Název
NOTOCACTUS BREVIHAMATUS (Backeb.) Buxb.
 

Taxon
Notocactus brevihamatus (W. Haage ex Backeberg) Buxbaum in Krainz, Die Kakteen, C VIc,1967
Parodia brevihamata W. Haage ex Backeberg, Descr. Cact. Nov., 1: 31, 1956
Brasiliparodia brevihamata (Backeb.) Ritter, Kakteen in Südamerika, 1: 151, 1979
Parodia alacriportana Backeb. et Voll subsp. brevihamata (Backeb.) A. Hofacker et P. J. Braun, Cactus Consensus Initiatives, 6: 10, 1998
Brasilicactus brevihamatus (Backeb.) A. B. Doweld, Sukkulenty (Moskva), 2: 24, 1999
Druhové jméno "brevihamatus" je z latiny a znamená "s krátkými, zahnutými (háčkovitými) trny".

 

Popis
Stonek jednotlivý, stlačeně kulovitý, 30-60(-95) mm široký; žeber 20-26, poněkud spirálovitě uspořádaná, rozdělená do nízkých bradavek; areoly asi 2 mm široké, s krátkou bílou nebo nažloutlou vlnou, později holé, meziareolová vzdálenost 3 mm. Okrajových trnů asi 16, nažloutle bílé, rovné, až 3 mm dlouhé; středové trny 4-6, žluté, při vrcholu hnědočervené, 3-6 mm dlouhé, 1 trn tmavě červený až téměř černý, háčkovitý.
Květ
asi 40 mm dlouhý a široký, zlatožlutý; květní trubka asi 11 mm dlouhá; čnělka zlatožlutá, 23 mm dlouhá, 9 ramen blizny; okvětní lístky úzce kopinaté, asi 18 mm dlouhé, 5-6 mm široké.
Plod
tmavě zelený, 8 mm široký, 10 mm dlouhý, s bílou vlnou a bílými štětinami.
Semeno
čepicovité až zvonkovité, asi 1 mm dlouhé a široké, testa bradavkovitá, matně černá.

 

Variety
F. Ritter popsal dvě formy - f. conjungens a f. mollispinus. Zatímco první z nich se odlišuje oproti N. brevihamatus f. brevihamatus delšími středovými trny, f. mollispinus je má kratší a nepíchavé. V literatuře se můžeme setkat i s dalšími, nepopsanými jmény - f. albispinosus, f. brasiliensis a f. brunispinus. První z nich je podložena polním číslem Prestlého (PR 759) a rostliny s tímto číslem mají mít menší, gracilnější stonek o šířce 33-45 mm a výšce 40-50 mm. Další dvě jména jsou pravděpodobně založena na rostlinách ze sbírek. Vzhledem k proměnlivosti rostlin se zdá, že je zbytečné se držet jemného členění, a tak v současnosti převažuje spíše tendence považovat všechny tyto nižší taxony za synonyma N. brevihamatus.

 

Výskyt
Všechna známá naleziště N. brevihamatus se nacházejí v brazilském spolkovém státu Rio Grande do Sul, především v okolí měst Cambara a Jaquirana. Sbíralo je více sběratelů - F. Ritter (FR 1277, 1277a, 1277b), F. Stockinger (FS 27, 28, 603), K. H. Prestlé (PR 260, 389, 757, 758, 759, 763), L. Horst - W. Uebelmann (HU 43, 43a, 71), N. Gerloff (Gf 946, 947, 948), M. G. Hamester (MGH 197), W.-R. Abraham (WRA 384, 555), R. Bueneker (RWB 6, 7).

 

Pěstování
Pěstování N. brevihamatus je obdobné jako pěstování dalších rostlin podrodu (Brasiliparodia - Notobrasilia). Jsou to měkkomasé rostliny, nedožívající se vysokého věku. Pravokořenné se pěstují obtížně, roubování např. na hybridní Echinopsis je mnohem jistější pro jejich uchování. Někdy dokáží rostliny zcela vysát podnož. V případě výskytu svilušky ("červený pavouček") ve sbírce je takřka jisté, že právě rostliny podrodu - N. brevihamatus nevyjímaje - jím budou napadeny. Je vhodné věnovat druhu (i všem dalším rostlinám z tohoto podrodu) zvýšenou pozornost, pokud je chceme udržet ve sbírce.
Rostlina na obrázku pochází ze sbírky Antonína Hlineckého. Fotografoval autor textu Stanislav Stuchlík.

 

Poznámky
Z rostlin, sbíraných v přírodě, jsou známy především ty, které mají polní číslo HU (sběry L. Horst - W. Uebelmann), další se ve sbírkách nevyskytují - např. rostliny z Ritterových sběrů jsou zcela neznámé. Rostliny se v přírodě sbíraly vždy jen málo a nyní, kdy jsou chráněny Washingtonskou konvencí, naděje na jejich opětnou introdukci do sbírek je prakticky na nule. Proto by se zbylé rostliny, obzvláště pokud mají prokazatelně svůj původ z přírody, měly dobře udržovat.
Rostliny se poprvé dostaly do Evropy jen v počtu několika exemplářů. Firmě W. Haage v Erfurtu je poslal R. H. Bueneker v roce 1954.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1559, 1959
Dupal S., Brasiliparodie - neřešený problém I., Cactaceae etc., 3: 9-14, 1993
Neduchal J., Brasiliparodie, Minimus, 20: 65-75, 1989
Neduchal J., Notocactus, 14: 12-16, 2001
Prestlé K. H., Taxony v rámci rodu Notocactus Frič (1928), sekce: Notobrasilia Havlíček 1995, Minimus, 28: 3-8, 1997
Stuchlík S., Kiss J., Kam patří brasiliparodie ?, Kaktusy, 20: 9-13, 1984

 

Autoři
Rostlina na obrázku pochází ze sbírky Antonína Hlineckého. Fotografoval autor textu Stanislav Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

1 (2014-08-18 18:01:57)
1
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a osm