Název
PYRRHOCACTUS PYGMAEUS Ritter
 

Taxon
Pyrrhocactus pygmaeus Ritter, Taxon, 12: 32, 1963
Neochilenia pygmaea (Ritter) Backeb., Descr. Cact. Nov., 3: 9, 1963
Neoporteria pilispina (Ritter) Donald et Rowley f. pygmaea (Ritter) Donald et Rowley, Cact. Succ. J. (GB), 28: 57, 1966
Eriosyce taltalensis (Hutchison) Kattermann var. pygmaea (Ritter) Kattermann, Eriosyce, Gen. Revis. Amplif. (Succ. Pl. Res. 1), p. 91, 1994
Jméno druhu vystihuje velikost popisované rostliny. Slovo pygmaeus lze přeložit jako maličký, trpasličí, zakrslý.

 

Popis
Stonek
samostatný, šedozelený, plochý, 30-50 mm široký, temeno vpadlé, kořen žlutavý, řepovitý. Žeber nejčastěji 11-13, ojediněle o něco více nebo méně, žebra často stočená, asi 5 mm vysoká, hlubšími zářezy mezi areolami rozdělená na hrbolky; hrbolky přecházejí do tupé,směrem k bázi trochu rozšířené brady; areoly s bělavou plstí, 2-3 mm široké, 5-10 mm od sebe vzdálené, poněkud vnořené. Trny černé až hnědé, okrajových trnů asi 7-12, 5-20 mm dlouhé; středové trny 10-40 mm dlouhé, rovné nebo trochu ohnuté, od okrajových málo odlišné.
Květy
v blízkosti temene, květní lůžko olivově zelené s bílými vločkami; květní trubka asi 12 mm dlouhá, uvnitř zelená; nitky světle zelené, prašníky drobné, citrónově žluté; čnělka asi 20 mm dlouhá, purpurová, se 7-8 růžovými laloky blizny; okvětní lístky 12-16 mm dlouhá, 3-4 mm široké, zašpičatělé, bílé, nazelenalé až načervenalé.
Plod
jasně červený, 10-20 mm široký, dužnatý, dutý.
Semena
asi 1 × 0,5 mm velká, černá, matná.

 

Variety
Druh je nepříliš proměnlivý, určité rozdíly můžeme pozorovat v zabarvení a délce trnů.

 

Výskyt
Rostliny nalezl F. Ritter při pobřeží, severně od Chaňaral (Chile), nálezy označil FR 519 a 516. Ve stejné oblasti sbíral i K. Kníže - KK 85 a KK 1183. Kattermann je našel i dále na jih, až k městečku Caldera.

 

Pěstování
Pěstování pyrhokaktusů této skupiny je úspěšné za předpokladu dodržování základních požadavků všech "čilenců", tj. v létě plné slunce a dostatečné větrání s využitím nočních poklesů teploty i ranní rosy, v zimě pokles teploty okolo 10 °C a samozřejmě naprosté sucho. Na svých kořenech rostou uspokojivě, i když velmi pomalu. Naroubované rostou rychleji a bohatě kvetou, ale mají nevítanou tendenci ke sloupkovitému růstu. Květy se objevují v pozdním jaru, při teplejším počasí rychle odkvétají. Rostliny odnožují jen výjimečně, takže množení je možné jen výsevy. Semena jsou však nabízena jen ojediněle.

 

Poznámky
Rostliny jsou příbuzné s dalšími druhy této oblasti, např. Pyrrhocactus taltalensis a P. scoparius. Kattermann do příbuzenské skupiny druhů z této oblasti zařadil i další, dříve popsané druhy, P. calderanus, P. gracilis, P. pulchellus, P. scoparius a další.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 6: 3782, 1962
Schütz B., Pyrrhocactus pygmaeus Ritter, Kaktusy 82, 18: 108-109, 1982

 

Autoři
Text V. Dvořák, foto archiv Moravské vydavatelství Květen - S. Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a jedna