Název
LOBIVIA FEROX Br. et R. var. POTOSINA (Werderm.) Rausch
 

Taxon
Lobivia ferox Britton et Rose var. potosina (Werdermann) Rausch, Lobivia, 2: 72, 1975
Echinopsis potosina Werderm., Notizbl. Bot. Gart. Berlin-Dahlem, 11: 267, 1931
Pseudolobivia potosina (Werderm.) Backeb., Beitr. z. Sukkulentenkunde u. -pflege, 1: 64, 1942
Furiolobivia potosina (Werderm.) Y. Ito, Expl. Diagr., p. 80, 1957
Lobivia potosina (Werderm.) Friedrich, Kakt. und and. Sukk., 25: 83, 1974
Jméno L. ferox var. potosina je odvozeno od místa výskytu v blízkosti města Potosí.

 

Popis
Tělo
Stonek jednotlivý, téměř kulovitý, 80-120 mm široký, později až 180 mm široký a 200 mm vysoký nebo vyšší; pokožka živě zelená, pololesklá. Žeber 10-18, spirálovitá, až 20 mm vysoká, šikmo rozbrázděná, hrboly hranaté, 30-40 mm dlouhé; areoly 40-50 mm vzdálené, velké, zpočátku špinavě světle hnědě plstnaté. Trnů 9-13, ne vždy zřetelně rozlišitelné na okrajové a středové, 10-30 mm dlouhé, bělavé až rezavě hnědé, s černou špičkou, později nahnědle šedé, velmi hrubé, často na bázi zesílené, někdy 1 výraznější středový trn, až 90 mm dlouhý, šídlovitý, se zesílenou bází, ohnutý až zakroucený.
Květy
100-130 mm dlouhé, 80-100 mm široké, bílé, někdy také růžové; květní lůžko a trubka vně hustě pokryté tmavými vlasy, květní trubka dosti krátká, uvnitř zbarvená stejně jako okvětní lístky; okvětní lístky dlouze kopinaté, dlouze zašpičatělé, bílé nebo růžové; nitky v barvě okvětních lístků, prašníky žluté; čnělka a blizna nažloutlé, mezi nejspodnějšími prašníky, nevystupující z trubky.
Plod
elipsoidní, až 20 mm široký, za zralosti podélně se otevírající.
Semena
vejčitá, černohnědá, 1,5 mm dlouhá, se šikmým, oválným hilem.

 

Variety
Z celé příbuzenské skupiny kolem Lobivia ferox mají rostliny z populace z okolí města Potosí nejvýraznější otrnění a poněkud menší vzrůst. Proti L. ferox var. ferox a L. ferox var. longispina je tato populace poněkud méně proměnlivá, ale rozdíly v řadě znaků lze pozorovat i zde. Květy jsou bílé nebo růžové, v otrnění najdeme rozdíly v počtu, tvaru i vybarvení trnů, mnohé rozdíly jsou podmíněné podmínkami stanoviště, další změny jsou vázány i na věk rostlin. Jako Lobivia ferox var. potosina, L. potosina, případně Pseudolobivia potosina byly označeny sběry WR 74, FR 976, KK 527, KK 694.

 

Výskyt
L. ferox var. potosina pochází z okolí města Potosí (Bolívie, dapartament Potosí), kde se areál této variety rozkládá v nadmořské výšce kolem 4000 m. W. Rausch uvádí její výskyt v širším okolí Potosí, také u Cucho Ingenio a Don Diego. Rostliny, podle kterých byl Werdermannem vytvořen prvotní popis Echinopsis potosina, byly poslány do Evropy Walterspielem spolu s jinými kaktusy z Potosí.

 

Pěstování
Lobivia ferox var. potosina vyžaduje světlé a vzdušné stanoviště, dostatek světla a čerstvého vzduchu ve vegetaci má zásadní vliv na tvorbu výrazného otrnění, které je asi největší ozdobou této rostliny. Zálivka je vhodnější nárazová, vždy až po úplném předchozím vyschnutí substrátu. V období vegetačního klidu je jistější úplné sucho a teploty pod 10 oC, aby nedocházelo k předčasnému probouzení a deformaci stonků. Rozmnožování tohoto taxonu je možné v podstatě jen výsevem semen, i když jejich nabídka nebývá příliš častá.

