Název
NOTOCACTUS MEGAPOTAMICUS (Osten) Herter var. HORSTII Ritter
 

Taxon
Notocactus megapotamicus (Osten) Herter var. horstii Ritter, Kakteen in Südamerika, 1: 175, 1979
Parodia ottonis (Lehm.) N. P. Taylor var. tortuosa (Link et Otto) N. P. Taylor, Bradleya 5: 93, 1987
Jméno "horstii" bylo zvoleno na počest nálezce, kterým byl dnes již nežijící Leopoldo Horst, známý brazilský sběratel kaktusů.

 

Popis
Stonek
až 90 mm široký; žeber 12-21, výška žeber 5-10 mm; areoly kruhovité, až 3 mm široké, meziareolová vzdálenost 8 mm. Trny tenčí, jehlovité, 4-10 mm dlouhé; okrajových trnů 8-13, nažloutlé, poněkud prohnuté, přilehlé; středových trnů 1-4, světle hnědé, až 10 mm dlouhé.
Květy
45 mm dlouhé i široké; nektarová komůrka citrónově žlutá, 1,5 mm dlouhá; čnělka s 10 žloutkově zbarvenými rameny blizny; okvětní lístky 23 mm dlouhé, 4-5 mm široké, obráceně kopinaté, s dlouhým hrotem, citrónově žluté.
Plod
červený, porostlý bílou vlnou a nažloutlými štětinami.
Semena
černá, matná, asi 1 mm dlouhá i široká.

 

Variety
Notocactus megapotamicus patří v rámci rodu k variabilním rostlinám, známe více variet a forem. Z popsaných je to var. alacriportanus, var. crucicentrus, var. flavispinus, var. multicolorispinus, var. vulgatus a f. multiflorus.

 

Výskyt
Naleziště typových rostlin FR 1380 se nachází u Matacobra, severně od Carazinho, Rio Grande do Sul, Brazílie. Nálezcem byl L. Horst.
Rostliny N. megapotamicus var. horstii nebyly v přírodě příliš často sbírány. N. Gerloff sbíral tuto varietu u Soledade (Gf 442, 571), rostliny se sběrným číslem HU 31 (L. Horst - W. Uebelmann) pocházejí rovněž z oblasti Soledade - Carazinho. Všechny nálezy pocházejí ze státu Rio Grande do Sul, Brazílie.

 

Pěstování
Notocactus megapotamicus var. horstii patří do řady Paucispini a jako další zástupci této řady ani on nepatří k problémovým rostlinám. Pokud mu dopřejeme dostatečně slunné stanoviště, pravidelnou zálivku během sezóny a sucho spolu s chladem během zimování, nejsou s jeho udržením ve sbírce těžkosti.

 

Poznámky
F. Ritter uvádí poměrně široké rozpětí v počtu žeber (12-21). Rostliny s největším počtem žeber byly sbírány u Soledade a byly rozšiřovány firmou Uhlig jako N. supertextus.

 

Literatura
Gerloff N., Notocactus 7, p. 19, 1987
Gerloff N., Neduchal J. et Stuchlik S., Notokakteen - Gesamtdarstellung aller Notokakteen, p. 56, 1995
Neduchal J., Notocactus - Bilanz 1998, p. 14, 1999
Stuchlík S., Rod Notocactus - monografie, p. 84, 1993

 

Autoři
Text i foto S. Stuchlík. Na obrázku je rostlina FR 1380 z autorovy sbírky.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a jedna