Název
WIGGINSIA PROLIFERA Ritter
 

Taxon
Wigginsia prolifera Ritter, Kakteen in Südamerika, 1: 199, 1979
Notocactus prolifer (Ritter) Theunisen, Succulenta, 60: 142, 1981
Notocactus langsdorfii (Lehm.) Krainz f. prolifer (Ritter) Gerloff, Internoto, 14: 76, 1993
Parodia langsdorfii (Lehm.) Hunt, Cactaceae Consensus Initiatives, 4: 6, 1997
Jméno "prolifer" znamená "prorůstavý", zde ve smyslu "odnožující" a dobře charakterizuje jeden z význačných znaků rostliny.

 

Popis
Stonek světle zelený, bez modravých tónů, značně odnožující, 40-80 mm široký; žeber 13-17, vysoká 5-8 mm, s nepatrnými zářezy nebo bez nich, hrany úzké a tupé; areoly 3-5 mm široké, meziareolová vzdálenost 8-14 mm. Trny světle hnědé nebo šedohnědé, s tmavým hrotem, jehlovité; 6-9 okrajových trnů, dlouhé 10-20 mm; středový trn většinou 1, někdy 4 do kříže, silnější, většinou 20-30 mm dlouhé;
Květ
květní lůžko bledé, 5 mm dlouhé, nahoře 4 mm široké, se zelenými šupinami na horním okraji; květní trubka 10 mm dlouhá, nahoře 8 mm široká, oranžově červená; tyčinky 4-5 mm dlouhé; blizna 17 mm dlouhá, s osmi červenohnědými rameny; okvětní lístky 15 mm dlouhé, 4-5 mm široké, nahoře zaoblené, žloutkově žluté.
Semeno
asi 1 mm dlouhé a široké, tmavohnědé, přilbovité.

 

Variety
Pokud zůstaneme u samostatného taxonu Wigginsia prolifera, nelze k němu udat žádné popsané či nepopsané poddruhy, variety ani formy. Pokud uznáme tento taxon jako varietu k Wigginsia (Notocactus) langsdorfii, zařazuje se mezi další nižší taxonomické jednotky které byly k němu popsány nebo převedeny: f. eddiewarasii, var. longispinus, var. pulvinatus a subsp. multicephalus.

 

Výskyt
Oblastí rozšíření druhu je jih brazilského spolkového státu Rio Grande do Sul. Naleziště typu (FR 1403) udal F. Ritter jako okolí Cazapava, kde byl nalezen L. Horstem. Později bylo upřesněno, že se jedná o Pedra do Segredo. Rostliny rostly v nakupeninách valounů, někdy v ostrůvcích humusu, zčásti také na holých skalách. Nezůstalo jen u jediného naleziště, v průběhu doby byla nalezena další. Např. v okolí Casa da Pedra, asi 70 km jižně od naleziště typu, byl druh sbírán pod čísly HU 4a (L. Horst + W. Uebelmann) a AH 206 (A. Hofacker).
Další polní čísla, vztahující se k W. prolifera, jsou: DV 138 (D. van Vliet), Gf 30, 534, 547 (N. Gerloff), WG 99 (W. Gemmrich), HU 4, 1010, 1149, 1380 (L. Horst + W. Uebelmann), LB 909 (L. Bercht), PR 281 (K. H. Prestlé) a WRA 358 (W.-R. Abraham).

 

Pěstování
Jak již bylo řečeno, patří W. prolifera k rostlinám, které nepříliš ochotně kvetou, a proto semen ani v přírodě ani v kultuře nebývá dostatek. Proto je množení odnožemi snadnější. Je ale třeba mít na zřeteli, že rostliny rostou jen zvolna, proto pokud chceme uspíšit jejich růst, naroubujeme je. Vhodnou podnoží je např. hybridní Echinopsis (nemusí být ale trvalou podnoží), anebo Eriocereus jusbertii. Zalévat můžeme v době vegetace hojně, ale dáváme pozor na to, aby pravokořenné rostliny nezůstávaly v případě zhoršení počasí příliš dlouho v přemokřeném substrátu - to platí pochopitelně pro pravokořenné rostliny, u roubovaných pěstujeme méně náročnou podnož.
Odnože se vytvářejí po celém povrchu mateční rostliny - nahoře, dole i na bocích. Jejich odebírání je jednoduché, protože se jemným tlakem lehce odloupnou bez poškození mateční rostliny. Větší odnože již často mívají čekací kořínky.
Foto: Importní rostlinu na obrázku vyfotografoval autor textu Stanislav Stuchlík ve své sbírce.

 

Poznámky
W. prolifera patří do skupiny krásně vytrněných brazilských wigginsií. V jejich rámci je to zřejmě nejhůře kvetoucí a plodící druh a to jak v kultuře tak i v přírodě. Protože reprodukce je ztížená malou tvorbou semen, rostliny vytvářejí mnoho lehce odlomitelných, odnoží, a tím je dobře zajištěna jejich další existence. Mladé odnože jsou zpočátku se spíše jemnějšími a hustými trny, později trny hrubnou a zvětšují svou délku.
Druh se vyznačuje značnou variabilitou otrnění a to nejen v délce, ale i v barvě. A tak nalezneme rostliny s trny téměř bílými, ale také až tmavě šedými s tmavým hrotem.

 

Literatura
Gerloff N., Die Malacocarpen in Rio Grande do Sul, Internoto, 14: 27-39, 1993
Gerloff N., Neduchal J., Stuchlik S., Notokakteen - Gesamtdarstellung aller Notokakteen, p. 156, 1995
Havlíček R., Notocactus prolifer (Ritter) Havlíček, Kaktusy - sukulenty, 2: 83-86, 1981
Kolařík J., Lisal K., Brazilské rostliny z podrodu Malacocarpus, Minimus, 17: 53-58, 1986
Stuchlík S., Rod Notocactus - monografie, p. 112-113, 1993
Theunissen S., Noto-nieuws, Succulenta, 60: 140-142, 1981

 

Autoři
Foto: Importní rostlinu na obrázku vyfotografoval autor textu Stanislav Stuchlík ve své sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a jedna