 

Poznámky
Celý příbuzenský okruh L. ferox představuje určitý spojovací článek mezi rody Lobivia a Echinopsis, řazený Backebergem do jeho rodu Pseudolobivia. Květy mají zřetelně kratší trubku než je to obvyklé u rodu Echinopsis, rozkvétají ve dne a většinou nabízejí podstatně širší barevnou škálu. Nápadné je to zejména u L. ferox var. longispina, kde je možné na některých lokalitách nalézt všechny myslitelné barevné odstíny květů, jak to ve své knize dokládá W. Rausch. L. ferox var. ferox a L. ferox var. potosina tak širokou nabídku barev květů neposkytují, běžné je zbarvení v odstínech bílé a růžové. Proti ostatním taxonům z příbuzenstva L. ferox je květní trubka L. ferox var. potosina širší a kratší, květy jsou tím celkově méně protáhlé.
Sídlo Cerda v blízkosti Don Diego je typovou lokalitou Cárdenasem popsané Echinopsis cerdana. Její květy jsou šeříkově růžové a W. Rausch ji řadí jako synonymum k L. ferox var. potosina. Mohlo by se jednat o růžovokvětou formu L. ferox var. potosina, která byla původně popsána jako bělokvětá, nebo i samostatnou varietu, pokud tyto barevné odchylky vytvářejí vlastní populace.
Poznámky k fotografiím a terénnímu pozorování - Václav Šeda:
Kvetoucí rostlinu pěstuji asi 15 let, kdy jsem získal několik různých, asi 5 letých semenáčů různých Lobivia ferox, vysetých z importních semen. Zobrazená rostlina měla i své sběrové číslo, ale to se v průběhu let ztratilo. Rostlina vykvetla poprvé v roce 2002 typickými krátkými a bílými květy. Trny jsou oproti Lobivia ferox tenčí, delší a kávově hnědé, starší pak šedivějící.
Populaci rostlin v přírodě jsem potkal na cestě mezi Lecori a Cucho Ingenio, v rovinaté kamenité kotlině, sevřené okolními hřebeny hor, v nadmořské výšce cca 3500 m nad mořem. Naši pozornost zpočátku upoutaly žlutě kvetoucí Opuntia spec. a vysoké trsy suchých trav. Další terénní průzkum odhalil velmi početnou populaci mimořádně krásných rostlin, z nichž ty největší měly až 40 cm výšku a průměr 20 cm, zahalených do silných a velmi dlouhých trnů barvy bílé kávy, nebo až medových odstínů, často s tmavšími špičkami. Délka trnů byla až 15 cm a rostliny patřily k nejkrásnějším lobíviím, které jsem v přírodě mohl pozorovat. Květy na této lokalitě jsou převážně v odstínech růžové barvy.
Okruh Lobivia ferox jsem měl možnost studovat na mnoha stanovištích od argentinské Salty až po bolívijské Potosí. Jednotlivé populace jsou obvykle mnohem méně početné, většinou se jedná o roztroušené velké rostliny s různě mohutným, obvykle černým, postupně šednoucím otrněním.
Světlé trny jsou spíše výjimkou. Poslední rostliny jsme pozorovali severně od Cucho Ingenio, do výšky cca 3850 m n. m., kde byly zastoupeny rostliny jak černotrnné, tak světlé barvy.
Přestože dospělé rostliny jsou si na všech místech velmi podobné, výsevy se zpočátku výrazně liší a teprve během dospívání se rozdíly stírají.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceaae, 2: 1346, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 374, 1966
Rausch W., Lobivia 85, p. 41, 1987
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 570, 1980

 

Autoři
Text Otakar Šída, foto v přírodě i ve sbírce Václav Šeda.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a jedna