Název
FRAILEA CURVISPINA Buin. et Brederoo
 

Taxon
Frailea curvispina Buining et Brederoo in Krainz , Die Kakteen, 15.X.1972, CVIe, 1972
Jméno curvispina výstižně charakterizuje rostlinu, přeloženo znamená se zakřivenými trny.

 

Popis
Tělo
Stonek jednotlivý nebo často následkem poškození odnožující, válcovitý, až 50 mm vysoký a 30 mm široký, šedozelený, s rozvětvenými kořeny; žeber asi 32, svislá, 2 mm od sebe vzdálená, rozdělená do malých, oblých,1 mm vysokých a 2 mm širokých bradavek. Areoly na bradavkách, oválné, asi 1,25 mm dlouhé a 0,75 mm široké, zprvu se sotva znatelnou žlutou plstí, brzy holé. Trny hustě zahalují tělo včetně temene, kartáčovité, zakřivené a zahnuté, neuspořádané, navzájem propletené, bílé nebo nažloutlé, sklovité, při bázi šedohnědé; okrajové trny v počtu asi 14, 4-6 mm dlouhé; středový trn 1, 4-6 mm dlouhý.
Květy
30 mm dlouhé, 26 mm široké, žluté; perikarpel 10 mm dlouhý, 5 mm široký, v dolní části holý, výše s malými areolami, z nichž každá nese šedobílé chlupy a 6-8,5 mm dlouhých, zahnutých hnědých štětin; lůžko květní 7 mm dlouhé, s podárii zvětšujícími se směrem nahoru, s areolami, které nesou šedobílé chlupy a 3 8-10 mm dlouhé, zahnuté, hnědé štětiny; nektaria chybějí nebo v nepatrném počtu; vnější okvětní plátky 10-16 mm dlouhé, 2-3,5 mm široké, kopinaté, žluté; vnitřní okvětní plátky asi 28 mm dlouhé, 4 mm široké, kopinaté, žluté; tyčinky ve dvou kruzích, v prvním kruhu 12 mm dlouhé, žluté, paralelně s čnělkou stojící; v druhém kruhu tyčinky 4,5-9,5 mm dlouhé žluté; prašníky 1 mm dlouhé, žluté; čnělka 16 mm dlouhá, krémová; blizna osmiklanná, stejné barvy, laloky 4,5 mm dlouhé, papilnaté.
Plod
18 mm dlouhý, 12 mm široký, mírně zahrocený, s areolami s šedobílými chlupy a až 3,5 mm dlouhými, hnědými zahnutými štětinami.
Semena
člunkovitého tvaru, 1,5 mm dlouhá a široká, s leskle kaštanově hnědou síťovitě vzorkovanou testou; hilum oválné.

 

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

 

Výskyt
Typové naleziště je severně od Santiago, Rio Grande do Sul, Brazílie na plochých skalách a ve štěrbinách podél nich. Všeobecné rozšíření na západě Rio Grande do Sul, Brazílie.

 

Pěstování
Frailea curvispina v přírodě roste ve štěrbinách a ve štěrkovitých kapsách skal. Proto ji musíme pěstovat v mírně kyselé a velmi propustné zemi, musíme dát pozor na to, že celý kořen až ke krčku je v zemi. Nádoba, ve které je rostlina zasazena by neměla příliš omezovat její kořeny. Pro zdárný růst vyžaduje dostatek vody, příznivě působí i mlžení rostlin. Dává přednost polostínu. Přezimování při teplotách okolo 10° C. Výsev je bez obtíží, semenáče jsou po vyklíčení dostatečné velké.

 

Poznámky
Volba jména curvispina je pro tuto rostlinu přiléhavá, ale zároveň nešťastná. Ve sbírkách pod jménem curvispina nacházíme hlavně rostliny z okruhu Frailea pumila, které mají také zakřivené trny. Pod polním číslem sběru HU 322 se v převážné většině případů chybně vyskytuje Frailea gracillima, kde v minulosti došlo nejspíše k mylnému přepsání jmenovky z HU 332.
V roce 1987 W. R. Abraham a R. Büneker hledali typové naleziště Frailea curvispina, místo nalezli, ale skály s rostlinami ne. Tehdy museli konstatovat, že skály byly odtěženy a použity ke stavbě mostu. O velikonocích 1995 N. Gerloff s A. D. Nilsonem prohledávali oblast mezi městy Sao Luis Gonzaga, Santiago, Santa Maria a Ijui. Tento čtyřúhelník o straně 120 km je ponejvíce využíván k pěstování sóji. Na jihu spadá vysočina k Rio Ibicui jako zalesněný stupeň, půdy jsou zde chudší a proto slouží jako pastviny pro dobytek a ovce. Podobně je využíváno území západně od Santiago, kde přechází do pampy téměř bez stromů. Centrum území bylo jako místo s výskytem kaktusů uvedeno jen jednou a to při prvopopisu Frailea curvispina Buin. et Brederoo. Na tomto původním nalezišti také oni nic nenalezli, dalším cílem byla fazenda Capao de Cipo, která leží asi 40 km severovýchodně od Santiaga. Po přejezdu mostu přes bezejmenný přítok řeky Piratinim uviděli pruh skal, na kterém rostly stovky rostlin Frailea curvispina. Byly tu 5 cm široké a 7 cm vysoké rostliny, ale také mnoho mladých rostlin o průměru 2 cm a stejné délce. Několik poraněných rostlin vytvořilo skupiny. Mnohé byly skoro bílé, u jiných bylo temeno trochu načervenalé, nebyla zjištěna žádná souvislost mezi načervenalým temenem a expozicí ke světlu. Rostliny sbírané pod číslem Gf 452 se jen velmi málo liší od nálezu Buininga.

 

Literatura
Abraham W. R., Die Situation an einigen Kakteenstandorten Südbrasiliensis Folgerungen für den Artenschutz, Kakt. und and. Sukk., 41: 140-142, 1990
Berka L., Frailea curvispina Buining et Brederoo a Frailea pygmaea var. curvispina Ritter nejsou shodné rostliny, Zpravodaj Frailea, 3: 19-20, 1995
Buining A. F. H., Brederoo A. H., Frailea curvispina Buining et Brederoo spec. nova, in
Krainz H., Die Kakteen, 15.X.1972, CVIe, 1972
Gerloff N., Frailea curvispina Buining et Brederoo wiedergefunden, Mitteilungsblatt Frailea, 1: 36-39, 1996
Gerloff N., Capao de Cipo - es gibt doch Kakteen in intensiv genutzen Gebieten, Internoto, 17: 81-87, 1996
Knutti B., Hefti Ch., Frailea curvispina Buining et Brederoo und Frailea pygmaea var. curvispina Ritter, Mitteilungsblatt Frailea, 1: 40-43, 1996
Prestlé K. H., Die Gattung Frailea Br. et R., p. 104-106, 1997

 

Autoři
Text Lubomír Berka. Foto (kulturní rostlina) Miroslav Veverka, rostlina Gf 452 pochází ze sbírky autora textu. Foto na stanovišti pořídil N. Gerloff v roce 1995.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a osm