Název
FEROCACTUS LINDSAYI Bravo
 

Taxon
Ferocactus lindsayi Bravo, Cact. Suc. Mex., 11: 9, 1966
Druh byl pojmenován na počet dr. George Edmunda Lindsaye, amerického přírodovědce, znalce severoamerických kaktusů a především rodu Ferocactus, autora studie "The taxonomy and ecology of the genus Ferocactus".

 

Popis
Tělo
Stonek obvykle kulovitý, později krátce válcovitý, až 60(-100) cm vysoký a 40 cm široký, epidermis zelená až modrozelená; žeber 13-18, většinou přímá, občas mírně spirálovitá, asi 4 cm vysoká a u báze široká, hrany žeber ostré a v místě areol zřetelně rozšířené. Areoly protáhle eliptické, vzdálenost mezi nimi 6-10 mm, velké, přibližně 30 mm dlouhé, v oblasti květní zóny se žlutou vlnou, ostatní s tmavě šedou vatou. Okrajové i středové trny šedavé; v počtu 5-6(-10), nejčastěji 6, z toho 2-3 v horní části areoly a 3 v dolní, všechny na průřezu více či méně kruhovité nebo mírně zploštělé, odstávající, 2,5-3 cm dlouhé, příčně vroubkované, rovné nebo mírně zakřivené, hrubé, všechny šedé s černou špicí, téměř vodorovně odstávající, dolní o něco delší; středový trn 1, přímý, více či méně příčně vroubkovaný, stejné barvy jako trny okrajové, odstávající, 40-50 mm dlouhý.
Květy
vyrůstají z mladých areol v temeni, zvonkovité; vnější okvětní lístky žluté se světle purpurovým středním proužkem, směrem ke špici jemně zřasené; vnitřní okvětní lístky žluté, až 30 mm dlouhé a 8 mm široké, mírně zřasené; prašníky početné, nitky žluté; čnělka světle žlutá, žlutá blizna nese 12 bliznových, až 8 mm dlouhých, laloků.
Plod
velmi malý, oválný, 15 mm dlouhý a 15 mm široký; purpurově červené barvy, pokrytý červenými šupinami.
Semena
početná, podlouhlá, 1 mm dlouhá a 0,5 mm široká nebo užší, tmavě kávově hnědé barvy, téměř černá; testa jemně jamkovaná, hilum bazální.

 

Variety
Žádné variety ani formy nebyly popsány, variabilita rostlin není příliš velká a projevuje se především v počtu okrajových trnů, kterých bývá až 10, tedy více, než je uvedeno v prvotním popise. Podle pozorování M. Zachara (1991) narůstá až do výše 1 m.

 

Výskyt
Jako typová lokalita byla označena silnice směrem k Presa del Infiernillo a Playa Azul, poblíž přehrady Infiernillo, jihovýchodně od Apatzingánu v údolí Rio Balsas, stát Michoacán, Mexico. Nadmořské výšky nepřesahují 600 m, teploty v průběhu roky jsou velmi vyrovnané (mezi 26-30 °C), roční objem srážek se pohybuje mezi 500-700 mm. Vzhledem k tomu, že se nejedná o místa kaktusáři příliš navštěvovaná, nemáme dodnes přesnější poznatky o rozlehlosti areálu, který druh osídluje. Měli jsme možnost pozorovat více populací podél hlavní silnice v délce několika kilometrů. Nejčastěji se nachází na okrajích listnatých lesů, roste v rozptýleném slunečním svitu, zastíněné středně vysokou vegetací. Podle jiných pozorování však roste také na plném slunci (Hlaváček 2002). Doprovodnou kaktusovitou vegetaci tvoří Mammillaria (jaliscana?), Coryphantha bumamma, Stenocereus fricii, S. quevedonis, S. standleyi, Oehmea beneckei, Pereskiopsis chapistle a Backebergia militaris.

 

Pěstování
Pěstování tohoto vzácného druhu je nejobtížnějším v rámci rodu. Vzhledem k tomu, že se vyskytuje v oblastech s nadprůměrnými teplotami - především zimními - a s vyšším objemem dešťových srážek, požaduje stejné podmínky i v kultuře. Delší pokles teplot pod 10 °C je kritický, jeho důsledkem je vznik žlutých skvrn, dlouhodobá růstová porucha či úhyn rostliny. Podobně je však ohrožuje také prudký sluneční osvit, především v jarním období. Vhodná je poněkud častější zálivka, než v případě "klasických mexikánů", pochopitelně při dodržení obvyklých zásad, s občasnou mírnou zálivkou v zimním období. Požadavky na kulturu jsou podobné, jako například pro pěstování rodu Melocactus. Nesnadné je také pěstování semenáčů - velmi drobná semena si udržují klíčivost několik let a klíčí velmi dobře (často však až po více než deseti dnech), klíčenci jsou ale značně choulostiví a přirůstají velmi zvolna. K dosažení květuschopnosti je zapotřebí dlouhé řady let opatrné kultury.

 

Poznámky
F. lindsayi objevila dr. Helia Bravo Hollis v dubnu 1964 při své cestě k přehradní nádrži Infiernillo. V listopadu stejného roku se na místo vrátila a mohla pozorovat plody. Svá pozorování uzavřela v roce 1966 popisem nového taxonu.
Ve své studii (Bradleya 1983) řadí N. P. Taylor a J. Y. Clark Ferocactus lindsayi do sekce Bisnaga, do okruhu F. recurvus společně s F. macrodiscus, F. haematacanthus, F. histrix, F. recurvus, F. latispinus a F. hamatacanthus. V roce 1987 však přeřazuje tento druh na základě typu plodů do sekce Ferocactus v rámci okruhu F. pottsii. Stejný názor zastává i G. Unger, který řadí tento taxon do jím zřízené sekce Pottsia společně s F. pottsii, F. emoryi, F. rectispinus a F. diguetii.
Měl jsem možnost vidět ve sbírce Vladimíra Hanáka v Hulíně rostliny, které vcelku dobře odpovídaly popisu a po třicet letech pěstování vykvetly překvapivě červeným květem. Semena těchto rostlin jsou zřetelně větší, než semena F. lindsayi. Vzhledem k tomu, že není uspokojivě doložen původ těchto rostlin, můžeme nad tímto jevem pouze spekulovat. Ve sbírkách není tento druh prakticky zastoupen, semena nebyla podle mých znalostí doposud v České republice nabízena. Obdobná situace je i v zahraničí, Unger (1992) uvádí, že semena byla nabízena v roce 1983 v nabídce rakouské Gesellschaft Österreichischer Kakteenfreunde.

 

Literatura
Anderson E. F., The Cactus family, p. 332, 2001
Bravo Hollis H., Sánchez-Mejorada H., Las cactáceas de México, 2: 282-283, 1991
Hlaváček V., Ferocactus lindsayi Bravo, Kaktusy, 38: 80, 2002
Taylor N. P., Clark, J. Y., Seed-morphology and classification in Ferocactus subg. Ferocactus, Bradleya 1: 3-16, 1983
Taylor N. P., A review of Ferocactus Britton et Rose, Bradleya, 2: 19-38, 1984
Taylor N. P., Additional notes on some Ferocactus species, Bradleya, 5: 95-96, 1987
Unger G., Die grossen Kugelkakteen Nordamerikas, p. 282-286, 1992
Zachar M., Ferocactus lindsayi H. Bravo, Kakt. und and. Sukk., 42: 225, 1991

 

Autoři
Text i foto na lokalitě Vladislav Zatloukal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a sedm