrně nedávno považovány rostliny Notocactus concinnus var. concinnus, odpovídající prvnímu popisu, za vzácné.

 

Literatura
Frič A. V., Echinocactus concinnus Monv., Kaktusy, sukulenty a jejich pěstění, 4: 118-120, 1924
Gerloff N., Notocactus concinnus (Monville) Berger, Kakt. und and. Sukk., 45: append. 29, 1994
Neduchal J., Notocactus-Bilanz 1998, p. 6, 1999
Neut P., Gibt es Selbstfertilität bei Notocactus concinnus (Monvillei) Berger ex Backeberg, Internoto, 11: 12-14, 1990
Stuchlík S., Rozmanitost variet a forem Notocactus concinnus (Monville) Berger ex Backeberg, Kaktusy, 27: 12-16, 1991
Stuchlík S., Rod Notocactus - monografie, p. 33-34, 1993
Theunissen S., Zu den Wurzeln zurück (15), Internoto, 11: 14-19, 1990
Theunissen S., Zu den Wurzeln zurück (32), Internoto, 16: 18-20, 1995

 

Autoři
Autorem obrázků i textu je Stanislav Stuchlík, rostlina z jeho sbírky je vypěstovaná ze semen ze sběrů Rausche pod polním číslem R 348. Obrázek rostliny z přírody byl pořízen u Aceguá (STU 95 = WG 402, Rio Grande do Sul, Brazílie).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a sest