Taxon
Mammillaria melanocentra Poselger subsp. rubrograndis (Reppenhagen et Lau) Hunt, Mamm. Postscripts, 6: 10, 1997
Mammillaria rubrograndis Reppenh. et Lau, Kakt. und and. Sukk., 30: 83, 1979
Druhové jméno se vztahuje na černé trny zahalující střed temene, jméno poddruhu vystihuje velké červené květy.

Popis
Tělo
Stonek jednotlivý, zploštělý, 40-100 mm vysoký, 100-180(-300) mm široký, bradavky pyramidální ostře hranaté dole kýlnaté, pokožka světle zelená až sivě zelená;areoly kruhovité, axily zprvu s bílou vatou (zejména v kultuře);. okrajových trnů 11?13, 4-12 mm dlouhé, horní nejkratší, žlutavě hnědé; středové trny jehlovité, 1-4, většinou však 2, až 20 mm dlouhé, světle až tmavě hnědé.
Květy
široce nálevkovité, až 45 mm široké, karmínově červené, okvětní lístky kopinaté, celokrajné, tyčinky a pestík žlutavé.
Plod
kyjovitý až 25 mm dlouhý, matně karmínově červený s jasně zeleným koncem.
Semena
kulovitá, asi 1,1 mm velká s hnědou jamkovanou testou.

Variety
Zařazení tohoto taxonu prošlo vývojem a zprvu samostatný druh byl zařazen jako poddruh k M. melanocentra. Podle D. R. Hunta vypadá situace takto:
- subsp. melanocentra, velké kulovité rostliny s tmavými (černými) trny s menšími květy a velkým areálem rozšíření ve státech na severu Mexika
- subsp. linaresensis (R. Wolf et W. Wolf) Hunt, původně popsána jako samostatný druh z malého naleziště u Linares, Nuevo León, odlišuje se až 50 mm dlouhými středovými trny a bělavými květy,
- subsp. rubrograndis (Reppenh. et Lau) Hunt, s největšími květy a plošně omezeným nalezištěm v horských hřebenech Sierra Madre Oriental, západně od města Ciudad Victoria, ve státu Tamaulipas.

Výskyt
Mammillaria melanocentra subsp. rubrograndis roste v severovýchodním Mexiku, ve státech Tamaulipas a Nuevo León. Typové rostliny pocházejí z Novillo Canon od Minas Asbestos, později byly nalezeny i v dalších sousedních údolích, Sukces Nombres, Cerro del Viejo, Siberia, Zaragoza aj. Vyskytují se na travnatých pastvinách, skalních výchozech a stěnách, i na suťových polích, v nadmořských výškách od 600 až do 2500 m.

Pěstování
Většina druhů serie Mammillaria nečiní v kultivaci potíže a zcela postačí běžné ošetření, tj. nepravidelná zálivka v období vegetace, plné slunce a zimování při teplotách okolo 10 °C. Volíme standardní kaktusový substrát. Jak tomu tak bývá, rostliny s nejkrásnějšími květy a nejdelšími trny, pocházející od Dulces Nombres jsou poněkud citlivější a nesnášejí dlouhodobě "mokrý" substrát. Někdy si pěstitelé stěžují na neochotu rostlin kvést. Většinou je to způsobeno příliš luxuriantními podmínkami, tj. daří se jim příliš dobře. Naopak předjarní slunce a sucho až do doby než se objeví násada poupat jsou základními podmínkami. Množí se bez problémů výsevem semen.
Na snímku Rudolfa Šubíka je rostlina na vápencových skalách nad Minas de Asbestos. Text Jan Říha.

Poznámky
Mammillaria melanocentra subsp. rubrograndis je zařazena do série Mammillaria (syn. Macrothelae). Taxon objevil v roce 1977 při hledání ztracené M. carmenae A. B. Lau. Při cestách do horské soustavy v hraniční oblasti států Tamaulipas a Nuevo León nalezl i další, zcela nové, mamilárie (M. laui, M. ascensionis a M. rubrograndis). Později i další sběratelé nalezli několik forem M. rubrograndis, které se navzájem lišily jak délkou a vybarvením trnů, tak i vybarvením květů. Nejkrásnější pocházejí od Sukces Nombres, mají květy se světlým středem, od La Encantada pocházejí populace s květy téměř bílými, jen s fialovým lemováním okvětních lístků. Vzhledem k tomu, že mají původ v málo přístupných horských oblastech, není snadné je v přírodě najít. Typové naleziště jsme v roce 1977 navštívili s R. Šubíkem díky doprovodu A. B. Laua, později ale, přes opakované cesty po okolí, jsme se k těmto rostlinám již nikdy nedostali.

Literatura
Hunt D. R., Mammillaria Postscripts, 6: 10, 1997
Pilbeam J., Mammillaria, A collectors guide, p. 114, 1981
Pilbeam J., The Cactus file handbook, p. 243, 1999
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, p. 253, 1991

Autoři
Na snímku Rudolfa Šubíka je rostlina na vápencových skalách nad Minas de Asbestos. Text Jan Říha.