Název
NOTOCACTUS EUGENIAE van Vliet
 

Taxon
Notocactus eugeniae van Vliet, Succulenta, 55: 24-27, 1976
Parodia mammulosa (Lem.) N. P. Taylor subsp. eugeniae (van Vliet) Hofacker, Cactaceae Consensus Initiatives, 6: 11, 1998
Druh byl pojmenován na počest manželky autora popisu, která se spolupodílela na nálezu rostlin v přírodě.

 

Popis
Stonek
zelené barvy, až 22 cm vysoký, 8 cm široký; kořeny niťovité; žeber 21, trojúhelníkového průřezu; areoly poněkud ponořeny do žeber, kruhovité, 4 mm široké, s bílou vlnou, meziareolová vzdálenost 5 mm. Středový trn vždy jeden, až 40 mm dlouhý, odstávající, žlutý s růžovou bází, později světle hnědý až šedý; okrajových trnů asi 20, dlouhé 10 mm, žluté s červenou bází, někdy v areole několik sklovitých trnů.
Květy
zvonkovité, asi 45 mm dlouhé a 80 mm široké; okvětní lístky leskle žluté, na bázi světle oranžově žluté, na vnější straně leskle žluté se světle růžovými středními proužky; květní lůžko 8 mm dlouhé, 7 mm široké; tyčinky žluté; čnělka světle žlutá s devíti purpurově červenými rameny blizny.
Plody
až 50 mm dlouhé.
Semena
přilbovitá, 1,1 mm dlouhá a 1 mm široká.

 

Variety
Notocactus eugeniae nemá žádné popsané variety. Druh byl původně znám pod provizorním jménem N. pseudorutilans. Jméno N. pseudorutilans var. microfloridus n.n. pochází rovněž od van Vlieta (polní číslo DV 40a). Ve svém soupisu polních čísel DV uvádí D. J. van Vliet druh pod číslem DV 41, což je také číslo holotypu, uloženého v herbáři.
Druh sbírali rovněž F. Stockinger (FS 585) a W. Rausch (R 371b).

 

Výskyt
D. J. van Vliet sbíral druh v departementu Tacuarembo v Uruguayi stejně tak jako W. Rausch či F. Stockinger. Podle údajů van Vlieta roste N. eugeniae na plném slunci ve skalních trhlinách v polštářích mechu. Půda na stanovišti má hodnotu pH 5,2, nadmořská výška stanoviště je asi 300 m n.m. Doprovodnou kaktusovou flóru tvoří Notocactus mammulosus, N. ottonis, N. macrocanthus, Frailea pygmea, Gymnocalycium leeanum a Cereus alacriportanus. N. eugeniae, sbíraný F. Stockingerem, roste ve společnosti jedné z forem N. mueller-melchersii.

 

Pěstování
Notocactus eugeniae není pěstitelsky náročným druhem. Roubování není nutné, roste dobře na vlastních kořenech. Je cizosprašný, takže k získání semen musíme mít minimálně dvě různé rostliny. Sprášení bývá spolehlivé, po opylení se vytváří v plodu dostatek semen (130-190). Horší je to s jejich klíčivostí, ale přesto, i když je počet vyklíčených semenáčků nižší, není problémem je dopěstovat do květuschopné velikosti a získat tak přírůstky do sbírky. Květů nebývá na rostlině mnoho, ale protože jsou poměrně velké, tak na jaře působí rozkvetlé rostliny ve sbírce téměř dominantně.
Rostlinu na obrázku ve své sbírce vyfotografoval autor textu S. Stuchlík.

 

Poznámky
Poprvé byl N. eugeniae sbírán van Vlietem v roce 1968. Pro podobu s N. rutilans se ale nálezce domníval, že se jedná o tento druh, a tak také vedl rostliny pod jeho jménem. O rok později rostliny vykvetly žlutými květy, což ukázalo, že se jedná o jiný druh a rostliny dostaly provizorní jméno N. pseudorutilans. Při sběru o tři roky později již nebyly rostliny na původním nalezišti nalezeny, ale paní van Vlietová je nalezla nedaleko na jiném místě.
Rostliny N. eugeniae jsou poměrně uniformní. Je to dáno snad i tím, že až dodnes bylo uskutečněno jen velice málo sběrů v přírodě, což je dosti překvapující u zástupce rodu Notocactus, protože sběrům a studiu rodu v přírodě se věnuje řada osob.
Podle popisu má být druh vysoký až 22 cm a široký 8 cm. V kultuře takové šířky nedosahuje, zatímco udanou výšku mohou staré rostliny dosáhnout. Stejně tak je rozdíl v délce středových trnů oproti popisu, protože při pěstování ve středoevropských podmínkách dochází k jejich redukci.
Zajímavý je tvar poupěte a květu N. eugeniae. Poupě je dlouho kulovitého tvaru a svůj tvar mění až těsně před rozkvětem. Květy jsou přisedlé, mísovitého tvaru, protože mají jen velice krátké květní lůžko. Jejich barva je poněkud sytější, než jsme zvyklí u květů jiných notokaktusů, s nádechem do oranžova.
Délka plodu, uváděná v popisu van Vlietem (50 mm, což je u rodu Notocactus velmi neobvyklé), nebývá u rostlin v našich sbírkách dosahována.

 

Literatura
Gerloff N., Neduchal J. et Stuchlik S., Notokakteen - Gesamtdarstellung aller Notokakteen, p. 125, 1995
Schäfer G., Die Gattung Notocactus, Kakt. - Sukk., 14: 48-49, 1979
Stuchlík S., Notocactus eugeniae van Vliet, Kaktusy, 20: 126-128, 1984

 

Autoři
Rostlinu na obrázku ve své sbírce vyfotografoval autor textu S. Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a deset