Název
COPIAPOA BRIDGESII (Pfeiffer) Backeb.
 

Taxon
Copiapoa bridgesii (Pfeiffer) Backeberg, Die Cactaceae, 3: 1909, 1959
Echinocactus bridgesii Pfeiffer, Abbild. Cacteen, 2: 14, 1847
Copiapoa marginata Br. et R. var. bridgesii (Pfeiffer) A. E. Hoffmann, Cactaceas en la flora silvestre de Chile, p. 124, 1989
Druh byl pojmenován podle mexického botanika Thomase Bridgese, který v 50. letech 19. století cestoval v Chile, kde studoval kaktusovou flóru a sbíral rostliny.

 

Popis
Stonek trávově zelený, asi 50-80 mm široký a 200-400 mm vysoký, často odnožující, tvořící řídké trsy; temeno u mladých rostlin ploché, slabě plstnaté, u starších rostlin konické, s dlouhou šedou plstí; kořen slabě řepovitý; žeber 8-12, asi 10-15 mm vysoká, rovná, tupá, málo hrbolcovitá; areoly 7-10 mm široké, hustě uspořádané. Trny hnědé až černé, šednoucí; okrajových 5-10, šídlovité, 10-20 mm dlouhé; středové trny 1-3, silné, rovné, vzhůru směřující, 15-50 mm dlouhé.
Květy
s typickou vůní, 30-40 mm dlouhé, nálevkovité; lůžko květní narůžovělé, se šupinkami, květní trubka 8-12 mm dlouhá, s dlouhými červenými špičatými šupinami; nitky 7-15 mm dlouhé, prašníky žluté; čnělka 20-25 mm dlouhá, přesahující tyčinky, blizna žlutá s 8-12 laloky; okvětní lístky 15-20 mm dlouhé a 6-8 mm široké, žluté, zevně mírně načervenalé.
Plod
kulovitý, asi 10 mm velký, zelený až načervenalý, s velkými červenými šupinami.
Semena
černá.

 

Variety
Druh byl popsán v polovině devatenáctého století. Původní popis sám neumožňuje přesně charakterizovat druh, takže lze vycházet spíše z pozdějších doplnění od Rittera, který jako nejblíže příbuzný druh označuje Copiapoa marginata. Nižší taxonomické jednotky popsány nebyly.
V přírodě i ve sbírkách se jedná celkem o dobře určitelný taxon, bez výrazné proměnlivosti. Jednotlivé populace se liší zejména množstvím vlny v areolách. Ritter potvrzuje, že zejména rostliny ze severního okraje naleziště jsou pokryty temenní vlnou mnohem výrazněji, než rostliny z opačného konce areálu výskytu.

 

Výskyt
Na základě podrobných Ritterových a Taylorových analýz musíme předpokládat, že původní rostliny sbírané Bridgesem pocházely z blízkosti Chaňaral (asi 29° j.š.). Ritter sbíraná semena nabízel pod značkou FR 245, také Kníže své sběry pod značkou KK 1399 doplňuje údajem o nalezišti - Chaňaral, Chile. Údaje o nalezišti potvrzuje i Kapitany.

 

Pěstování
Rostliny tohoto druhu mají v podstatě stejné nároky, jako ostatní druhy rodu z oblasti Copiapo. Vystačí s obvyklým propustným substrátem, v létě jen nárazové a raději mírnější zálivky bez rozbahnění substrátu, v zimě sucho. Ve vegetační sezóně jim svědčí dobře větrané pařeniště nebo umístění ve volné kultuře, obzvláště ocení ranní mlžení. V zimě raději světlé umístění v chladnu, okolo 10 °C, teplejší umístění může vyvolat nežádoucí růst. Kvetou nepříliš ochotně. Kvetení může být usnadněno roubováním, pro dobrý růst však roubování není nezbytné. Semena jsou nabízena spíše řídce, klíčí uspokojivě a semenáčky, za předpokladu opatrné zálivky a dobrého větrání dobře rostou i v běžných substrátech.

 

Poznámky
V souvislosti s neurčitostí původního Pfeifferova popisu Echinocactus bridgesii lze nyní s jistotou říci, že se jednalo o rostliny z (později ustanoveného) rodu Copiapoa. Bridges se tehdy (v r. 1841) na své cestě v Chile dostal nejseverněji až do oblasti Chaňaral, severněji už jeho cesta nepokračovala. Backebergova úvaha o tom, že sběry mohou pocházet ze severněji položených oblastí, v blízkosti přístavu Antofagasta, je tedy sporná. K problému správné identifikace skutečné Copiapoa bridgesii se vyjadřovala řada autorů, od Laboureta a Hookera v 19. století, až po Rittera v osmdesátých letech 20 století. Přitom jde o rostliny, které jsou svým vzhledem dosti charakteristické a ve sbírkách nejsou příliš vzácné.
Ritter uvádí, že nejsevernější formy (asi 20 km severně od Chaňaral) jsou nejvíce pokryty vlnou, směrem k jihu se pak populace plasticky mění, až nakonec přecházejí do forem, které odpovídají druhu Copiapoa marginata. Schulz a Kapitany na začátku 90. let celou oblast podrobně zkoumali, ale ve své práci (1996) jméno Copiapoa bridgesii ani jedinkrát nepoužili. Zmiňují se pouze o Copiapoa marginata, celý problém tedy zůstává otevřený.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1909-1911, 1959
Labouret J., Monongraphie de la familie des Cactées, p. 176, 1853
Meregalli M., Doni C., IL genere Copiapoa, Piante Grase, 11: 13-14, 1991
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3: 1057-1060, 1980
Schulz R., Kapitany A., Copiapoa in their environment: Chaňaral to El Cobre, p. 90-95, 1996
Taylor N. P., A commentary on Copiapoa, Cact. and Succ. J. (GB), 43: 46-60, 1981

 

Autoři
Text Václav Dvořák, foto Rudolf Šubík ve sbírce K. Knížete v Limě. Druhé foto Pavel Pavlíček, kulturní rostlina ve vlastní sbírce (foto digitálním fotoaparátem).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a devet