Název
MELOCACTUS DELESSERTIANUS Lem.
 

Taxon
Melocactus delessertianus Lemaire, Hort. Univ., 1: 225, 1839
Melocactus salvador Murillo, Circular, 1897
Melocactus curvispinus Pfeiffer, Enum. Diagn. Cact., p. 46, 1837
Baron J. P. B. Delessert (1773-1847) byl francouzský průmyslník, bankéř, filantrop a amatérský botanik. Po něm byla nepochybně rostlina nazvána.

 

Popis
Stonek
kulovitý, polokulovitý až pyramidální, až 150 mm vysoký a 120 mm široký, žeber 12-15, přímá až slabě spirálovitě uspořádaná, zaoblená, asi 25-30 mm vysoká, s šedozelenou pokožkou, areoly v mládí s šedavou krátkou vlnou, později holé, asi 7-10 mm velké. Okrajové trny paprskovitě rozložené, v počtu asi 9-10, silné, dřevité, až 25 mm dlouhé, mírně k tělu zahnuté, horní 2-3 kratší a tenčí, všechny žlutavé až hnědavé, středové trny 2-3, silnější a delší než okrajové, stejné barvy.
Cefálium
20-40 mm vysoké a 50-70 mm široké, složené z bílé vaty a vlny a rezavě až vínově červených, pevných, až 30 mm dlouhých štětin.
Květy
asi 25 mm dlouhé z velké části ponořené v cefáliu; okvětní lístky kopinaté, na konci oblé, asi 20 mm dlouhé a 2,5 mm široké; blizna světle krémové barvy, většinou 7 ramen; tyčinky se světlými nitkami a žlutavými prašníky.
Plod
kyjovitý asi 30 mm dlouhý, fialově červený, s přetrvávajícím zaschlým zbytkem květu.
Semena
kulovitá, asi 1,3 mm velká, s černou lesklou testou a výrazným bazálním hilem.

 

Variety
Variety nejsou známy, jedná se o omezenou homogenní populaci. Vzdálenost od jiných nalezišť rodu Melocactus činí několik set kilometrů. Blízce příbuzný a podobný je M. oaxacensis z pacifického pobřeží Mexika a zejména M. guitartii ze střední části ostrova Kuba.

 

Výskyt
Typová lokalita byla udána blízko Jalapa, v mexickém státu Veracruz. Známe výskyt podél východního pobřeží od Barra de Nautla na severu, až po Palma Sola na jihu. Tento areál je delší než 100 km a je charakteristický velice podobnými klimatickými podmínkami, tj. přímořským tropickým podnebím. Nejčastěji osídluje nízké skalky, výchozy podložní horniny a ojedinělé balvany ležící na plochých terénech, v poloopadavém pobřežním lese (matorál). Podložní horninou je vápenec. Tato stanoviště leží sotva několik metrů nad hladinou moře. V posledních letech byly objeveny populace rostoucí asi 2-5 km ve vnitrozemí, na pobřežních pahorcích a kopcích, v nadmořské výšce až 300 m. Na některých místech se společně vyskytuje Mammillaria eriacantha.

 

Pěstování
Patří k náročným a choulostivým druhům rodu Melocactus, podobně jako celá řada dalších druhů, pocházejících z mořských pobřeží. Příčinou je nepochybně klima těchto oblastí, po celý rok jsou zde vyrovnané teploty mezi 22-35 °C, a také dešťové srážky lze očekávat po celý rok, i když jejich maximum vrcholí v časných letních měsících. Vyžadují proto podobné ošetření i v kultuře, na rozdíl od vnitrozemských melokaktusů z Brazílie, které lze pěstovat v našich podmínkách mnohem snadněji.
Množí se snadno výsevem relativně velkých semen. Semenáče rostou dobře a rychle, dospívají během 7-9 let. Po dosažení plodnosti však často bez zjevné příčiny hynou. Lze doporučit teplé zimování na světle, ideální je umístění v teplém pokoji na okně, či v teplém tropickém skleníku, při občasné opatrné zálivce. Nutné je pečlivě sledovat stav kořenového systému, jeho ztráta (odumření následkem chladu či přílišného vlhka) znamená většinou úhyn celé rostliny. V době vegetace snáší dobře trvalou vlhkost, teplota však nesmí klesnout pod 20 °C. Na složení substrátu není náročný.
Rostlina na obrázku je originál pocházející od Barra de Nautla, Veracruz, Mexiko. Text J. Říha, foto R. Šubík.

 

Poznámky
Naleziště M. delessertianus leží jen několik metrů od silnice a není obtížné jej nalézt. Bohužel značná část tohoto území byla osídlena venkovany a přeměněna v pole a pastviny, část byla zastavěna chatrčemi a domky.
Během let se nám podařilo dokumentovat celkem 5 lokalit, celkový počet rostlin však není vysoký, sotva několik stovek a zničení pobřežních populací v budoucnu je více než pravděpodobné.
Zajímavá je podobnost s M. guitartii z Kuby, rostliny nelze rozlišit pokud nevíte, odkud pocházejí. Vzdálenost mezi nalezišti obou druhů je však větší než 500 km. Blízce podobné jsou také M. oaxacensis a M. ruestii z opačného pobřeží Mexika. Ty však dorůstají větších rozměrů, často mají krátce válcovitý tvar stonku, větší rozměry cefália, větší plody a drobnější semena.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 4: 2601-2602, 1960
Bravo-Hollis H., Las Cactáceas de México, 1: 88-90, 1991

 

Autoři
Rostlina na obrázku je originál pocházející od Barra de Nautla, Veracruz, Mexiko. Text J. Říha, foto R. Šubík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a dve