Název
ECHINOMASTUS ERECTOCENTRUS (Coulter) Br. et R. var. ERECTOCENTRUS
 

Taxon
Echinomastus erectocentrus (Coulter) Britton et Rose, The Cactaceae, 3: 148, 1922
Echinocactus erectocentrus Coulter, Contrib. U. S. Nat. Herb., p. 376, 1896
Neolloydia erectocentra (Coulter) Benson, The Cacti of Arizona, ed. 3, p. 24, 1969
Sclerocactus erectocentrus (Coulter) Taylor, Bradleya, 5: 94, 1987
Pediocactus erectocentrus (Coulter) J. J. Halda, Acta Mus. Richnov., sect. natur., Rychnov nad Kněžnou, 5: 24, 1998
Echinocactus krausei Hildmann ex K. Sch., Gesamtbeschreibung Kakteen, p. 446, 1899
Druhové jméno erectocentrus bylo zvoleno podle vztyčeného středního trnu, charakteristického pro tento taxon.

 

Popis
Stonek jednotlivý, oválný až krátce válcovitý, až 200 mm vysoký a 130 mm široký, bledě modrozelený; nízkých žeber až 27, rozložených do hrbolců. Okrajových trnů v areole 11-16, okrajové trny přímé, jehlovité, bledě žluté, v horní části červené, až 15 mm dlouhé, paprskovitě rozložené okolo kruhovité, zpočátku hustě vlnaté areoly; středové trny 1-2, červenavé, až 25 mm dlouhé, tuhé, vztyčené.
Květ
bělavý, růžový až světle fialový, 30-50 mm široký; prašníky žluté, blizna zelenavá, bliznové laloky v počtu 8 růžové až tmavě červené.
Plod
bledě zelený, za zralosti tříslové barvy, soudkovitý s několika šupinami, až 15 mm dlouhý a 10 mm široký, podélně se otevírající.
Semena
2 mm velká, matně černá, jemně bradavčitá.

 

Variety
Někteří současní botanici žádné vnitrodruhové členění E. erectocentrus neuznávají, v užším pojetí, které je pro pěstitelské účely přijatelnější, existuje členění do dvou variet, odlišných vzhledem i výskytem
var. erectocentrus pocházející z jihovýchodní Arizony
var. acunensis Marshall, pocházející z jihozápadní Arizony a přilehlé pohraniční oblasti mexické Sonory; rozdíly v habitu spočívají v počtu a charakteru trnů, barvě a velikosti květu.

 

Výskyt
E. erectocentrus var. erectocentrus pochází z jihovýchodního cípu Arizony, výskyt je dokumentován jmenovitě v okresech Piňal, Pima, Cochise, kde se rostliny vyskytují v přechodových pouštně savanovitých formacích v nadmořské výšce do 1000 metrů. Jako typová lokalita bylo podle údajů Evanse (1891) určeno okolí města Benson, Arizona. Vzhledem k tomu, že rostliny zde nebyly později znovu nalezeny, byl jako neotyp stanoven vzorek, nalezený necelých 200 km východněji v okrese Pima.

 

Pěstování
Echinomastusy, stejně jako ostatní kaktusy, pocházející z jihozápadu USA, patří k pěstitelsky obtížným rostlinám. Rozhodneme-li se pro jejich pěstování, je nejjistější zvolit proces roubování a to hned od nejútlejších, velmi choulostivých semenáčů. V další fázi lze zvolit dost riskantní postup zpravokořeňování několikaletých roubovanců nebo přeroubování na odolné podnože s dlouholetou zárukou proti vyčerpání roubem (nejlépe se osvědčují podnože typu Helianthocereus pasacana). V každém případě jde o rostliny s velkými nároky na světlo po celou sezónu a zejména již od časného jara, kdy nasazují poupata. V případě pravokořenného pěstování je třeba volit maximálně propustný substrát neutrálního, spíše však mírně zásaditého charakteru, a velmi opatrnou zálivku.

 

Poznámky
E. erectocentrus se řídce vyskytuje na obrovské ploše jihovýchodní Arizony a je považován za vzácný a ohrožený kaktus. Proto byl zařazen nejen do dodatku č. 1 Dohody CITES, ale patří i k rostlinám, chráněným americkým federálním zákonem.
Obě variety druhu patří k nejelegantnějším echinomastusům a jejich krása vyniká zejména v časném jaru, kdy vykvétají velkými efektními voňavými květy.
Nejbližšími příbuznými echinomastusů jsou další atraktivní rostliny amerického jihozápadu - sklerokaktusy, takže zejména v poslední době nacházíme ve schematech čeledi Cactaceae pod rodovým jménem Sclerocactus shrnuty taxony obou rodů. Tento krok však není jednoznačně akceptovatelný. Kromě rozdílů v morfologických znacích ukazují i DNA analýzy, že vývoj obou rodů probíhal pravděpodobně nezávisle. Není tedy vyloučeno, že "likvidace" rodu Echinomastus byla předčasná.

 

Literatura
Anderson E. F., A revision of the genus Neolloydia Br. et R. (Cactaceae), Bradleya, 4: 1-28, 1986
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2822-2837, 1961
Benson L., The Cacti of the United states and Canada, p. 784-797, 1982
John V., Začlenění rodu Echinomastus do čeledi Cactaceae, Aztekia, 5: 14-16, 1982
Šedivý V., Echinomastusy jihozápadních pouští, Aztekia, 11: 34-38, 1988
Šedivý V., Rod Echinomastus Br. et R., Atlas kaktusů, příloha, 10, 1995
Šedivý V., Echinomastus erectocentrus (Coult.) Br. et R. var. acunensis (W. T. Marshall) H.
Bravo, Atlas kaktusů, 12: 5, 1997

 

Autoři
Text Vladislav Šedivý a Josef Busek, foto Josef Bušek ve vlastní sbírce a Pavel Pavlíček také ve své sbírce (E. erectocentrus SB 462, Pima Co, Arizona).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a deset