Název
ECHINOCEREUS FERREIRIANUS Gates subsp. LINDSAYI (Meyrán) N. P. Taylor
 

Taxon
Echinocereus ferreirianus Gates subsp. lindsayi (Meyrán) N. P. Taylor, Cactaceae Consensus Initiatives, 3: 9, 1997
Echinocereus lindsayi Meyrán, Cact. Suc. Mex., 20: 80, 1975
Echinocereus ferreirianus Gates var. lindsayi (Meyrán) N. P. Taylor, The genus Echinocereus, p. 46, 1985
Jméno subspecie bylo zvoleno na počest významného botanika a milovníka kaktusů z Kalifornie, G. Lindsaye.

 

Popis
Tělo
Stonek jednotlivý, krátce válcovitý, nebo kuželovitý, okolo 150 mm dlouhý (v kultuře i delší) a 100 mm široký, žeber 9-11, až 15 mm vysoká, pokožka, zelená až šedozelená, na slunci s načervenalým nádechem. Areoly oválné, 4-12 mm dlouhé a 3-10 mm široké. Okrajových trnů 8-12, dlouhé až 45 mm, silné dřevité, paprskovitě uspořádané, nepravidelně zahnuté až zkroucené, navzájem propletené; středové trny 4-7, asi 20-100 mm dlouhé a až 2,5 mm silné, nepravidelně zprohýbané, většinou nahoru stočené, červené až černé.
Květy
vyrůstají blízko vzrůstného vrcholu, nálevkovité, 60-90 mm dlouhé, až 95 mm široké, okvětní lístky jazykovité, celokrajné, asi 50 mm dlouhé a 16 mm široké, fialově červené s tmavším středovým proužkem a oranžovou bází.
Plod
kulovitý až vejcovitý, až 40 mm velký, porostlý bělavými trny, pokožka zelená až purpurově načervenalá.
Semena
vejcovitá, 1,2-1,3 mm velká, testa bradavičnatá, černá.

 

Variety
Další vnitrodruhové taxony nejsou známy. Velmi často je tento taxon užíván jako druh, příslušnost k E. ferreirianus je však natolik nesporná, že je vhodné doporučit užívání tohoto jména na úrovni poddruhu nebo variety.

 

Výskyt
E. ferreirianus subsp. lindsayi je údajně znám pouze z malé oblasti, tj. typové lokality v Mexiku, Baja California Norte, mezi Cataviňa a Laguna Chapala, v kamenité polopoušti.. Podle nových informací však roste i na dalších lokalitách v okolí.

 

Pěstování
E. ferreirianus subsp. lindsayi je poměrně náročný druh, vyžadující maximum slunce a tepla během růstového období, proto nejlépe vyhovuje skleníková kultura.. Nejlépe roste po naroubování na odolné tvrdé podnože. Dnes jsou však vyzkoušeny i podmínky pro pravokořenné pěstování. V tom případě volíme minerální substrát a zaléváme opatrně až po předchozím vyschnutí celého kořenového systému.. Zimní teploty mohou klesat k 10 st. C, doporučuje se umístění na světle. Poupata jsou zakládána časně zjara, záleží však na podmínkách zimování a tak se kvetení může pohybovat v rozmezí od dubna do konce května, případně do začátku června. Počet květů na jedinci nebývá velké, ale pokud se podaří květy opylit, plodí rostliny i v našich podmínkách dostatek semen. Výsev semen není nijak zvlášť obtížný a pokud semenáče nenaroubujeme je nutné opatrně hospodařit se zálivkou. Do květní zralosti dospívají po více letech, přibližně ve velikosti 6-7 cm.
Foto Milan Zachar, text Jan Říha.

 

Poznámky
Rostliny na první pohled připomínají spíše ferokaktus a patří k výjimečně krásným kaktusům, který si snad každý kaktusář přeje vlastnit. Objeven byl v roce 1975 a trvalo řadu let, než se intenzívním množením podařilo dostatečně jej namnožit a zpřístupnit pěstitelům. Dnes jsou semena a semenáče běžně nabízeny. E. lindsay je jistě blízce příbuzný E. ferreirianus. Taylor (1985) uvádí pro E. lindsayi následující rozlišovací znaky: jednotlivý stonek, silnější otrnění, vyšší počet středových trnů, kratší bliznové laloky a časnější období kvetení. Jeho naleziště leží severněi od areálu rozšíření E. ferreirianus.

 

Literatura
Blum W. et al., Echinocereus, p. 66-68, 1998
Taylor N. P., The genus Echinocereus, p. 45, 1985

 

Autoři
Foto Milan Zachar, text Jan Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a ctyri