Název
PYRRHOCACTUS CHILENSIS (Hildm.) Ritter var. CHILENSIS
 

Taxon
Pyrrhocactus chilensis (Hildmann) Ritter, Succulenta, 1: 131, 1959
Echinocactus chilensis Hildm.in K. Schumann Gesamtbeschreibung Kakt., p. 423, 1898
Neoporteria chilensis (Hildm.) Br. et R., The Cactaceae, 3: 99, 1922
Neochilenia chilensis (Hildm.) Backeb., Cact. Succ. J. (US), 23: 88, 1951
Eriosyce chilensis (Hildm.) Kattermann, Eriosyce, Gen. Revis. Amplif. [Succ. Pl. Res. 1], p. 119, 1994
Druh byl pojmenován podle země, kde byl nalezen, chilensis znamená čilský, z Chile pocházející.

 

Popis
Stonek
kulovitý, ve stáří sloupkovitý a poléhavý, až 1 m dlouhý, až 120 mm široký, někdy od báze odnožující; žeber 18-26, až 9 mm vysoká, se slabými zářezy. Areoly s bílou plstí, oválné, 5-8 mm dlouhé a 3-4 mm široké, 5-10 mm od sebe vzdálené. Okrajové trny stěží odlišitelné od středových, tenké, jehlovité, někdy až vlasovité, 15-35 v areole, 10-15 mm dlouhé, bílé nebo žlutavé; středových trnů 6-8, někdy silnější než okrajové, žlutavé až černé, 10-20 mm dlouhé.
Květy
35-50 mm dlouhé, stejně široké, vonící, někdy i více než jeden z areoly; květní trubka 7-8 mm dlouhá, nálevkovitá, zevně olivově zelená až načervenalá, se zelenými nebo červenými šupinami, bílými vločkami vlny a bílými vlasovými štětinami; okvětní lístky nálevkovitě uspořádány, 22-28 mm dlouhé, 3-6 mm široké, nafialověle červené, vnitřní bledší; nitky žluté, u báze červené, prašníky krémové; čnělka nažloutlá, se 7-10 laloky blizny.
Plod
oválný, 10-15 mm dlouhý, 8-13 mm široký, zelenavý až červenavý, za zralosti při bázi se otevírající.
Semena
černá, asi 1 × 0,7 mm velká, testa s plochými hrbolky.

 

Variety
Ritter k tomuto druhu popsal varietu albidiflorus, která roste v severní části areálu rozšíření. Podle sdělení znalců, kteří toto území navštívili, je tato varieta mnohem hojnější, než varieta nominátní, která se vyskytuje jižněji, na areálu menším. Backeberg uvádí varietu borealis, bez bližší charakteristiky. V literatuře se setkáváme i s dalšími jmény, např. Hildmannovou var. confinis, Itovou var. cylindracea, které však obecně nejsou uznávány a je otázkou, kam je taxonomicky zařadit. Jde nejspíše o nalezištní formy, nebo - v případě var. cylindracea - snad i o mylné posouzení starých dlouhých rostlin.

 

Výskyt
Druh roste na skalách při pobřeží, v oblasti zálivu Pichidangui, což je asi 100 km severně od Valparaiso. Areál výskytu je poměrně omezený na území kolem 32° j.š. Odtud pocházejí sběry K. Knížete (KK 61, KK 1428), F. Rittera (FR 599a), F. Kattermanna (KK 193) a dalších.

 

Pěstování
Pyrrhocactus chilensis v našich podmínkách roste poměrně dobře. Rostliny prospívají ve větraném pařeništi nebo i ve volné kultuře v běžném substrátu a na vlastních kořenech, roubování je zbytečné. I jako pravokořenné kvetou uspokojivě, i když tak bohaté květenství, jaké ukazuje obrázek, je spíše výjimkou. Bez květů působí nenápadně, takže se s nimi setkáme spíše jen ve sbírkách specialistů. Ve sbírce odnožuje jen vzácně. Množení semeny není obtížné, semenáče dobře rostou a dospívají za 4-5 let po výsevu.

 

Poznámky
Druh roste ve stejné oblasti společně s výskytem Neoporteria subgibbosa, které je svým vzhledem velmi podobný. Ritter uvádí, že je možné ojediněle najít přírodní křížence mezi těmito druhy. Nejasný je vztah P. chilensis k P. krausii, který Ritter v roce 1980 popsal údajně podle kulturních rostlin, rostliny v přírodě sám nenašel.
Kattermann P. krausii zařadil jako synonymum k P. chilensis. Rostliny ve sbírkách jsou však od P. chilensis výrazně odlišné.
Množství rodových jmen svědčí o rozpacích botaniků při zařazení tohoto druhu. Pravděpodobně ani poslední Kattermannova klasifikace není definitivní.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1805-1806, 1961
Dvořák V., Fričiana, 55: 3, 1978
Kattermann F., Eriosyce, Gen. Revis. Amplif. [Succ. Pl. Res. 1], p. 102-103, 1994

 

Autoři
Text V. Dvořák, foto archiv Moravské vydavatelství Květen - S. Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a tri