Název
COPIAPOA SOLARIS (Ritter) Ritter
 

Taxon
Copiapoa solaris (Ritter) Ritter, Kakteen in Südamerika, 3: 1047, 1980
Pilocopiapoa solaris Ritter, Kakt. und and. Sukk., 12: 20, 1961
Copiapoa ferox Lembcke et Backeb. in Backeberg, Die Cactaceae, 3: 1922, 1959
Copiapoa conglomerata (Phil.) Lembcke, Kakt. und and. Sukk., 17: 29, 1966
Druh dostal jméno pravděpodobně podle nejčastější expozice jejich stanoviště, kde jsou rostliny vystaveny silnému slunečnímu záření (solaris = slunečný).

 

Popis
Stonek kulovitý až protáhlý, s vlnou na temeni, silně odnožující, tvořící trsy; jednotlivé hlavy asi 80-120 mm široké, šedozelené; žeber 9-12, tupých, 20-35 mm vysokých, areoly 10-17 mm široké, okrouhlé, s hustou, zprvu žlutohnědou, později šednoucí plstí. Trny žlutě nahnědlé, šednoucí, hrubé, tuhé, rovné nebo trochu zahnuté; okrajových trnů 7-10, asi 15-50 mm dlouhé; středových trnů 2-5, mezi 20-60 mm dlouhé.
Květy
na temeni, 25-30 mm dlouhé, vonící; lůžko květní skryté v plsti, 7-10 mm dlouhé, s několika šupinami, v paždí šupin dlouhá bílá vlna; květní trubka jen asi 4-7 mm dlouhá, s četnými zašpičatělými šupinami a bílou vlnou; čnělka 10-13 mm dlouhá, bílá nebo nažloutlá, se 4-8 žlutými bliznovými laloky; tyčinky v celé délce květní trubky přihnuty ke čnělce, prašníky krémové; okvětní lístky narůžovělé, žluté nebo bílé, 12-15 mm dlouhé, 3-5 mm široké, vnější okvětní lístky červenější.
Plod
zelený až červený, na vrcholu se otevírající, se zbytky okvětí a se zaschlými pichlavými šupinami, stěny plodu asi 2-3 mm silné.
Semeno
2 mm dlouhé a 0,7 mm široké, černé, lesklé; testa s jemnými hrbolky.

 

Variety
Žádné vnitrodruhové taxony popsány nebyly, což nepřekvapuje vzhledem k tomu, že areál výskytu je poměrně malý a stanoviště díky svému sklonu sužují extrémní klimatické podmínky.

 

Výskyt
Copiapoa solaris se vyskytuje na severu Chile, v blízkosti míst El Cobre a Blanca Encalada, kolem 24° j.š., ve vnitrozemí východně od pásma pobřežních mlh. Délka areálu výskytu v severojižním směru činí asi 30 km. Semena tu sbíral Ritter, byla nabízena pod číslem FR 541 a také Kníže, který je distribuoval pod čísly KK 599 a KK 1300, formy od Blanca Encalada byly označeny jako KK 620 a KK 174.

 

Pěstování
Copiapoa solaris patří mezi nejobtížněji pěstovatelné druhy kaktusů vůbec. Importované hlavy se zpravidla nepodařilo zakořenit, zpravidla byly roubovány na silné podnože, ale ani to se nepovedlo často. Semena klíčí poměrně dobře, semenáčky rostou velmi pomalu, snad i pomaleji, než u ostatních druhů rodu Copiapoa. Lze doporučit brzké roubování. Pravokořenné rostliny potřebují mnoho tepla a velmi opatrnou, jen občasnou zálivku a raději sterilní, inertní substrát s umělým přihnojováním.
Semena jsou nabízena velmi vzácně, jistě i z toho důvodu, že rostliny u nás kvetou jen výjimečně.

 

Poznámky
C. solaris je pravděpodobně nejstarší typ v celé vývojové linii rodu Copiapoa. Byl pro něj původně ustanoven samostatný rod Pilocopiapoa Ritt., který byl později převeden jako podrod k rodu Copiapoa. Dnes je obecně souzeno, že vlivem zhoršujícího se extrémně suchého a horkého klimatu tyto populace postupně vymírají. Schulz a Kapitany našli většinu rostlin v této oblasti mrtvých.
Populace těchto rostlin nalezl Ritter při svých chilských polních studiích v roce 1956. Pravděpodobně je však znal už dříve také Philippi (1860), protože přesně uvádí naleziště, rostliny samy však nepojmenoval a až do roku 1961 zůstaly nepopsány.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1895-1896, 1959
Backeberg C., Kakteenlexikon, p. 362, 1966
Butcher D., The genus Copiapoa, Calandrinia, p. 41-71, 1992
Kníže K., Pilocopiapoa solaris Ritt., Kaktusy 68, 4: 3-4, 1968
Schulz R., Kapitany A., Copiapoa in their environment: Chaňaral to El Cobre, p. 134-150, 1996
Taylor N. P., A commentary on Copiapoa, Nat. Cact. Succ. J. (GB), 43: 49-60, 1981

 

Autoři
Text Václav Dvořák, foto ve sbírce Karla Knížete v Limě pořídil Rudolf Šubík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a sedm