Název
NOTOCACTUS SCOPA (Spreng.) Backeb. var. SCOPA
 

Taxon
Notocactus scopa (Sprengel) Backeberg, Die Cactaceae, 3 : 1637, 1959
Cactus scopa Sprengel., Systema Vegetabilium, 2 : 494, 1825
Cereus scopa (Spreng.) Salm-Dyck ex DC., Prodr., 3 : 464, 1828
Echinocactus scopa (Spreng.) Link et Otto, Icones Plantarum, p. 81, 1830
Malacocarpus scopa (Spreng.) Br. et R., The Cactaceae, 3 : 193, 1922
Druh byl pojmenován podle uspořádání trnů v areole - scopa znamená latinsky "koště, metla".

 

Popis
Tělo
jednoduché, vzácně odnožující, zpočátku kulovité, později sloupkovité, 250-500 mm vysoké a 80-100 mm široké, světle zelené, nahoře oblé, temeno snížené, pokryté krátkou bílou vlnou, ze které vystupují vzpřímené trny. Žeber 30-35, nízká, tupá, přímá, poněkud hrbolatá; areoly 5-8 mm vzdálené, kruhovité až eliptické, 3-6 mm v průměru, zpočátku pokryté krátkou bílou plstí. okrajové trny velmi početné, až 40, tenké jehlovité, šikmo vzpřímené, bílé, 5-7 mm dlouhé; středové trny 3-4, poněkud delší, šídlovité, přímé, načervenalé, hnědé až téměř černé.
Květy
v blízkosti temene, 40 mm dlouhé, nálevkovité, kanárkově žluté; lůžko květní kuželovité, zelené, s nazelenalými šupinami, z jejichž paždí vystupuje hnědá vlna a červenočerné štětiny; květní trubka nálevkovitá, rovněž šupinatá; tyčinky 15-20 mm dlouhé, nitky bledě žluté, prašníky žluté; čnělka přesahuje prašníky 10-12 purpurově červenými rameny blizny; okvětní lístky kopinaté, tupé, na konci zoubkované, kanárkově žluté.
Plod
téměř kulovitý, 7 mm široký, pokrytý hnědou vlnou a tenkými píchavými štětinami, ve zralosti praskající horizontálně v dolní třetině, takže na areole zůstává miskovitý zbytek plodu se semeny.
Semena
malá, podlouhle přilbovitá, asi 1 mm dlouhá.

 

Variety
Variabilita druhu je velká, což je dáno i mimořádně rozsáhlým areálem druhu. V roce 1837 byla Pfeifferem v Enumeratio Cactearum popsána
var.candidus Pfeiffer se všemi trny bílými, v roce 1941 von Oostenem v Notas sobre Cactaceas bohatě odnožující
f.ramosus von Oosten a v roce 1945 Krainzem ve Schweiz
var.daenikerianus Krainz se žlutými trny a
var.glauserianus Krainz se žlutými okrajovými a hnědými středovými trny.
¨
Zatímco von Oostenova rostlina charakterizuje samostatnou populaci a je tedy dobrou varietou, ostatní popsané taxony jsou pouze jednotlivé formy otrnění, které je možné nalézt v mnoha populacích pohromadě. Notocactus scopa byl na mnoha nalezištích sbírán celou řadou sběratelů v minulosti i v novější době.
Jako
var.scopa byly označeny nálezy
FR 1393a,
HU 291,
FS 130,
FS 155,
FS 172,
FS 277,
FS 310,
FS 333,
DV 73,
KK 591,
WR 349,
Schl 177, jako
var.ramosus DV 73b,
Schl 178,
WR 358.
Několik desítek dalších nálezů různých typů z okruhu N.scopa různými sběrateli na mnoha nalezištích je důkazem mimořádné variability tohoto druhu.

 

Výskyt
Druh je rozšířen na mimořádně rozsáhlém areálu počínaje jižním pobřežím Uruguaye (Piriapolis,Punta Ballena) přes hraniční oblast Uruguaye a Brazilie (Bagé, Santana de Boa Vista) až do vnitra státu Rio Grande do Sul (Cacapava). Druh osídluje často skalnatá místa uvnitř pampy, ale také svahy kopců.

 

Pěstování
N.scopa nepatří mezi nejsnáze pěstovatelné druhy rodu Notocactus. V některých sbírkách dorůstá na vlastních kořenech bez problémů v nádherné exempláře, které pravidelně kvetou, v jiných roste špatně a jen mimořádně lze hovořit o květech, přitom podle letmého pohledu se podmínky mezi těmito sbírkami v podstatě nijak neliší. Asi se v případě N.scopa jedná o druh, který je specializován na relativně úzce vymezené životní podmínky, které ještě dostatečně neznáme, a které se podaří vystihnout spíše náhodou jen v některých sbírkách. Požadované podmínky se zřejmě týkají celého komplexu vlivů a pokud se nepodaří je alespoň částečně splnit, jedná se o mimořádně pěkné a vděčné rostliny.

 

Poznámky
Druh byl popsán roku 1825 Sprengelem jako Cactus scopa. Jeho přirazení k rodu Notocactus Bergerem (Kakteen 1929) nelze pokládat za platně publikovanou kombinaci, neboť ten používal jméno Notocactus výslovně pro podrod rodu Echinocactus. Proto je nutno za autora platné kombinace Notocactus scopa pokládat až Backeberga.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1637, 1959
Berger A., Kakteen, p. 208, 1929
Elsner J., Kaktusy 74, 10 : 130, 1974
Schäfer G., Kakt./Sukk., 14 : 89, 1979
Schumann K., Gesamtbeschreibung der Kakteen, p. 381, 1903

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

david soucek (2010-04-27 15:03:15)
je notocactus scopa mrazuvzdorny
david soucek (2010-04-27 15:03:30)
je notocactus scopa mrazuvzdorny
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a sest