Název
PEDIOCACTUS BRADYI L. Benson
 

Taxon
Pediocactus bradyi L. Benson, Cact. Succ. J. (US), 34: 19, 1962
Toumeya bradyi (L. Benson) Earle, Cacti of the Southwest, 2: 97, 1963
Pediocactus simpsonii (Engelm.) Br. et R. subsp. bradyi (L. Benson) J. J. Halda, Acta Mus. Richnov., sect. natur., 5: 13, 1998
Druhové jméno bylo zvoleno na počest L. C. Bradyho, geologa a přírodovědce, který rostliny objevil při hledání fosilií v roce 1958. Místní jméno: Marble Canyon Cactus.

 

Popis
Stonky
jednotlivé, vzácně vícehlavé, stonek zelený, polokulovitý až oboválný, 35-55 mm dlouhý, 25-59 mm široký, bezžeberný, s povrchem rozloženým do oválných bradavek; areoly eliptické, 1,5-3 mm dlouhé, asi 1 mm široké, pokryté hustými, bělavými až žlutavými vlasy. Trny husté, téměř zakrývající tělo, středové chybí, nebo vzácně v počtu 1-2, okrajové bílé, žlutavé až tříslovinové, hladké, obvykle v počtu 14-15 (6-18), téměř pektinátně uspořádané, skoro přímé s lehce dolů zahnutou špicí, šídlovité, v průřezu skoro kruhovité a se ztlustlou bází, 3-6 mm dlouhé.
Květ
15-30 mm široký, 15-22 mm dlouhý, vnější okvětní lístky bledě žluté se zelenavým až purpurovým středním proužkem, vnitřní okvětní lístky bledě slámově žluté, nitky žluté, prašníky zlatožluté, blizna bledě slámově žlutá stejně jako 8 bliznových laloků.
Plod
tupě kuželovitý, hladký, zasychající, zpočátku zelený, pak hnědavý, 6 mm dlouhý, 7 mm široký, podélně pukající ve zralosti.
Semena
černá, bradavčitá, 2,3 mm dlouhá, 2 mm široká.

 

Variety
Jde o stabilní taxon s omezeným areálem výskytu a minimální variabilitou, která je vymezena popisem. Příbuznost k dalším příslušníkům rodu včetně později vytvořených kombinací je diskutována v kapitole Poznámky.

 

Výskyt
Typová lokalita byla s ohledem na extrémní vzácnost tohoto kaktusu uvedena jen přibližně: poblíž Marble Canyon, Coconino Co., severní Arizona, v nadmořské výšce 1200 metrů.
Také rozšíření je udáváno rámcově - v pásu o délce asi 23 km a šířce 1,5 km podél řeky Colorado (toto území se nazývá Marble Canyon); na severu je vymezeno přehradou Glen Canyon Dam, jejíž stavbou byly pravděpodobně zničeny populace, sahající dále na sever. Rostliny jsou dobře skryty ve vápencovém štěrku a vytvářejí jen malé kolonie, jejichž existence a velikost jsou dány možnostmi rozmnožování - rozptylu semen větrem, vodou a hmyzem. Na nalezištích P. bradyi se vyskytují i další kaktusy, např. Echinocereus engelmannii var. variegatus, Opuntia nicholii, Echinocactus polycephalus var. xeranthemoides. Zimní teploty na lokalitě téměř nikdy neklesají pod -10 °C. Tyto pediokaktusy američtí specialisté označují jako pouštní, protože tyto rostliny mají jiné chování, než horské rostliny z okruhu P. simpsonii.

