Název
MELOCACTUS CONCINNUS Buin. et Bred.
 

Taxon
Melocactus concinnus Buining et Brederoo, Kakt. und and. Sukk., 23: 5, 1972
Melocactus axiniphorus Buin. et Bred., Succulenta, 55: 196, 1976
Melocactus robustispinus Buin. et Bred., Succulenta, 56: 116, 1977
Melocactus pruinosus Werderm. var. concinnus (Buin. et Bred.), P. J. Braun, Bradleya, 6: 98, 1988
Jméno druhu - concinnus - znamená v překladu jemný, něžný a zřejmě vystihuje vzhled tohoto druhu ve srovnání s většími a více otrněnými druhy rodu Melocactus.

 

Popis
Stonek
stlačeně kulovitý až polokulovitý, 80-120 mm vysoký a 110-160 mm široký. Žeber 8-12, v průřezu trojúhelníkovitá, asi 20 mm vysoká, s nenápadným zvlněním, pokožka zeleno-sivá, velmi často modro-sivá, výrazně matná, s náznakem plstnatosti, areoly kruhovité, 6-7 mm velké, s hnědavou až světle rezavou krátkou vatou, později holé, okrajových trnů 5-7, zprvu narezavělé, později šedavě černé, asi 10-15 mm dlouhé, horní nejkratší, většinou zahnuté k tělu, dolní 1-3 nejdelší, odstávající; středový trn 1 nebo žádný, asi 20 mm dlouhý, stejné barvy jako okrajové.
Cefálium
asi 40-50 mm vysoké a 70-90 mm široké, s propadlým vrcholem, složené z hustých, krátkých, rezavě červených štětin, vlna patrná jen ve středu cefália,
Květy
tmavě růžové, asi jen 20 mm dlouhé, ale jen málo z cefália vyčnívající, okvětní lístky oblé, asi 2,2 mm široké.
Plod
kyjovitý asi 13-18 mm dlouhý a 5-8 mm široký, světle růžové barvy.
Semena
krátce hruškovitého tvaru, asi 1,5 mm velká, s výrazným propadlým hilem a hrbolkovitou testou černé barvy.

 

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

 

Výskyt
Jako typová lokalita byla udána Brazílie, centrální oblast státu Bahia, západně od Morro do Chapéau, mezi řídkými keři, na slunných místech, asi 950 m n.m. Rostliny, které objevitelé považovali za M. concinnus, rostou ve střední části státu Bahia, v pohořích Chapada Diamantina a Serra do Espinhaco, většinou na otevřených plochách v řídkém lese, v nižších polohách ve vegetační formaci campo cerrado a ve vyšších polohách až asi 1300 m n. m., v campo rupestre, často pod keři a nízkými stromy, na krystalických horninách, v nadmořské výšce mezi 550 až 1300 m.

 

Pěstování
Podobně jako jiné druhy rodu Melocactus ze střední Brazílie nečiní v kultuře větší potíže, pochopitelně při respektování nároků na vyšší teplotu při zimování. Postačí však hodnoty 15 °C, případně vyšší, občasné poklesy k hodnotě 10 °C je schopen dobře tolerovat. Semenáče narůstají rychle až do tvorby cefália, potom se růst zastavuje a dospělci většinou po několika letech bez zjevné příčiny hynou. Běžný kaktusový substrát zcela vyhovuje, během období růstu, kdy jsou teploty 20 °C a více, dobře snášejí pravidelnou a vydatnou zálivku. Množíme výsevem semen, které vznikají ve velkém množství i po samoopylení. Semena si uchovávají životnost (klíčivost) asi 4 roky, nejvhodnější je ovšem okamžitý výsev hned po jejich dozrání.

 

Poznámky
Jedná se o taxon, který byl objeven v šedesátých letech při cestách švýcarského sběratele W. Übelmanna a L. Horsta z Brazílie. Jejich studie brazilské kaktusové vegetace patří v tomto století k nejrozsáhlejším. N. P. Taylor v souhrnné práci (Bradleya 1991), zahrnuje k M. concinnus některé další, samostatně popsané taxony. Je to ovšem jeho návrh a vůbec není jisté, zda je to členění zcela oprávněné. V současnosti je ovšem tato studie postavena na největším počtu zkoumaných sběrů v přírodě, které jsou uloženy v herbářích. Jedná se zejména o blízce příbuzné druhy, které lze až ztotožnit s M. concinnus:
M. axiniphorus Buin. et Bred. (HU 450), z jižního okraje areálu rozšíření M. concinnus, ze severu státu Minas Gerais, M. robustispinus Buin. et Bred. (HU 403), ze severního okraje areálu rozšíření v Bahia, kde roste ve vyšších nadmořských polohách a M. pruinosus Werderm. var. concinnus (Buin.et Bred.) P. J. Braun.
Kromě platně popsaných taxonů známe řadu provizorních jmen, která se však také objevují ve sbírkách (M. seabrensis, M. seabrasensis, aj.).
Většina takto pojmenovaných rostlin byla dovezena do Holandska a Švýcarska v šedesátých a sedmdesátých letech a odtamtud se semena dostala i k nám. Jedná se o poměrně malý druh, který je schopen v dobrých podmínkách dospět a vytvořit cefálium již ve stáří 5-6 let, a tak se daří pěstovat je a ve sbírce udržet opakovaným přesevem semen, tj. známe již několik kulturních generací. Původně byl rozšiřován pod sběrovým číslem pánů Horsta a Übelmanna (HU 214).

 

Literatura
Braun J. P., On the taxonomy of Brazilian Cereae (Cactaceae), Bradleya, 6: 85-99, 1988
Taylor N. P., The genus Melocactus (Cactaceae) in Central and South America, Bradleya, 9:
1-80, 1991
Übelmann W., 25 Jahre HU, Flora-Buchhandel, nedatováno, asi 1984

 

Autoři
Text J. Říha, foto archív Moravské vydavatelství Květen - S. Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a pet