Taxon
Mammillaria magnimamma Haworth, Philosophical Magazine, 63: 41, 1824
Mammillaria centricirha Lemaire, Cact .Gen. Nov. Sp. Monv., p. 42, 1839
Mammillaria bucareliensis Craig, Mammillaria Handbook, p. 61, 1945
Mammillaria macracantha DC., Mem. Mus. Nat. Hist. Paris, 17: 113, 1828
Mammillaria priessnitzii Reppenhagen, Gattung Mammillaria, p, 158, 1987
Mammillaria rioverdense Reppenhagen, Gattung Mammillaria, p.162, 1987
Mammillaria saxicola Reppenhagen, Gattung Mammillaria, p. 160, 1987
Mammillaria vagaspina Craig, Mammillaria Handbook, p. 62, 1945
Mammillaria vallensis Reppenhagen, Gattung Mammillaria, p. 156, 1987
Mammillaria zuccariniana Martius, Nov. Act. Nat. Cur., 16: 331, 1832
a desítky dalších, většinou už zapomenutých jmen.
Jméno je z latiny a vyjadřuje vzhled rostliny, magnimammus = s velkými bradavkami.

Popis
Stonek stlačeně kulovitý až kulovitý, jednotlivý nebo odnožující, zřídka tvořící velké skupiny, 40-120 mm dlouhý, 50-120 mm široký. Temeno zploštělé, uprostřed vpadlé, kryté vlnou a trny. Bradavky široce od sebe vzdálené, tuhé, čtyřboce jehlanovité, se zaoblenými hranami, 10-18 mm dlouhé a široké, mléčící, tmavě zelené až modrozelené; axily s bílou vlnou nebo nahé; areoly šikmo dolů skloněné, slabě vnořené, okrouhlé, 2-3 mm dlouhé, s bílou nebo žlutavou vlnou, která se ale brzy ztrácí. Trnů 3-7, jehlovité až šídlovité, až 40 mm dlouhé, dolní nejčastěji nejdelší a nejsilnější, všechny v průřezu okrouhlé nebo hranaté nebo i se žlábkem na horní straně, přímé nebo k tělu zakřivené, hladké, nepravidelně paprsčité, skelně žluté až světle šedé, s hnědým nebo červeným hrotem; trny nerozlišeny na okrajové a středové.
Květy
nálevkovité, 20-25 mm dlouhé a široké, bílé až karmínové; vnější okvětní lístky šupinovité až klínovité, zubovité nebo krátce třásnité, hnědočervené, s bílým okrajem; vnitřní okvětní lístky kopisťovité až kopinaté, 10-12 mm dlouhé, 2 mm široké, celokrajné, smetanově bílé, s více či méně zřetelným hnědočerveným nebo karmínově růžovým středním proužkem; čnělka bílá až růžová, se 4-8 žlutými až hnědavými bliznovými laloky; nitky bílé až růžové, prašníky světle žluté až bělavé.
Plody
kyjovité, se zbytkem okvětí, 15-30 mm dlouhé, 4-6 mm široké, červené.
Semena
hnědá, kapkovitá až ledvinovitá, 1 mm velká; testa svraskalá, hilum dlouhé a úzké.

Variety
Jedná se o velmi proměnlivý a na velkém areálu se vyskytující druh, k němuž byly popsány desítky a snad i stovky variet a forem, většinou řádně nedoložených a jen s nízkou nebo žádnou taxonomickou hodnotou. Jako samostatný druh byla dlouho uznávána a je tedy ve sbírkách velmi četně zastoupena M. centricirrha, což je ale jen růžově až karmínově kvetoucí M. magmimamma.
V synonymce jsou uvedena jen známější druhová synonyma.

Výskyt
Mammillaria magnimamma je běžná v mexických státech Distrito Federal, Hidalgo, Queretaro, Guanajuano, San Luis Potosí, Zacatecas a Aguascalientes, kde roste v nadmořských výškách 1500-2500 m.
Reppenhagen popisuje naleziště tohoto druhu u Saucillo ve státě Queretaro takto: roste v nadmořské výšce 2000 m, na sopečném kuželu který strmě vystupuje z roviny na travou pokryté plošině se skupinami keřů.,.M. magnimamma zde roste ve velkém množství spolu s M. uncinata, ve velmi jemné zemině. Vyskytuje se tu skutečně velmi hustě a v široké variační říši, pokud jde o velikost, růst, barvu epidermis, tvar a barvu trnů Je velmi přizpůsobivá, roste v trávě , štěrku, suti, na kamenech i ve skalních štěrbinách. Substrát je na některých místech čistý humus. Rostlin jsou zde tisíce , často v hustě směstnaných skupinách.

Pěstování
M. magnimamma není náročná na pěstování, snese plné slunce, v létě je možná i volná kultura, pak vytváří pěkně zbarvené trny, roste ploše a i pokožka je tmavě zelená až bronzová.. Množí se dobře semeny , odnože zakořeňují neochotně. Zalévání od dubna, po nástupu známek růstu, ale po celou dobu vegetace jen mírné. Přezimování při teplotách 4-6 oC.

Poznámky
V systému je vesměs řazena do podrodu Mammillaria, sekce Mammillaria, a do řady Macrothealae. Pilbeam ji zařadil do skupiny M. magnimamma, rovněž Reppenhagen (spolu s M. centricirrha, M. flavovirens, M. tolimensis a dalšími). Stejně ji umisťuje i Lüthy, který k ní řadí M. bucareliensis, M. macracantha, M. priessnitzii, M. rioverdense, M. roseoalba, M. saxicola, M. seitziana, M. vagaspina, M. vallensis a M. zuccariniana.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 3129, 1961
Berger A., Kakteen, p. 320, 1929
Craig R. T., The Mammillaria handbook, p. 33, 1945
Hunt D.R., A new review of Mammillaria names - L-M, Bradleya, 3: 58, 1985
Lüthy J., Taxonomische Untersuchung der Gattung Mammillaria Haw. (Cactaceae), p. 190, 1995
Mottram R., Mammillaria index, p. 50, 1980
Nagl H., Mammillaria magnimamma und Synonyme, Mitteilungsbl. AfM, 12: 5-16, 1988
Niemeier W., AfM-herbsttatung in Sendenhorst, Mitteilungsbl. AfM, 14: 194, 1990
Niemeier W., Mammillaria magnimamma bei Pachuquilla, Mitteilungsbl. AfM, 14: 194, 1990
Pilbeam J., Mammillaria: a colector´s guide, p. 87, 1985
Pillar R., Sie kennen doch Mammillaria magnimamma - oder nincht ?, Mitteilungsbl. AfM, 20: 228, 1996
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, Monographie, 2: 700, 1992
Říha J., Šubík R., Mammillaria magnimamma, Kaktusy, 16: 61, 1980
Schumann K., Gesamtbeschreibung Kakteen, p. 589, 1899
Wollenschlager B., Beobachtungen der Mammillaria magnimamma, Mitteilungsbl. AfM, 10: 115, 1986

Autoři
Text Rudolf Dufek, foto Roman Staník.