Název
MAMMILLARIA ANNIANA Glass et Foster
 

Taxon
Mammillaria anniana Glass et Foster, Cact. Succ. J. (US), 53: 79, 1981
Rostlina byla pojmenována na počest paní Anni Lau, manželky objevitele tohoto druhu, A. B. Laua.

 

Popis
Tělo
Stonek odnožující, tvořící trsy, jednotlivé stonky 10-40 mm vysoké a 15-40 mm široké. Axily s trochou žluté vlny a se 4-5 vlasovitými štětinami, štětiny mohou být delší než bradavky. Středových trnů 5-9, nepříliš odlišných od okrajových, 9-12 mm dlouhé, silné, žluté až zlatavé, jeden z nich na starších areolách háčkovitý, na mladých areolách všechny trny přímé; okrajové trny v počtu 13-14, bledě žlutavě bílé, 6-11 mm dlouhé, tenké, ale tuhé.
Květy
malé, nálevkovité, 8-12 mm dlouhé, 6-9 mm široké, smetanově bílé až bledě bělavě žluté, plně se otevírající jen za vysokých teplot.
Plod
kyjovitý až tyčinkovitý s malým zbytkem zaschlého okvětí, 4-12 mm dlouhý a 2-4 mm široký, tenkostěnný, lámavý, s prosvítajícími semeny, červený.
Semena
černá, asi 1 mm velká, testa hrubě jamkovaná, hilum velké světle hnědé, bazální.

 

Variety
Žádné nižší taxonomické jednotky u tohoto druhu nejsou popsány. Také přirozená proměnlivost není nijak výrazná. Reppenhagen udává, že nelze odlišit středové a okrajové trny, rovněž Fitz Maurice píše, že v přírodě jsou rostliny jak se středovými trny, tak bez nich.

 

Výskyt
Mammillaria anniana roste pouze na jednom místě v Mexiku ve státě Tamaulipas, východně od Ciudad Mante, na vrcholu Cerro Bernal, ve výšce 800 m n. m. Tato informace pochází od nálezce této populace, botanika a znalce kaktusové flóry, A. B. Laua.

 

Pěstování
Pro tento druh je vhodné slunné umístění, první zálivka až počátkem dubna. V pozdním jaru a v létě při teplotách 20-30 °C můžeme zalévat vydatněji, ale s přestávkami, které umožní proschnutí substrátu, jenž má být dobře propustný, spíše minerální. Pěstování není obtížné, což udivuje při plošně velmi omezenému výskytu tohoto druhu v přírodě, na těžko přístupných příkrých skalních stěnách, na vulkanické hornině.

 

Poznámky
Reppenhagen popisuje naleziště druhu jako vulkanický suk zdvihající se do výše 350 m nad okolní krajinu z pobřežní roviny. V okolí je již zemědělská půda, zůstal zde zachován jen malý kus původní vegetace. Druh roste většinou ve skalních štěrbinách, v jemném černém humusu, obývá spíše přistíněná místa, kde má jen málo slunečního svitu.
Patří do podrodu Mammillaria, sekce Hydrochylus, řady Stylothelae, ale se zařazením do skupiny Pilbeam váhá.
Reppenhagen ji zařadil do podrodu Mammillaria, sekce Hydrochylus, řady Proliferae a do skupiny M. prolifera.
Lüthy ji má v podrodu Mammillaria, sekci Cylindricothelae, v řadě Stylothelae a ve skupině M. crinita.
Bravo Hollis a Sánchez Mejorada ji mají v rodu Mammillaria, podrodu Chilita, v řadě Stylothelae, kde ji zařadili jako nedávno popsaný druh za M. glassii.
Hunt ji zprvu pokládal za extrémní formu M. viereckii, ale v r. 1997 ji uznal jako dobrý druh. Její izolovaný výskyt na Cerro Bernal tento názor podporuje.
Fitz Maurice je toho mínění, že patří k M. glassii do řady Stylothelae, s čímž Hunt nově souhlasí.

 

Literatura
Bravo Hollis H., Sánchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 3: 94, 1991
Fitz Maurice J., Field notes: a visit to Mammillaria anniana, Cact. Succ. J. (US), 65: 134-137, 1993
Hunt D. R., A new review of Mammillaria names - A-C, Bradleya, 1: 108, 1983
Pilbeam J., Mammillaria, p. 39, 1999
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, Mongraphie, 1: 268, 1991

 

Autoři
Text Rudolf Dufek, foto Miloš Záruba ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a deset