Název
NEOPORTERIA WAGENKNECHTII Ritter var. NAPINA Ritter
 

Taxon
Neoporteria wagenknechtii Ritter var. napina Ritter, Succulenta, 34: 5, 1963
Neoporteria rapifera Ritter ex Y. Ito, in Y. Ito, The Cactaceae, p. 421, 1981
Druh byl pojmenován na počest chilského stavitele a botanika R. Wagenknechta, varieta byla pojmenována podle toho, že rostlina má řepovitý kořen (napinus = řepovitý).

 

Popis
Tělo
Stonek sloupkovitý, 50-110 mm silný a 150-300 mm vysoký, kořen ztlustlý, se zúženým krčkem, žeber 11-17, žebra tupá, 8-16 mm vysoká, nad areolou zářez s tupými až oble bradovitými výběžky; areoly šedé nebo hnědavě plstnaté, oválné, 5-10 mm velké, 5-15 mm od sebe vzdálené. Trny šedočerné až šedohnědé, jehlovité, mírně zahnuté; okrajových trnů 10-15, asi 25 mm dlouhé; středových trnů 3-6, často od okrajových obtížně odlišitelné, až 30 mm dlouhé.
Květy
25 mm dlouhé a 15 mm široké, nevonící; okvětní lístky purpurové, s bílou bází, asi 4 mm široké, zašpičatělé, vnitřní dovnitř skloněné; lůžko květní -5 mm široké, zelené s bílými vlnitými vločkami; květní trubka 5-7 mm dlouhá, zelenavá, s bílými vlasovými štětinami; nitky 5 mm dlouhé, bílé; čnělka 15 mm dlouhá, červenavá, se 7 červenohnědými bliznovými laloky.
Plod
zelený až červenavý, protáhlý.
Semena
hnědá, ploše hrbolkatá, 1 x 0,6 mm velká.

 

Variety
Hoffmann ve své práci Cactaceas en la flora silvestre de Chile (1989) zmiňuje dvě variety, které jsou ale některými jinými autory chápány i jako samostatné druhy. Jsou to:
Neoporteria wagenknechtii Ritter var. microsperma (Ritter) A. E. Hoffmann J., a Neoporteria wagenknechtii Ritter var. vallenarensis (Ritter) A. E. Hoffmann J.

 

Výskyt
F. Ritter jako svou lokalitu udává kopce u Choros Bajos (FR 714), asi 50 km severně od přístavního města La Serena (Chile). Karel Kníže N. wagenknechtii sbíral údajně u Vallenar. Tyto dva údaje se jeví jako poněkud rozporné, neboť obě místa jsou od sebe vzdálena rovných 100 km vzdušnou čarou.

 

Pěstování
Jako pro všechny chilské kaktusy s řepovitým kořenem lze doporučit roubování. Roubované rostliny lépe rostou a mnohem dříve kvetou, zatímco pravokořenné jsou poměrně dost citlivé na nevhodnou zálivku, nehledě na to, že růst je velmi pomalý, neboť mnoho času rostlina potřebuje na vytvoření mohutného podzemního řepovitého kořenu, zatímco stonek téměř nepřirůstá. Také násada květů je nesrovnatelně méně početná, to však vyváží fakt, že rostlina vypadá přirozeně a připomíná tak rostliny na přírodním stanovišti.
Nutno počítat s tím, že rostlinky se po zimě pomaleji probouzejí, tomu je nutné přizpůsobit i zálivku. Písčitý, dobře propustný substrát s hrubou drenáží je podmínkou. V sezóně je nutno umístit na dobře větrané stanoviště, v zimě chladno s teplotami do 10 °C. Množení výhradně semeny, rostliny prakticky neodnožují, takže vegetativní množení je problematické.

 

Poznámky
Semena byla nabízena pod značkou FR 714, v katalogu Winterové v roce 1959 byla nabízena pod jménem N. rapifera. Kníže tato semena nabízel pod značkou KK 120.
Kattermann ve své knize Eriosyce formálně kombinoval Neoporteria wagenknechtii jako Eriosyce subgibbosa var. wagenknechtii (Ritter) Kattermann, a jako synonymum k ní přidává i zde diskutovanou var. napina.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 299, 1966
Hoffmann A E., J., Cactaceas en la flora silvestre de Chile, p. 174, 1989
Jelínek J., O kaktusech, 1972
Kattermann F., Eriosyce, p. 107, 168, 1994
Köhler V., Neoporteria rapifera Ritter, Kakt. und and. Sukk., 29: 230, 1978 Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3: 1034, 1980
Voldán M., Kaktusy 65, 1: 103, 1965

 

Autoři
Text Václav Dvořák, foto Rudolf Šubík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a dve