Taxon
Mammillaria schiedeana Ehrenberg, Allgemeine Gartenzeitung, 6: 249, 1838
Druh byl pojmenován na počest lékaře dr. Christiana J. W. Schiedeho (1798-1836), který se věnoval botanice a v roce 1828 cestoval v Mexiku s berlínským zahradníkem Deppem.

Popis
Stonek ploše kulovitý, odnožující, trsovitě rostoucí, 80-100 mm široký , axily s bílými vlnatými vlasy delšími než bradavky. Středové trny nejsou vyvinuty; okrajové trny v počtu 70-120, v několika řadách, 2-5 mm dlouhé, pýřité, hroty trnů bílé, směrem k bázi žlutavé a na bázi zlatožluté, hrot vláskovitý.
Květy
zvonkovité, 10-15 mm dlouhé, 12-15 mm široké; čnělka se 4-6 bliznovými laloky, žluté barvy.
Plody
sytě karmínově červené, 10-20 mm dlouhé, 2-4 mm široké, s malým zbytkem zaschlého okvětí.
Semena
asi 1 mm veliká, černá, testa hrubě jamkovaná, hilum velké, podlouhlé, bílé, bazální.

Variety
Mimo nominátní subspecii jsou uznávány tyto:
M. schiedeana subsp. dumetorum (J. A. Purpus) Hunt (se synonymy M. dumetorum a M. schiedeana var. dumetorum)
M. schiedeana subsp. giselae (J. G. Martinez-Avalos et Glass) Lüthy (se synonymem M. giselae).

Výskyt
M. schiedeana subsp. schiedeana roste v Mexiku, v Hidalgu u Puente de Dios, v údolích okolo Metztitlanu, mezi Almolon a Gilo San Cristobal, Lago de Metztitlan, mezi Milpa Grande a San Pablo Tetlapaya, u Tlatepeche, v Barranca Xilitla. Ve státě Querétaro byla nalezena u Lande de Matamoros. Její stanoviště jsou většinou na vápencových horninách ve výškách 1300-2000 m nad mořem.

Pěstování
Vyžaduje slunné a vzdušné umístění. Se zaléváním je možno začít koncem března a spíše rosit a udržovat vyšší vzdušnou vlhkost ve skleníku. V létě je možná intenzivnější zálivka, ale při teplotách nad 30 °C je vhodné zálivku zastavit. Substrát běžný, minerální a štěrkovitý. Nesnáší větší přemokření substrátu, u hustě otrněných rostlin je dobré se vyvarovat zamokření trnů.

Poznámky
V kultuře se vyskytují dvě zřetelně odlišné formy pokud jde o zbarvení trnů. Jedna má zlatožlutý vzhled a vytváří široké trsy skoro kulovitých stonků, na temeni zploštělých a odnožujících na boku stonků, druhá je barvou spíše krémově bílá se stonky drobnějšími a více stlačenými, pravidelně odnožujícími. Tato druhá forma bývá ve sbírkách pod označením M. schiedeana var. plumosa. Mezi oběma uvedenými formami existují přechody (snad kříženci), kterése pravděpodobně se vyskytují i v přírodě.
Reppenhagen popisuje stanoviště u Tlatepeche ve výšce 1500 m, na vápenci, jako příkré svahy, skoro stěny, místy porostlé hustým a druhově bohatým bušem. M. schiedeana subsp. schiedeana roste ve středních polohách často v hlubokých skalních štěrbinách v jemném černém humusu o pH = 5. Silně odnožuje, ale jednotlivá těla zůstávají malá. Bělotrnné exempláře jsou spíše vzácné.
V systému ji řadí Pilbeam do podrodu Mammillaria, sekce Hydrochylus, řady Lasiacanthae a do skupiny M. schiedeana. Lüthy ji má v podrodu Mammillaria, sekci Cylindricothelae, v řadě Lasiacanthae a ve skupině M. schiedeana. Reppenhagen ji má jako samostatný druh bez synonym v podrodu Mammillaria, sekci Hydrochylus, v řadě Lasiacanthae a ve skupině M. schiedeana. Bravo Hollis a Sánchez Mejorada mají samostatný druh M. schiedeana v podrodu Chilita a v řadě Lasiacanthae. Jako synonymum k ní uvádějí M. sericata Lem.

Literatura
Bravo Hollis H., Sánchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 3: 154, 1991
Hunt D. R., A new review of Mammillaria names - S-Z, Bradleya 5: 19, 1987
Lemaire Ch., Cact. Gen. Nov. Sp., p. 44, 1838
Lüthy J., Taxonomische Untersuchung der Gattung Mammillaria Haw. (Cactaceae), p. 157, 1995
Lüthy J., Ein isoliertes Vorkommen Mammillaria giselae als neue Subspecies aus Tamaulipas, Kakt. and. Sukk., 49: 181-184, 1998
Mazel B., Objevitelé světa kaktusů, p. 217, 1986
Pilbeam J., Mammillaria, p. 261, 1999
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, Monographie, 1: 292, 1991

Autoři
Text Rudolf Dufek, foto Miloš Záruba ve vlastní sbírce.