Název
OPUNTIA LEPTOCAULIS DC.
 

Taxon
Opuntia leptocaulis De Candolle, Mém. Mus. Hist. Nat. Paris, 17: 118, 1828
Opuntia gracilis Pfeiffer, Enum. Cact., p. 172, 1837
Opuntia fragilis (Nutt.) Haw.var. frutescens Engelm. et A. Gray, Boston Journ. Nat. Hist., 5: 245, 1845
Opuntia virgata Link et Otto in Förster, Handb. Cact., p. 506, 1846
Opuntia vaginata Engelm. in Wislizenus, Mem. Tour North Mex., p. 100, 1848
Opuntia californica Engelm. in Emory, Notes Military Reconn., p. 158, 1848
Opuntia frutescens Engelm. Bost. Journ. Nat. Hist., 6: 208, 1850
Opuntia frutescens Engelm. var. brevispina Engelm., Proc. Amer. Acad. Arts, 3: 309, 1856
Opuntia frutescens Engelm. var. longispina Engelm., Proc. Amer. Acad. Arts, 3: 309, 1856
Opuntia leptocaulis DC. var. brevispina (Engelm.) S. Watson, North Amer. Bot. Bibl. Index, 1: 407, 1878
Opuntia leptocaulis DC. var. vaginata S. Watson, North Amer. Bot. Bibl. Index, 1: 407, 1878
Opuntia leptocaulis DC. var. stipata Coulter, Contrib. U. S. Nat. Herb., 3: 456, 1896
Opuntia leptocaulis DC. var. longispina Berger, Engler Bot. Jahrb. , 36: 459, 1905
Cylindropuntia leptocaulis (DC.) Knuth in Backeberg et Knuth, Kaktus-ABC, p. 122, 1935
Druh dostal jméno podle tvaru článků, latinské slovo leptocaulis lze přeložit jako "s tenkou lodyhou".

 

Popis
Stonek větvený, keříčkovitý, kompaktní, 1(-2) m vysoký, kmínek 5-8 cm široký, dřevnatý. Články tmavě zelené, s hrbolky pod areolami; areoly zpočátku s bílou vlnou. Boční výhony válcovité, asi 5 mm silné, vyrůstající téměř v pravém úhlu z hlavního výhonu, lehce se při dotyku odlamující. V areole množství glochidií a 1-3 trny; trny hnědé, výjimečně i žlutavé až bělavé, 2-5 cm dlouhé, snadno opadávající.
Kvetení
uprostřed léta, květy žluté až běložluté, někdy se zelenavým odstínem, až 20 mm dlouhé; okvětní lístky široce vejčité, na konci ostře špičaté, květní trubka s množstvím malých, vlnatých areol s hnědými glochidiemi.
Plod
malý, kulovitý až vejčitý, červený, řidčeji žlutý, 10-18 mm dlouhý, s masitým oplodím.
Semena
žlutobílá, 3-4 mm velká, zploštělá, s úzkým, ostrým okrajem.

 

Variety
Přesto, že areál rozšíření O. leptocaulis sahá od jihu USA až do středního Mexika, není proměnlivost druhu mimořádně výrazná. V jednotlivých populacích pozorujeme rozdíly ve velikosti rostlin a v barvě květů a plodů. V místech s mimořádně nízkými srážkami tvoří tyto rostliny jen přízemní, často jen okolo 30 cm vysoké porosty. V oblastech s hojnějšími srážkami jsou jednotlivé trsovitě rostoucí exempláře vysoké až skoro 2 metry, a jsou bohatě rozvětvené. Výrazná proměnlivost v počtu a délce trnů vedla v minulosti k popisu několika variet. K taxonomickému chaosu přispívá i zjevná ochota k hybridizaci s jinými příbuznými taxony v přírodě.

 

Výskyt
S Opuntia leptocaulis se přírodě setkáme už ve státu Puebla a doprovází nás po cestě na sever až za hranice s Texasem a Novým Mexikem. Místy tvoří naprosto neproniknutelné porosty o ploše mnoha čtverečných metrů, které zvláště ve vlhčích oblastech dorůstají do výšky dospělého člověka. Obývají zejména ploché i mírně svažité kamenité terény.

 

Pěstování
Zatímco v přírodě v nás tato rostlina vzbuzuje nevýslovný odpor a nechuť k jakémukoliv bližšímu kontaktu, ve sbírce se jedná o vysloveně dekorativní druh. Semena klíčí ochotně a už po 2-4 letech získáme velmi pěkné bonsajovité rostlinky. Hlavní kmen brzy dřevnatí a bohatě odnožuje. Mnohé výhony během 2-3 let odumírají (uschnou) a jsou nahrazené novými. Za pár let tak lze ve sbírce dopěstovat velmi ozdobné rostlinky. V létě jim prospěje, jsou-li pěstovány venku, v zimě vydrží bez poškození i poklesy pod 0 °C, podle mých zkušeností i -10 °C. Některé výhony sice mohou přes zimu odumřít, ale na jaře je rostlina rychle nahradí novými. Při vhodných podmínkách v našich sbírkách zakvete už po 5 letech od výsevu. Osvědčila se dokonce i jako podnož pro roubování některých mrazuvzdorných severoamerických druhů, například z rodu Pediocactus.

 

Poznámky
Pro cestovatele je tato rostlina původcem mnoha nepříjemných chvil a těžko se v Mexiku najde rostlina, která by v tomto smyslu mohla O. leptocaulis konkurovat. Bez nadsázky je možné říci, že je to vysloveně odporná rostlina, ztrpčující cestovateli život na každém kroku. Její trny se zapíchávají hluboko do kůže a její články ochotně přilnou k oděvu nebo přímo k tělu. S vytahováním trnů je problém, trny se snadno lámou, ale vytáhnout se nedají lehce, protože jsou obráceně drsné, a tak přizpůsobené k tomu, aby do těla šly snadno ale ven - někdy se zdá, že jdou vytrhnout jen s kouskem svaloviny.Je ale třeba říci, že vyspělé exempláře plné květů nebo zralých plodů, pozorované z bezpečné vzdálenosti, jsou přece jen na pohled atraktivní a tvoří zajímavé zpestření sukulentní mexické flóry.
V přírodě je někdy problém s odlišením této rostliny od příbuzných taxonů, hlavně od O. kleiniae.
O. leptocaulis patří do ještě i dnes uznávaného samostatného rodu Cylindroputnia a v literatuře ji můžeme naléz pod jménem Cylindropuntia leptocaulis (DC.) Knuth.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 112, 1979
Bravo Hollis H., Las Cactáceas de Méxiko, 1: 116-117, 1937
Britton N. L., Rose J. N., The Cactaceae, 1: 47-48, 1937
Innes C., Glass Ch., Kaktusy - Ilustrovaná encyklopedie, p. 217, 1992

 

Autoři
Text i foto Roman Staník. Rostlina s plody na nalezišti u La Rinconada v NL, Mexiko, říjen 1998.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a tri