Název
NOTOCACTUS CATARINENSIS (Ritter) Theun.
 

Taxon
Notocactus catarinensis (Ritter) Theunissen, Succulenta, 60: 142, 1981
Brasiliparodia catarinensis Ritter, Kakteen in Südamerika, 1: 152, 1979
Parodia catarinensis (Ritter) Brandt, Kakt.- und Orchid.- Rundschau, 7: 65, 1982
Parodia alacriportana Backeb. et Voll subsp. catarinensis (Ritter) A. Hofacker et P. J. Braun, Cactaceae Consensus Initiatives, 6: 10, 1998
Brasilicactus catarinensis (Ritter) A. B. Doweld, Sukkulenty (Moskva), 2: 24, 1999
Jméno "catarinensis" je odvozeno od místa původu druhu, tj. brazilského státu Santa Catarina.

 

Popis
Stonek leskle zelený, kulovitý, později poněkud prodloužený, 30-70 mm široký; žeber 16-25, 2-4 mm vysoká, tupá; areoly s bílou plstí, 1-2 mm široké, na hrbolech, meziareolová vzdálenost 3-7 mm. Trny jehlovité; okrajových trnů 16-22, jemné, rovné, 6-15 mm dlouhé, světle žluté; středové trny 4-10 (i více), 10-35 mm dlouhé, ohebné, rovné až prohnuté, nejdolnější často háčkovitý, hnědé až hnědavě žluté.
Květ
32 mm dlouhý a stejně široký, bez vůně; květní lůžko zelené, s 1-1,5 mm dlouhými zelenožlutými úzkými šupinami, malými chomáčky bílé vlny a žlutými, nahoře hnědými štětinami; květní trubka nálevkovitá až pohárovitá, 8 mm dlouhá, zlatožlutá, vně žlutozelená; tyčinky zlatožluté, velmi tenké, 4-6 mm dlouhé; prašníky zlatožluté, 0,3 mm široké; čnělka zlatožlutá, 13 mm dlouhá, se 7 rameny blizny; okvětní lístky 15 mm dlouhé, 2,5 mm široké, zlatožluté, obráceně kopinaté.
Plod
kulovitý, měkký, tenkostěnný.
Semeno
černé, testa s hrbolky.

 

Variety
F. Ritter uvedl jako naleziště typu N. catarinensis (FR 1401a, HU 40) Bom Jardim da Serra ve státu Santa Catarina (Brazílie), kde byl objeven L. Horstem. Variabilita rostlin je značná, což dokumetuje i značné rozpětí znaků druhu v prvním popisu.
N. chysocomus n.n. (HU 45), který pochází z území mezi Bom Jesus a Rio Pelotas (stát Rio Grande do Sul) považoval F. Ritter dosti nejednoznačně za regionální varietu N. catarinensis anebo snad také N. buenekeri. V dnešním pojetí je tato jedna z nejvíce rozšířených rostlin podrodu Brasiliparodia ve sbírkách považována za N. catarinensis. Známá je i její odchylka s červeným otrněním (N. chrysocomus var. rubrispinus).
U N. catarinensis neznáme další jiné variety ani formy.

 

Výskyt
Tak jako i jiné rostliny podrodu Brasiliparodia (Notobrasilia) pochází také N. catarinensis z vyšších poloh Aparados da Serra, což je výběžek masivu Serra Geral. Jedná se o hraniční území dvou brazilských spolkových států - Rio Grande do Sul a Santa Catarina ve východní části výběžku masivu.
Sběry, vztahující se k N. catarinensis: FR 1401 (F. Ritter, N. chrysocomus - Rio Pelotas), FS 23 (F. Stockinger - Bom Jardim da Serra), HU 40 (L. Horst + W. Uebelmann, někdy označován také jako N. pelotasensis - Bom Jardim da Serra), HU 45 (N. chrysocomus - Capao de Portos, Bom Jesus), HU 74 (N. chrysocomus var. rubrispinus - Bom Jardim da Serra), PR 264 (K. H. Prestlé - Itambe).

 

Pěstování
N. catarinensis, a stejně tak i další příbuzné rostliny, je měkkomasou rostlinou s poměrně krátkou dobou života. Pěstování pravokořenných rostlin činí problémy, i když je možné najít ojedinělé sbírky, ve kterých to neplatí. Proto je jistější rostliny naroubovat. Přesto ale ani tak nelze dát záruku, že se z nich budeme těšit delší dobu, protože v poměrně krátké době často znenadání uhynou, obvykle to bývá po zimování. Brzy na jaře se na rostlinách objevuje bohatá násada květů, jejichž sprašování je zcela bez problémů, semen dávají rostliny velké množství. Přesto vidět semenáčky je jen málokdy možné, protože klíčivost semen je v naprosté většině případů prakticky nulová. Naději na úspěch dává okamžitý výsev čerstvých semen. Množení je proto jistější odnožemi, ale vždy musíme mít na paměti, že pokud chceme rostliny spojitě pěstovat, musíme je neustále v předstihu obnovovat.
Rostlinu ze své sbírky (N. chrysocomus n. n. HU 45) fotografoval autor textu Stanislav Stuchlík.

 

Poznámky
Nejen N. catarinensis, ale i další příbuzné rostliny jsou jen velmi řídce zastoupeny ve sbírkách. Mohlo by se zdát, že je to jejich malou atraktivitou, ale hlavní důvod je jinde: všeobecně se rostliny ve sbírkách špatně udržují - viz poznámky o pěstování.
Zařazení N. catarinensis a příbuzných taxonů do systému kaktusů bývá dosti nejednoznačné, kromě rodu Notocactus bývají řazeny do dalších rodů (Parodia, Brasilicactus), nebo jsou uznávány jako samostatný rod (Brasiliparodia).

 

Literatura
Dupal S., Notocactus (Brasiliparodia) catarinensis, Minimus, 20: 62-64, 1989
Dupal S., Brasiliparodie - neřešený problém I., Cactaceae etc., 3: 9-14, 1993
Neduchal J., Brasiliparodie, Minimus, 20: 65-75, 1989
Neduchal J., Notocactus, 14: 21-25, 2001
Stuchlík S., Brasiliparodia chrysocoma n. n., Kaktusy, 18: 59-60, 1982
Stuchlík S., Kiss J., Kam patří brasiliparodie ?, Kaktusy, 20: 9-13, 1984

 

Autoři
Rostlinu ze své sbírky (N. chrysocomus n. n. HU 45) fotografoval autor textu Stanislav Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a osm