Název
PARODIA DICHROACANTHA Brandt et Wesk.
 

Taxon
Parodia dichroacantha Brandt et Weskamp, Kakt. und and. Sukk., 18 : 87-88, 1967
Parodia kilianana var. dichroacantha (Brandt et Wesk) Brandt, Frankfurter Kakt.-Freund, 5 : 7, 1978
Jméno pochází z řečtiny a má označovat rostlinu s dvoubarevnými okrajovými trny, což se do té doby u parodií nevyskytlo. Vznikl však nedorozuměním, neboť autoři považovali horní středové trny za okrajové.

 

Popis
Tělo
polokulovité, později prodloužené; temeno pokryté bílou vlnou; 13 spirálovitých žeber, rozdělených do bradavek, které jsou zprvu kulaté, později kosočtverečné; areoly s lehkým načervenalým tónem, bíle vlnaté, brzy holé, asi 8 mm od sebe vzdálené. Okrajových trnů (9-)10, paprsčitých a silně odstávajících; 7-10 mm dlouhých; horní (4-)5 hnědočervené a o něco silnější než zbývajících 5 bílých dolních; středový trn 1, napřímený a háčkovitý, hnědočervený, asi 13 mm dlouhý.
Květ
asi 60 mm v průměru; okvětní lístky 4-5 mm široké, jasně červené, zevně se slabým fialovým středovým proužkem; květní trubka se šedobílou vlnou a několika tmavými štětinkami; nitky dole zlatožluté, nahoře karmínové; čnělka krémově bílá či červená.
Plod
širší než vyšší, asi 6 mm v průměru, zlatožlutý, zcela zahalen do bílé vlny.
Semena
velmi drobná, asi 0,25 mm dlouhá, kulovitá až vejcovitá, s hladkou hnědou testou.

 

Variety
Nebyly platně popsány. Fechserem nalezené exempláře byly variabilní v délce otrnění; někdy měly horní barevné trny bělavou dolní část, ale všechny rostliny měly po 13 žebrech, tmavozelené tělo a starší bradavky byly kosočtverečné. U jedné kulturní rostliny na našem obrázku se pravidelně objevují květy s velice úzkými lístky. Tato odchylka nemá taxonomické hodnoty; může mít ovšem hodnotu estetickou a sběratelskou.

 

Výskyt
Podle objevitele Harry Fechsera roste P.dichroacantha ve velmi suché oblasti v severní Argentině, severně od hranice mezi provinciemi Tucumán a Salta, v červené zemi ve výšce okolo 1000 m, často ve skalních štěrbinách. Fechserovy údaje je ovšem třeba brát s rezervou, neboť svá naleziště důsledně utajoval. Lau, který podle jeho dat pátral po P.dichroacantha, v udané oblasti ve výši 1000 m zjistil všude přílišné vlhko a po červené zemi a parodiích ani stopy. Úspěch měli teprve manželé Piltzovi, kteří P.dichroacantha (P 44a) objevili v r.1976 v malém vedlejším údolí u Cafayate, ve výši asi 1600 m.Několik km jižně od Cafayate, ve stejné výšce, sbíral koncem r.1986 tyto rostliny i Käsinger (FK 19, FK 22). Fechser tedy z opatrnosti posunul údaje o nalezišti více na jih a pozměnil i nadmořskou výšku.

 

Pěstování
Semena P.dichroacantha patří k nejmenším v celé čeledi Cactaceae. Výsevy proto zůstanou vyhrazeny zkušeným specialistům. Důležitou zásadou je vysévat co nejdříve po sklizni - maličká semínka mají nepatrně zásobních látek a brzy je spotřebují.

 

Poznámky
Brand, jeden z autorů popisu, začal později tuto rostlinu považovat za varietu a posléze za synonymum P.kilianana. Backeberg tuto rostlinu popsal podle Rauschových nálezů, učiněných západně od Cachi (R 24; Backeberg nesprávně uvedl Quebrada del Toro). O důkladné prozkoumání Rauschova areálu se zasloužil Dietrich Herzog z Cafayate, který objevil celou řadu milropopulací P.kilianana. Vyzbrojen podrobnými znalostmi nalezišť, identifikoval Herzog v Hummelově sbírce v Západním Berlíně původní Fechserův import P.dichroacantha jako odlišný od všech populací v oblasti Cachi (a tedy i od P.kilianana), ale jako totožný s nálezem DH 168. Tím bylo bezpečně určeno dosud sporné naleziště této rostliny. Jsou to Pinturas Rupestres na Rio Colorado, západně od Cafayate. Od areálu P.kilianana je značně vzdálen - 120 km jižně vzdušnou čarou. P.dichroacantha tam roste společně s dalším Fechserovým objevem - s P.penicillata, a žádný sběratel ji nemohl přehlédnout.

 

Literatura
Brandt F.H., Kakt. Orch.-Rundschau, 4 : 21-23, 1979
Crkal K., Živa, 21 : 219, 1973
Hummel U., osobní korespondence, 1985-1986
Ritter Fr., Kakten in Südamerika, 2 : 430, 1980
Weskamp W., Kakt./Sukk., 5 : 45-47, 1970
Weskamp W., Kakt. und and. Sukk., 22 : 210-212, 1979; 32 : 184, 217-218, 1981; 35 : 214-215, 1984

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Snímek pořídil ve své sbírce Karel Crkal.
Snímek semen (archiv autor): Willy Verheulpen a Jean Lathouwers (Belgie).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a sest