Název
NOTOCACTUS OTTONIS (Lehm.) Berger ex Backeb. var. GLOBULARIS (Ritter) Bergner
 

Taxon
Notocactus ottonis (Lehman) Berger ex Backeberg var. globularis (Ritter) Bergner, Internoto, 9: 73, 1988
Notocactus globularis Ritter, Kakteen in Südamerika, 1: 167, 1979
Parodia ottonis (Lehm.) N. P. Taylor, Bradleya, 5: 93, 1987
"Globularis" znamená "kulovitý" a vztahuje se ke tvaru stonků.

 

Popis
Stonek
kulovitý, až 80 mm široký a až 170 mm dlouhý, zelený; žeber 10-12, velmi tupá, až 12 mm vysoká; areoly 1,5 mm široké, s bílou vlnou v zářezech, vzdálenost mezi areolami 7-11 mm. Trny jemné, jehlovité; okrajové trny světle žluté, vzácněji červenohnědé, rovné, 10-12, bočně směřující, 5-10 mm dlouhé; středové trny 4, do kříže postavené, červenohnědé, výrazně bočně směřující, zakřivené, 5-14 mm dlouhé, horní nejkratší.
Květy
40 mm dlouhé, až 55 mm široké; lůžko květní kulovité, 7 mm dlouhé a široké, zelené, s bílou vlnou a hnědými štětinami; trubka květní nálevkovitá, 13 mm dlouhá, nahoře 16 mm široká, uvnitř fialově červená s přechodem do citrónově žluté barvy, vně šedozelená, s hustou hnědou vlnou, černohnědými štětinami a červenohnědými šupinami; nitky 7-12 mm dlouhé, zbarveny jako vnitřní část květní trubky, prašníky žluté; čnělka bledě žlutá, 18 mm dlouhá, s 13 rameny blizny tmavě rubínové barvy; okvětní lístky citrónově žluté, kopinaté, 20 mm dlouhé, 4-6 mm široké.
Plod
zelený, se štětinami.
Semena
černá, matná.

 

Variety
F. Ritter původně popsal N. globularis jako samostatný druh bez variet a forem. Přeřazením k N. ottonis se stal součástí mnoha variet a forem tohoto druhu.

 

Výskyt
Naleziště typu N. globularis (FR 1388) udává F. Ritter (1965) u Rivera v Uruguayi, přímo na hranicích s Brazílií. Další rostliny rostly rovněž na druhé straně hranice, tj. již v Brazílii. Po téměř dvaceti letech (v roce 1983) byly rostliny opět sbírány W.-R. Abrahamem a F. Stockingerem u Morro de Pedreira - Rio Grande do Sul, Brazílie (WRA 76, FS 355). Později byly stejnými sběrateli uskutečněny další sběry - WRA 81 (Livramento), WRA 453, 461 (bez udání přesnějšího místa, pouze Rio Grande do Sul) a FS 378 (stejné naleziště jako FS 355). Var. globularis byla sbírána i jinými sběrateli: L. Horst - W. Uebelmann (HU 1135 - Rivera), N. Gerloff (Gf 507 - Morro de Pedreira), W. Gemmrich (WG 248 - Wespenberg Irapuazinho), L. Bercht (LB 761, 768 - Livramento), R. W. Büneker (RWB 170).

 

Pěstování
I při pěstování vykazuje var. globularis obdobné nároky jako má celá skupina N. ottonis a příbuzné druhy: mírně kyselá půda, pravidelná zálivka v průběhu sezóny, suché zimování, brzké probuzení na jaře. Na slunci se tak jako jiné příbuzné druhy může zbarvit do červené, hnědé nebo fialové barvy. Není náročný na pěstování, ale když ztratí kořeny, neochotně vytváří nové. Není náročný ani na půdu, protože dobře se mu daří i v čistě minerálním substrátu s občasným přihnojením.

 

Poznámky
Samostatnost druhu N. globularis, nalezeného v roce 1965 společně s L. Horstem, odvodil F.Ritter od skutečnosti, že rostliny rostou sice společně na jednom stanovišti s N. ottonis a N. arechavaletae, ale hybridy mezi těmito třemi druhy se vyskytují jen příležitostně. Podobnost s N. ottonis je značná, což připustil i sám F. Ritter, převedení na úroveň variety navrhl S. Bergner.
Po objevu nabízela semena FS 1388 pravidelně firma H. Winterová, v roce 1970 s označením "obrovské květy". Jejich velikost ale nebyla taková, jak slibovalo označení, protože šířka květů dosahovala asi 55 mm. Opticky ale květy působily velkým dojmem vzhledem k malým tělům rostlin.
F. Ritter zřejmě v přírodě narazil na mladou populaci, protože podle jeho prvního popisu byla šířka rostlin 30-50 mm. Staré rostliny, vypěstované ze semen FR 1388, jsou podstatně větší exempláře stejně tak jako rostliny, opět nalezené v přírodě. Přitom další údaje Rittera (např. o květu, plodu, semenech) dobře odpovídají i těmto rostlinám.

 

Literatura
Gerloff N., Notocactus 7, p. 35, 1987
Gerloff N., Neduchal J.et Stuchlik S., Notokakteen - Gesamtdarstellung aller Notokakteen, p. 60, 1995
Neduchal J., Notocactus - Bilanz 1998, p. 18, 1999
Stuchlík S., Rod Notocactus - monografie, p. 102, 1993

 

Autoři
Text i foto S. Stuchlík. Na obrázku je rostlina WRA 76 ze sbírky autora.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a deset