Název
ISLAYA ISLAYAENSIS (Först.) Backeb. var. ISLAYENSIS
 

Taxon
Islaya islayensis (Förster) Backeberg, Blätter Kakteenforsch., 3: 5, 1934
Echinocactus islayensis Först., Hamburger Garten-Blumenzeitung, 17: 160, 1861
Malacocarpus islayensis (Först.) Br. et R., The Cactaceae, 3: 201, 1922
Neoporteria islayensis (Först.) Donald et G. D. Rowley, Cact. Succ. J. (GB), 28: 56. 1966
Parodia islayensis (Först.) Borg, Cacti, p. 268, 1937
Druh (i rod) byl pojmenován podle peruánské provincie Islay, kde je naleziště těchto rostlin.

 

Popis
Tělo
Stonek kulovitý až sloupkovitý, 5-7 cm široký, hustě otrněný, temeno s bílou vlnou. Žeber 19-25, žebra nízká a tupá, areoly na žebrech dost hustě uspořádány, asi 2-4 mm od sebe vzdáleny, zpočátku s hnědou plstí, později šednoucí. Okrajové trny rozprostřené, v počtu 8-22, až 10 mm dlouhé; středních trnů 4-7, silnější než okrajové, vzpřímené, 12-16 mm dlouhé, šedé až rohovinové barvy.
Květy
malé, 15-20 mm dlouhé, žluté; okvětní lístky načervenalé; květní trubka s dlouhými vlasy a načervenalými štětinami; čnělka i s bliznou žlutá; nitky i prašníky žluté.
Plod
načervenalý, dutý, asi 30 mm dlouhý.
Semena
černá, lesklá.

 

Variety
S určitými rozpaky je uznávána pouze jediná varieta, a to Backebergova Islaya islayensis var. minor (Backeb.) Ritter. Jedná se o malé rostliny z oblasti poblíž Tampo a s velkou pravděpodobností pocházejí ze stejné populace, odkud byly popsány původní Islaya minor (Backeb). Dle Ritterových údajů se jedná o rostliny menší, než var. islayensis, sám Ritter však hodnotí rozdíly obou variet jako nepříliš podstatné. Řada autorů tak pokládá oprávněnost tohoto taxonu za spornou.
Kníže ve své nabídce uváděl mimo var. minor (KK 1079) od Mollendo i další formy bez popisu - a tedy nomen nudum - f. nigra (KK 1340) od Matarani a f. tamboensis (KK 1057) od Tambo.
Obrázek představuje rostlinu vysetou právě pod označením f. nigra, která je tmavěji otrněná, než ostatní tady uvedené, Podle Ritterových údajů je právě tento znak častější u rostlin označovaných jako var. minor, nicméně tento znak se často vyskytuje i jiných druhů rodu Islaya, a to převážně u mladších trnů, zatímco starší trny postupně blednou a šednou. Stálost těchto znaků je tedy problematická.

 

Výskyt
Backeberg uvádí, že lokalita výskytu není ve Försterově popisu zcela přesně uvedena. Předpokládá, že typová lokalita by se mohla nalézat někde v oblasti Mollendo. Město Mollendo se nachází v jižní části peruánského tichomořského pobřeží, přibližně na 17° j.š. Kníže nabízel semena tohoto druhu z oblasti Matarani (KK 1078), Ritter uvedl semena jako var. minor od Ilo (FR 307). V celé této oblasti jde nejspíše o jednotlivé rozptýlené populace rostlin s nejistým stupněm příbuznosti. Islaya islayensis byla popsána v 19. století jako první druh rodu.

 

Pěstování
Islaye patří mezi obtížněji pěstovatelné kaktusy. V jejich domovině prakticky neprší, je nutno tedy zalévat jen velmi opatrně a pouze několikrát za sezónu. I tak je občasná ztráta kořenů pravděpodobné, častá kontrola je tedy nutná a v případě odumření kořínků je nutné v suchém písku znovu zakořenit. Lze tedy jen doporučit roubování na některou ze stálých podložek, např. na Eriocereus jusbertii nebo Trichocereus pasacana. Roubované bohatěji kvetou, rostou však často do sloupku, takže je třeba po několika letech rostlinu přeroubovat. Semena se v nabídkách objevují dost často, klíčí uspokojivě a pro choulostivost rostlinek raději část semenáčků roubujeme.

 

Poznámky
Rod Islaya vytvořil Backeberg. Po taxonomické stránce je málo prozkoumán a řada popsaných druhů bude po utřídění a zhodnocení informací z dalších polních výzkumů pravděpodobně označena za synonyma druhů jiných. Kattermann zahrnuje rod Islaya do "sběrného" rodu Eriosyce a uznává pouze jediný druh, a to I. islayensis. Přiznává však zároveň, že oblast výskytu těchto rostlin sám neprozkoumal. Rose pokládal I. islayensis za totožnou z Vaupelovou I. mollendensis. Také Ritter a další autoři se pokoušeli o některé změny v klasifikaci. Existence jednotlivých popsaných druhů je tedy zatím nejistá.

 

Literatura
Backeberg C., Blätter Kakteenforsch., 3, 1934
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1890-1891, 1959
Heyer W., Die Gattung Islaya Backeberg, Kakt. und and. Sukk., 27: 274-275, 1976
Kinzel W., Kakt. und and. Sukk., 18: 196-203, 1968Ritter F., Kakteen in Südamerika, 4: 1299-1200, 1980

 

Autoři
Text Václav Dvořák, foto Roman Staník ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a dve