 

Pěstování
Pediokaktusy, jmenovitě druhy, vyskytující se v extrémních podmínkách amerického jihozápadu, patří k velmi obtížně pěstovatelným kaktusům. Průměrné roční srážky se v této oblasti pohybují okolo 200-250 mm a rozdíly teplot mezi zimou a létem mohou dosáhnout až 70 °C (-30 °C a +40 °C). P. bradyi patří k raně kvetoucím druhům, rostliny nasazují poupata již na podzim a vykvétají koncem března, plody s několika málo semeny dozrávají po čtyřech až šesti týdnech v době, kdy rostliny, napité po jarních deštích mají ještě dostatek síly. Začátkem června již teploty stoupají a rostliny se svrašťují a zatahují pod úroveň terénu. Pozdně letní deště v srpnu a září vyprovokují druhé vegetační období, vrcholící násadou poupat s následujícím zimním mechanismem sebeobrany v podobě opětovného ukrytí v terénu.
I v našich podmínkách se dají pediokaktusy úspěšně pěstovat s napodobením popsaného cyklu. Podmínkou bývá roubování, nejlépe na mrazuvzdorné podnože z rodů Opuntia nebo Echinocereus (zásadou je sladit potřeby roubu a podložky), chladné přezimování ve světlém nevytápěném skleníku a vytvoření podmínek pro časně jarní růst; letní stagnace se v našich zeměpisných polohách dostaví obvykle sama. Podle sdělení známého specialisty J. Buška lze doporučit roubovat na echinocereusy z okruhu severních E. reichenbachii (např. z Oklahomy). Bušek již 20 let s těmito rostlinami experimentuje, roubování na různé druhy Opuntia na základě dlouhodobého pozorování za optimální řešení nepovažuje.
Úspěšnost rozmnožování ze semen (vegetativní množení téměř neexistuje) je dána jejich stářím - čerstvá semena klíčí dobře, v některých případech je dobré jejich zdárnému vyklíčení pomoci přemrznutím nebo skarifikací.
Dopěstování pravokořenných rostlin ze semenáčků do dospělosti je vrcholem pěstitelského umění.

 

Poznámky
Nález nového pediokaktusu vzbudil ve své době zaslouženou pozornost a byl podnětem pro další extenzivní výzkum v oblasti Four Corners; ten byl korunován nálezy dalších dvou nových pediokaktusů - P. winkleri a P. despainii. Všechny tři taxony byly popsány jako samostatné druhy, v devadesátých letech se však v souvislosti se spekulacemi o jejich vzájemné příbuznosti vyskytly nové kombinace. F. Hochstätter je považuje nejprve za variety, později za poddruhy jediného druhu P. bradyi, J. J. Halda pak za součást široce pojatého druhu Pediocactus simpsonii. S konečným názorem je však třeba počkat na vyhodnocení nových nálezů ze stejné oblasti, které mohou dále ovlivňovat uspořádání této skupiny nesporně příbuzných kaktusů. Zejména jde o nalezení vhodné taxonomické rovnováhy mezi P. bradyi na jedné a vzájemně blízce příbuzných P. despainii a P. winkleri na straně druhé.

 

Literatura
Benson L., A revision and amplification of Pediocactus, Cact. Succ. J. (US), 33: 49-54, 57-61, 163-168, 1961; 34: 17-19, 167, 1962
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 706-758, 1982
Heil K., Armstrong B., et Schlesser D., A review of the genus Pediocactus, Cact. Succ. J. (US), 53: 17-39, 1981
Hochstätter F., The genera Pediocactus - Navajoa - Toumeya revised, 1995
Staník R., Pediocactus despainii Welsh et Goodrich, Atlas kaktusů XI., 11: 36, 1996
Staník R., Pediocactus winkleri Heil, Atlas kaktusů XI., 11: 37, 1996
Staník R. et Lux A., Stále tajuplné pediokaktusy IV., Cactaceae etc., 4: 107-110, 1994
Šedivý V., Rod Pediocactus Br. et R., Aztekia, 5: 2-12, 1982
Šedivý V., Pediocatus bradyi L. Benson, Kaktusy, 31: 12-13, 1995
Šedivý V., Pediocactus winkleri K. Heil, Kaktusy, 31: 41-42, 1995
Šedivý V., Pediocactus despainii Welsh et Goodrich, Kaktusy, 31: 75-76, 1995

 

Autoři
Text V. Šedivý, foto J. Bušek na nalezišti u Lees Terry v Arizoně.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a jedna