Název
FRAILEA PHAEODISCA (Speg.) Speg.
 

Taxon
Frailea phaeodisca (Spegazzini) Spegazzini, Anal. Soc. Cient. Arg., 96: 72-73, 1923
Echinocactus pygmaeus Briton et Rose var. phaeodiscus Spegazzini, Anal. Mus. Nac. Buenos Aires 3(4): 498, 1905
Druhové jméno phaeodiscus lze přeložit jako "s tmavohnědým tělem".

 

Popis
Tělo
Stonek jednotlivý, až 50 mm silný a až 30 mm vysoký; epidermis modrozelená až olivová nebo načervenale hnědá, temeno hluboce vpadlé, otrněné; kořeny řepovité. Žeber 18-22, žebra a bradavky téměř neznatelné, rýhy mezi žebry kolmé, slabě zřetelné; bradavky na spodní straně tmavozelené až tmavě červenohnědé. Areoly oválné až protáhlé, až 1 mm široké, černohnědé, při okrajích červenohnědé. Trnů 6-12, asi 0,5-1,5 mm dlouhé, přitisklé a na těle položené, hřebínkovitě nebo paprskovitě uspořádané, často dolů ohnuté, přímé až lehce zahnuté, sklovitě bílé až zlatožlutě hnědé; středové trny většinou chybějí.
Květy
asi 35 mm dlouhé a 40 mm široké, vyrůstají v blízkosti temene, leskle sírově žluté, vně hustě porostlé světlehnědou až bělavou vlnou a světle červenohnědými štětinami; okvětní lístky obráceně kopinaté, 20 mm dlouhé, 6 mm široké; perikarpel 7 mm dlouhý, uvnitř žlutozelený; prašníky a nitky sírově žluté; čnělka a blizna sírově žluté, laloků blizny 5-10, nitkami obklopené, ohnuté, 5 mm dlouhé.
Plod
8-12 mm široký, zploštělý, nahnědlý až načervenalý, později usychá a rozpadá se.
Semena
kloboukovitá, 1,5 mm dlouhá, 2,5 mm široká, tmavohnědá, lesklá, hladká.

 

Variety
Platně nebyly popsány žádné variety a formy. Z okruhu rostlin Frailea phaeodisca byla K. H. Prestlém vyjmuta a popsána Frailea perbella Prestlé, zdá se však, že by bylo vhodnější ji brát jen jako jednu z forem proměnlivé Frailea phaeodisca.

 

Výskyt
Podle současných znalostí je Frailea phaeodisca rozšířena hlavně ve třech oblastech. Styčné body mezi oblastmi nejsou známy, nedají se ale vyloučit. Centrum leží v jižní Brazílii v prostoru Minas do Camaqua, jižně od Cacapava do Sul, druhá oblast je mezi Tacuarembó (severní Uruguay), Alegrete a Quarai. Odtud pochází typový sběr. Třetí oblast je ve střední (dept. Treinta-Y-Tres a Cerro-Largo) a jižní (dept. Lavalleja) Uruguayi. Roste převážně na travnatých pastvinách, mimo skalnatá území. V řídké pisčité půdě vytváří řepovité kořeny.

 

Pěstování
Frailea phaeodisca roste na stanovištích v písčité, velmi propustné zemi. Rostliny většinou rostou na plném slunci, ale existuje řada stanovišť, kde rostou chráněné trávou a v mechu. V době sucha se těla rostlin zatahují do země a jsou zakryta prachem a rostlinnými zbytky. Z těchto poznatků plyne, že ji budeme pěstovat ve velmi dobře propustném substrátu, s dostatkem vody a podle mých zkušeností lépe v polostínu. Ve vrcholném létě je třeba dát pozor na letní stagnaci, kdy rostliny nerostou a nevhodná zálivky způsobuje hnilobu kořenů. Přezimování při teplotách okolo 10 °C. Čerstvá semena klíčí během dvou dnů. V prvních měsících po výsevu jsou klíčenci značně choulostiví a dochází k větším ztrátám.

 

Poznámky
V roce 1905 byla Frailea phaeodisca popsána jako varieta Frailea (Echinocactus) pygmaea (Speg.) Br. et R., ale již v roce 1923 byla ustanovena jako samostatný druh. Až do 60. let dvacátého století se ve sbírkách vyskytovala jen sporadicky a byla považována za vzácnou. V českých sbírkách byla k nalezení i pod jménem Frailea nigriareolata n.n. Do Evropy byla opětovně dovezena firmou Su-ka-flor pod označením HU 75, jednotlivé dodávky se lišily v detailech, nebyl brán ohled na různá místa sběru. Příliv uruguayských forem znamenaly cesty pánů Schlossera a Prestlého v druhé polovině 70. let.
Rostliny brazilských populací jsou víceméně podobné, vyskytují se zde dvě formy, aniž jim je přisuzován taxonomický význam. Jednak jde o rostliny s tmavohnědými areolami a rohovinovitými trny, které se nedotýkají. Druhá forma má černé areoly a delší, spíše stříbřité trny, které se skoro dotýkají. Rostliny jižního okruhu rozšíření jsou proměnlivější, rostou zde v malých ostrůvkovitých areálech, mezi kterými většinou není spojení. Zejména okrajové populace se odchylují od typu, přičemž lze nalézt četné přechodové formy. Hlavně délka a počet trnů, tvar těla nejsou tak jednotné jako u rostlin z Minas do Camaqua. Mnohé z rostlin sběrů Schlossera a Prestlého byly šířeny pod novými jmény, například : Frailea arbolita n.n., cupularia n.n., glauca n.n., glaucescens n.n., phaeacantha n.n., rubra n.n., zapicanensis n.n.... Záleží jen na tom, kdo má jaký pohled na taxonomii, zda si bude chtít tyto rostliny řadit jako samostatné druhy nebo jako variety či formy. Musím konstatovat, že u mnohých forem se pěstováním ve sbírkách rozdíly setřely.
Za zmínku stojí nález z roku 1992, kdy u Sao Francisco de Assis v Rio Grande do Sul byla nalezena Frailea, která má znaky jak Frailea cataphracta (ta se vyskytuje ve východní Paraguayi), tak Frailea phaeodisca. Nápadné je, že 1-2 leté semenáče mají mnoho znaků mladé Frailea phaeodisca z okolí Minas do Camaqua, během dalšího vývoje vystupují znaky Frailea cataphracta, jako například zřetelné zhrbolkovatění s výraznou měsíčkovitou kresbou. Tato rostlina je šířena pod jménem Frailea pseudocataphracta n.n..
Fotografie rostliny ze sbírky ukazuje rostlinu PR 693, která je pojmenována jako Frailea phaeacantha n.n.. Stanoviště rostliny je ve střední Uruguayi u Isla Patrulla. Rostliny zachycené na snímku z přírody ukazují záleží na tom, jaký bude vybrán obrázek: populaci Frailea phaeodisca
- Gf 495 mezi Quarai a Livramento, Rio Grande do Sul
- Gf 349 od Minas do Camaqua, Rio Grande do Sul
- Gf 558 od Trevo, Rio Grande do Sul
- Gf 870 mezi Encrulzihada a Herval, Rio Grande do Sul

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1660-1661, 1959
Buining A. F. H., Frailea asterioides Werd. en Frailea phaeodisca (Speg.) Speg., Succulenta, 53: 136-141, 1974
Hofacker A., Die dunkelbraune Scheibe - Frailea phaeodisca (Spegazzini) Spegazzini, Mitteilungsblatt Frailea, 2: 39-44, 1997
Hofacker A., Frailea phaeodisca Spegazzini, Kakt. und and. Sukk., 43: Karteikarte 13,1992
Knutti B., Hefti Ch., Die systematische Gliederung der Gruppe um Frailea phaeodisca
(Spegazzini) Spegazzini aus unserer Sicht, Mitteilungsblatt Frailea, 2: 45-52, 1997
Osten C., Notas sobre Cactáceas in Anales del Museo de Historica Natural de Montevideo, p. 55-56, 1941
Prestlé K. H., Die Gattung Frailea Br. et R., p. 29-48, 1997
Prestlé K. H., Phaeodisca-achtige Frailea´s, Succulenta, 59: 182-185, 1980
Prestlé K. H., Frailea perbella spec. nov. Prestlé, Succulenta, 59: 115-120, 1980
Ritter F., Kakteen in Südamerika 1: 205, 1979
Spegazzini C., Cactacearum Platensium Tentamen in Anales del Museo Nacional de Buenos Aires, Tomo XI, p. 497-498, 1905
Spegazzini C., Breves Notas Cactologicas in Anales de la Sociedad Cientifica Argentina, Tomo XCVI, p. 73, 1923
Theunissen J., Nogmaals: Frailea phaeodisca, Succulenta, 60: 47-48, 1981

 

Autoři
Text Lubomír Berka, foto kulturní rostliny PR 693 Miroslav Veverka, rostlina pochází ze sbírky autora textu. Foto na stanovišti pořídil N. Gerloff.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a devet